Náměsíčníkova sestra✔️

Remus na nástupišti

,,Matko, kdy přijede Remus?"
Zeptám se matky, jež právě teď sedí na malé červené pohovce a popíjí voňavou kávu ,,Remus by měl přijet zítra" Odpoví aniž by odklopila pohled od hrnku s kávou. Kývnu hlavou a rozejdu se do svého pokoje
Zítra je úplněk...uvědomím si. Už dnes se moc necítím dobře, natož to zítra. To bude ještě horší. Chudák Remus, zítra musí jet vlakem domů.
Přijdu k sobě do pokoje, popadnu první knihu jež spatřím a začnu číst. Sice jsem tuto knihu přečetla asi milionkrát, ale vždy mě uchvátí děj tak... Až si myslím, že ji čtu poprvé. Miluji knihy, stejně jako Remus. Knih není nikdy dost...  Už aby tu Remus byl. Jak asi prožíval úplňky v Bradavicích? Už se strašně moc těším... Vím, že to říkám pořád... Ale jak by vám bylo, kdyby někdo s kým si rozumíte, zmizel bůh ví kam...
_________________________
Přesuneme se na zítřejší den =>
_________________________

,,Zlatíčko, vstávej jdeme pro Rema" Zavolá na mě z kuchyně otec. Pohlédnu na hodiny Deset hodin?! Jakmile si uvědomím kolik je hodin, ihned začnu pobíhat po pokoji, oblékat se, čistit zuby, česat vlasy apod. ,,Konečně, můžeme jít?" Zeptá se matka, jakmile přiběhnu do obývacího pokoje. Zadýchaně se opřu dlaněmi o stehna, abych nabrala trochu síly. Je mi opravdu hodně špatně Úplněk... Málem bych zapoměla. Než se naději už stojíme na nástupišti 9 3/4 a vyhlížíme vlak v němž přijede Remus... Konečně! Přijel krásný červený vlak. Pára jež mu vylézala z komínu, mi připadala jako by tvořila další mraky na modrém nebi. Ozvalo se prudké brždění a zavrzání kol vlaku, až vlak zastavil úplně. Okolo vlaku se nahrnulo opravdu hodně lidí, kouzelníků a sourozenců, jež chtěli vidět své mladé kouzelníky. Vystupovalo opravdu hodně mladých kouzelníků, všude byl zmatek. A pak jsem ho uviděla, byl ke mě otočený zády a povídal si se třemi, zřejmě také kouzelníky. Rozeběhla jsem se a zakryla mu dlaňemi oči. Remus se nejdříve trochu lekl, ale poté mu došlo oč tu jde. ,,Hm... Kdo to asi může být?... Emilly? Anna... Nebo dokonce... Lili?" Hádal. Nepouštěla jsem dlaně z jeho očí  ,,Tak já už vážně nevím" Řekl zoufale. Odložila jsem dlaně a obešla ho ,,To ani nepoznáš svojí sestru?!" řekla jsem na oko naštvaným hlasem. Vypadal jinak, byl o hodně vyšší než předtím... Byl to můj dokonalý, vždy hodný a klidný bráška. Obejmula jsem ho, i když se mi dělalo špatně a jemu určitě taky. Odtrhla jsem se z objetí a rozcuchala mu hnědé vlasy. Až teď jsem si uvědomila, jak moc jsme si podobní, stejné oči a stejná barva vlasů, oba milujeme knihy a nemáme rádi úplněk. ,,Ty jsi mi tak strašně chyběla" Řekl po chvíli a také mi rozcuchal vlasy ,,Hej!" Vykřikla jsem, začala si rovnat vlasy a otočila se na ty zbylé kluky, kteří tam jen tak stáli a nečinně přihlíželi.  ,,Alex, tohle jsou moji přátelé... James, Sirius a Peter" Řekl a při tom ukazoval na každého kluka, podle jeho jména. ,,Kluci tohle je Alex, moje sestra" Řekl a ukázal na mě, jen jsem kývla na pozdrav a poté zkoumala špičky mých bot.
,,Už jsi dostala dopis z Bradavic?" zeptal se a pohlédl na mě. Jen jsem kývla na souhlas ,,Vy jste si vážně hodně podobní" Řekl kluk s brýlemi... Myslím že James...  Pohlédla jsem na něj svýma medovýma očima a naklonila hlavu na stranu, jako to dělám vždy. Černovlasý kluk vedle brýlatého si mě zamyšleně pozoroval. Pohlédla jsem tedy zpět na Rema. Byl bledý, měl kruhy pod očima a popraskané rty. Vypadal úplně stejně jako já... Být vlkodlakem je strašné...  Přejedu prstem po jedné jizvě. Jen mě zamyšleně pozoruje a snaží se zjistit co dělám  ,,Tak dlouho jsem tě neviděla Reme" Zašeptám,  položím si hlavu na jeho rameno a ukápne mi malá slzička. Remus mi ji utře ,,Pojď půjdeme za rodiči, mějte se kluci a užijte si prázdniny" Řekne, zamává klukům na cestu a už mě tlačí k rodičům. ,,Mami, tati" Řekne Remus a obejme jednoho po druhém. Já tam jen tak stojím a pozoruji je... Konečně...