Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

Epilog

O měsíc později

*pohled Belly*

,,Nelíbí se mi to tu," řekla jsem a chytla se Edwarda za ruku.

Pevně stisknul mou dlaň ve své a políbil mě na čelo. ,,Bello, děláme to pro Renesmee. Víš, že Daphne tohle místo označila jako to nejlepší."

Edward říkal Lavaris Daphne. To jméno se mu prý líbilo více a rychle se mu zafixovalo do hlavy. Ze začátku mě to štvalo, dokonce i Lavaris se cítila nesvá, ale postupem času jsme si zvykli.

Byl to teprve měsíc. Stále jsme smutnili po Esme a ostatních, ale jinak jsme se chovali normálně a šťastně. Carlisle se začínal znovu stávat Carlislem, kterým byl dřív - hodně mu v tom pomáhala Renesmee, která za ním často chodila.

Lavaris stála kousek od nás a rozmisťovala do kruhu obrovské tlusté svíčky. Podívala jsem se na ni, zrovna něco horlivě vysvětlovala Jackobovi, který byl jako na trní. Renesmee ho musela neustále uklidňovat, že bude v pohodě.

,,Vracet se na tohle místo, kde umřely milované osoby, se mi vůbec nelíbí. Je mi fuk, kolik je tady energie a prostoru, pro všechny je to nová rána, vrácení vzpomínek. Ještě ke všemu je noc."

,,Uklidni se, Bello."

Hodila jsem po Alice vražedný pohled. ,,Jsme na tom hrozném místě, moje dcera může umřít a ty mi říkáš, abych se uklidnila?"

,,Lásko, teď ti ale doopravdy nezbývá nic jiného, než se uklidnit. Daphne říkala, že jí poskytne dost energie, aby to vydržela. Renesmee je silná a s pomocí Daphne to zvládne raz dva."

Pohlédla jsme na Edwarda se smutkem v očích. ,,Myslíš?"

Přikývl. Nic víc už neříkal, jen mne obejmul a já za to byla ráda.

Ten podělaný rituál... Kdyby byl Jackob upír, vše by bylo snazší. Riskovali ona dva šíleně moc. Nemohla jsem jim to ale zazlívat. Copak jsem se sama nebyla ochotna pro lásku proměnit? Pro lásku jsem zplodila svou dceru. Pro lásku jsem málem několikrát umřela. Pro lásku jsem se vzdala lidského života. Byla jsem úplně to samé.

,,Vše je připraveno. Pokud jsi tedy připravena Renesmee, můžeme začít."

Když tohle Lavaris řekla, musela jsme na chvíli zavřít oči. Tak moc jsem se bála.

Když druhý den po probuzení Lavaris odjeli naši hosté a Renesmee se opět smála, bylo mi jasné, že proměna nás zastihne co nevidět. Už to nechtěla odkládat, už byla dost stará. Když za mnou tedy o týden později přišla s nápadem na proměnu, donutila jsem ji aspoň k tomu, aby to odložila o trochu delší dobu.

Mezitím jsme s Lavaris došli na útes, kde vzdala hold zesnulým. Renesmee se společně s ní a Jackobem pak celý měsíc připravovali. Bylo zapotřebí jen jednoho vlkodlaka, který nahlas přečte slova z pergamenu - tím vlkodlakem byl Jackob. Lavaris říkala, že ona není čistý vlkodlak, tudíž je nepřípustné, aby četla ona.

,,Já tedy budu stát hned vedle Jackoba. Až uhodí blesk, pošlu ti tolik energie, kolik budu moci, ano? Hlavně se neoddávej tomu pocitu, bojuj proti tomu. Pokud ucítíš pálení na rameni, máš vyhráno a bránit se už nemusíš, ale pokud ti začne vysychat v puse a svědit tě celé tělo-"

,,-zešílím a ty mi budeš muset sehnat nějakoho, koho mi obětujete, a jakmile ho zabiju, tak zemřu sama. Já dávala pozor, Lavaris," dokončila za ni Renesmee.

Polkla jsem a víc se natiskla na Edwarda. ,,To se stát nesmí."

,,Daphne udělá vše, co může a naše dcera je silná po tobě. Zvládne to," pronesl Edward.