Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

70. Zraněná ruka

*pohled třetí osoby*

Byl pátek... Uběhl již týden ode dne, kdy se Lavaris a Renesmee trochu chytli během klidného posezení u televize v obývacím pokoji, a kdy Alex slyšel Lavarisino hudební tajné nadání.

Od té doby o tom vlastně mlčel. Nikomu nic neřekl, ani Lavaris. Hned poté, co slyšel, že se odebírala k odchodu, doslova utekl. Byl překvapený, vážně hodně překvapený... Proto na ni vždycky zíral naprosto nevěřícně, tedy tak, aby si toho nijak extra nevšímala. Stále nedokázal pochopit, že tohle umí zrovna ona.

Každý den probíhal pravidelný trénink a Lavaris nikoho nešetřila. Byla dost nervní ze stále se snižujícího množství času. A i když to v sobě dost dusila a své emoce moc najevo nedávala, Bella a dokonce i Alex poznali, že není ve své kůži.

Renesmee se v trénincích moc nezlepšovala, i když si sama párkrát vyběhla ven a snažila se zlepšit. Boj očividně nebyl pro ni. Rány sice byly o něco málo lepší, ale jinak nikdo nezpozoroval větší změnu.

,,Zatraceně!" štěkla Renesmee a vztekle udeřila pěstí do kmene vedle sebe. Hned poté však k sobě ruku opět stáhla a zkřivila obličej bolestí. ,,Do háje..." sykla.

Už dobrou půl hodinu tu sama trénovala a snažila se v sobě najít aspoň malý talent k boji, jenže tyhle vlastnosti jí očividně nebyly souzeny. Nebo byly schované opravdu hluboko v její duši... A to ji štvalo.

Renesmee si vlastně za celou dobu, co je tady ještě nevšimla toho, že ji někdo pozoruje přes prosklené dveře a momentálně se dost baví... Pohlédla na svou ruku, ve které jí pořád víc pulzovalo bolestí. Klouby měla navíc sedřené do krve, což taky pěkně pálilo.

,,Doufám, že jsem si něco nezlomila...'' hekla.

Osoba za sklem zoufale pokroutila hlavou a povzdechla si.

Renesmee zkusila pohnout prsty. Dlaní se jí rozlila snad ještě větší bolest. ,,Au...'' sykla hlasitě a samou bolestí jí navlhly oči. ,,Bože, to bolí...''

,,Na tohle se nedá dívat...'' ozvalo se Renesmee za zády, načež se hned otočila.

,,Co ty tu chceš? Jdeš mě zase opruzovat?" i se slzami v očích se napruženě zamračila a tyhle dvě věty na Lavaris doslova prskla.

Lavaris se uchechtla, přičemž se jí lehce nadzvedla ramena. S rukama v kapsách volných šedých tepláků se odebrala až k Renesmee.

Bez dovolení vzala její zraněnou ruku do svých. Renesmee sykla a trhla sebou. ,,Co na mě saháš? Nech mě! Ono to bolí, víš?''

Lavaris zavrčela. ,,Hele... Jsem tu jen proto, abych tě konečně naučila aspoň trochu bojovat, protože na to, cos tady předváděla, se vážně nedalo koukat... Hotová katastrofa.'' štěkla. ,,A dej sem tu pracku, do hajzlu, jestli chceš, aby tě to přestalo bolet..!" vyprskla hlasitěji.

Renesmee se nepříjemně ošila a po nějaké době k ní ruku neochotně a nedůvěřivě natáhla. Tak hned neřvi, ty hysterko... pomyslela si a protočila oči.

,,Mohla jsem jednat ručně, pokud ti nevyhovovala mluva...'' prohodila Lavaris, přičemž si detailně prohlížela Renesmeinu ruku.

Renesmee se malém plácla do čela. Sakra. Vždyť čte myšlenky, blbko...

,,Konečně ti to došlo.''

Nech mě...

,,Teď toho využíváš, co?"

Jsi otravná.

,,Nápodobně. A k tomu ještě dost marná.''

Nechtěla si mi spíš udělat něco s tou rukou?