Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

47. Složitější než se zdá

,,Chceš něco k pití? Voda, kafe, čaj..?'' zeptala se Esme zdvořile.

,,Upíři mají něco jiného než krev?'' uchechtnul se Alex.

Bella se na něj z křesla trochu zamračila. Ten arogantní tón- Vlastně... Ten arogantní blbeček jí za těch pár sekund co ho ''znala'' lezl na nervy. Dostatečně na to, aby mu během chvíle řekla svoje.

,,Chceš něco nebo ne?" ignorovala Esme jeho přihlouplou poznámku a opět se mile usmála.

Vlkodlak zavrtěl hlavou. ,,Radši ne...'' ušklíbl se. Esme se zamračila, ale nechala to být. Všichni kolem vypadali na to, že ho každou chvílí připraví o kožich.

,,Tak si sedni.'' ukázala Esme na volné křeslo a sama si pomalu sedla na pohovku. Na pár minut zavládlo hrobové a trapné ticho.

,,Takže Alexi...'' splácl Carlisle po chvíli ticha ruce. ,,Asi rovnou začnu jednou z nejdůležitějších otázek. Co mají Toriáni za lubem?" řekl a zlehka nakrčil obočí.

Alex se trochu ošil a radši sklonil pohled k zemi. Chvilku zamyšleně sledoval menší koberec a mnul si bradu. A po pár okamžicích konečně otevřel pusu k odpovědi. Bohužel ho přerušilo nepatrné skřípání dřeva.

Všichni se otočili ke schodům, odkud zvuk vycházel. Od schodů se k nim blížila Lavaris.

Lavaris s jakoby anděly vytesanou a bezvýraznou kamennou tváří. Vlasy jí spadaly na ramena a jejich barva se jako vždy od kořínků zesvětlovala až byly na konečcích blonďaté. Její hubené a svalnaté tělo se pohybovalo v uplém sportovním modrém triku a šedých teplácích. Ruce měla zatnuté v pěst, díky čemuž se jí rýsovaly svaly.

Došla k pohovce, svalila se na ni a pohodově se opřela o opěrku. Rozhlédla se po všech, kteří ji pozorovali.

Nechápavě pozvedla a rozevřela dlaně. ,,Co je?" řekla nechápavě. ,,Můžete pokračovat... Neřekla jsem, abyste přestali nebo tak.'' dodala se zakroucením hlavy a pak se víc zavrtala do pohovky. Pohledem bezmyšlenkovitě sklouzla k vlkodlakovi, který - jak zjistila - ji zaujatě pozoroval. A to mnohem intenzivněji než ostatní. Zamračila se ještě víc. ,,Tak budeš mluvit?" sykla na něj.

Alex rychle trhnul hlavou a pak si promnul oči. ,,Um... No... Však víte. Zabít toho míšence a-''

Lavaris vystřelila jako střela a ve vteřině držela vlkodlaka pod krkem. ,,Tak hele... Předem tě varuji, že moje následující slova nebudu již opakovat. Ještě jednou od tebe uslyším slovo míšenec, tak ti mohu zaručit, že ti opravdu ošklivě ublížím. A samozřejmě nemohu vyloučit taky to, že se to možná trochu zvrtne, mě rupnou nervy dvakrát tolik a dojde ina smrt. Takže si rozmysli, jestli ti toto oslovení stojí za to.'' falešně se usmála a pak s ním mrskla do křesla. Sama se ladně otočila a svalila se na pohovku. Pokynula rukou, aby pokračoval.

,,Ehm...'' Alex si trochu odkašlal a promnul si krk. ,,Takže... Uh.'' znovu si odkašlal a trochu natáhl krk. ,,Chtějí zabít tu hybridku a vysát z ní její moc. Ehm... Stejně v podstatě všechno víte. Vysát, zabít. Chtějí jen ji.'' ukázal na Lavaris. Ta jen zvedla obočí. ,,Tedy hlavně ji. Chtějí, aby vymizeli všichni hybridi.'' dodal.

,,Ale proč? Proč chtějí, aby hybridi nebyli? A proč potřebují Lavarisinu moc? K čemu jim tohle celé je? Čeho chtějí docílit? Něco za tím přeci být musí...'' začala Alice.

Alex zvedl v obraně ruce. ,,Whoa, whoa, klid!'' řekl a pak si frustrovaně prohrábl vlasy. ,,Vlastně to nechápu ani já...''' vydechl. ,,Víte... Asi je to Victorem. Prahní po moci. Tak neskutečně po ní prahní. Je to jediná věc, o kterou má v životě zájem. A mám za to, že mu ostatní hybridi brání v tom, aby byl nejmocnější ze všech. I když to nepřizná, jde na něm poznat, že v ostatních vidí hrozbu a to on nechce. Chce hybridy vymítit, aby neměl sobě rovného.'' řekl a pak se rozhlédl po ostatních. Všichni pozorně poslouchali jeho hlasový projev.

,,To je debil...'' Lavaris se najednou začala tiše smát. Všichni se na ni otočili a zaraženě pozorovali sílící smích. ,,Hah... On mě někdy umí tak pobavit. I když... Někdy vlastně nevím, jestli se mám jeho úvahám a krokům spíš smát nebo nad nimi brečet. A to nebrečím...'' pokroutila pobaveně hlavou a skryla obličej v dlaních. ,,Ten idiot si vážně myslí, že nějaká hrozba mu přichází z Luciánů a Parisů? Je to lamie! A navíc už s mocí tří Tristanů... On je někdy fakt nemožnej...'' znovu se zasmála a mávla rukou.

Vlkodlakovi se zvedl jeden koutek úst. ,,Jo... On je takový.'' přikývl.

,,To ale pořád není všechno... Na co chce moc? K čemu mu bude až...'' Alice polkla.

,,Až nebudou hybridi...'' dodal Edward. Alice kývla.

Alex se podrbal na zátylku. ,,To... To vlastně pořádně nevím. Victor má hodně tajemství a nám říká jen to, koho máme zabít nebo kde máme zakročit, ale mám za to... Mám za to, že chce postupně vymazat z povrchu zemského i zbytek ras a pak ovládnout - svou mocí a s tím, koho si vybere - svět. Mám dokonce podezření i v tom, že chce rozšířit svou rasu.''

Rosalie se trochu napřímila. ,,Cože chce?" zeptala se.

,,Chce víc lamií, neslyšela si snad?'' řekla Lavaris zostra. Rosalie protočila oči. Lavaris se otočila znovu na vlkodlaka. ,,Takže máš za to, že plánuje sebrat nějakou upírku, udělat danou činnost a pak přivést na svět další a další lamie?'' zvedla obočí.

Vlkodlak přikývl a Lavaris si jen povzdechla.

Na pár minut znovu zaujalo vedoucí pozici ticho. Atmosféra byla nepříjemná, ale nikdo to kvůli hlubokému přemýšlení skoro nevnímal.

,,Z toho tedy vyplývá...'' začal najednou Carlisle. ,,Že je to ještě více zamotané a složitější, než to bylo na začátku.''

Ostatní souhlasně přikývli. ,,A taky to, že ten divnej týpek chce pomalu a jistě zničit všechny rasy a nechat vládnout lamie. Jsem zvědav, jak dlouho mu bude trvat, než udělá tolik prcků.'' uchechtl se Emmett. Jasper s Edwardem zakroutili hlavou. Ten musí mít vždy nějakou přihlouplou poznámku...

,,Ono se to nezdá, ale lamie se pomalu s rozmnožovací schopnosti blíží k vlkodlakům. Jsou to sice upíři, ale udělat prcka jim nedělá problém. Navíc jim těhotenství trvá daleko méně času a rostou mnohem rychleji. Dejme tomu, že prcek starý tři roky už bude vypadat a chovat se jako dvacetiletý. Berte to tak, že každá rasa je jiná.'' řekla Lavaris.

,,Hm... Pravda. Asi hodně čteš, co?" řekl pobaveně Alex.

Lavaris ho spražila vraždícím pohledem. ,,Když jsem se musela kvůli vám naučit bránit, bylo to nutné.'' prskla.

,,Dobrá, dobrá... Žádné hádky.'' zvedl Carlisle lehce ruce na znamení toho, aby se oba uklidnili. ,,Teď potřebujeme znát odpovědi a ne se hádat. Takže, Alexi, kolik vás zhruba tak nějak je?" zeptal sem aby zabránil dalšímu vyměněni názorů.

,,Jak jako nás? Pokud jste si nevšiml, pane upír, tak jsem se od Toriánů odtrhl a myslím, že po tom incidentu k nim vážně nepatřím.'' sykl. ,,Ale musím říct, že Toriánů je požehnaně. Přes dobré dvě tisícovky určitě.'' řekl zamýšleně.

,,To nemyslíš vážně...'' šeptla Bella.

,,Já to říkala!" zvedla Lavaris ruce nad hlavu.

,,Jak se pak máme proti tolika namakanými borci bránit?" řekl Jasper nejistě.

,,Pokud se chcete ubránit, musíte si rozhodně zařídit spojence a spolubojovníky, jinak to nejde. Boji se nevyhnete. Potřebujete co nejvíce ochotných a nebojácných a silných bojovníků.'' řekl s rozhlednutím po všech kolem a pak si povzdechl. Znovu si frustrovaně prohrábl vlasy. ,,A předem říkám,že mě jako spojence považovat můžete.'' dodal tiše, ale stejně to každý slyšel.

Carlislovi se zvedly koutky úst. ,,Dobrá... A teď, když už si to tak nějak načal... Proč si nám pomohl?" zeptal se na otázku, co Lavaris doslova sžírala od prvního okamžiku, kdy ji onen vlkodlak zachránil život.

Alex se zasekl. Doslova ztuhl jako kámen a ani se nehnul. Dokonce i trochu zblednul. ,,J-Já...'' začal nejistě.