Náměsíčníkova sestra✔️

Noční hrátky 😉

Pohled Siriuse...

Jakmile slabounký světlý paprsek Měsíční záře zavadil o těla Remuse a Alex, začala proměna. Vykřikovali, svíjeli se bolestí a po malých potůčcích jim tekly slzy. Chtěl jsem jim pomoci, opravdu moc... Ale věděl jsem, že z tohohle jim pomoci nemohu. Ano, s Náměsíčníkem jsme se sice pohádali, ale já jej beru jako bratra a tak to i zůstane. Jakmile se již žádný výkřik neozýval, proměnil jsem se ve Smrtonoše. Zavřel jsem oči. Viděl jsem jeho dlouhé, štíhlé a svlanaté nohy, na jejichž koncích byly velice ostré drápy. Jeho štíhlé, mrštné tělo s dlouhým ocasem. Jeho špičaté uši a oči připomínající rozbouřené moře. Byl jsem rád za svého Smrtonoše. Nějakým zázračným způsobem jsem si jej spojoval se mnou. Byli jsme si podobní. Někdy až moc... Ozvalo se zavrčení z obou rohů místnosti. Na jedné straně byl vlkodlak, jehož jsem znal velice dlouho, avšak jsem o něm skoro nic nevěděl. Na druhé straně stála ona. I přes tu vrstvu chlupů (R.I.P. žiletka) jsem spatřil Alex. Tu vtipnou, milou a často i drzou dívku. Přirostla mi k srdci za tak krátkou dobu. Stále na ní musím myslet. Její oči krvavé barvy sledovaly každý můj pohyb a snažila se zjistit, kdo jsem. Přišel jsem k ní blíž, ale stále jsem byl od ní dál, aby mě nemohla uhodit. Přistoupila a krok blíže a začala zběsile nasávat mou vůni. Pouze jsem čekal co udělá. Byla krásná. Líbily se mi obě její stránky, i když byla krvelačná nestvůra. Byla zajímavá. Vnímej, naproti tobě právě stojí vlkodlak s ostrýmy zuby a drápy ...Okřikl mě hlas uvntiř mé hlavy. No jo prosimtě ... už si povídám sám se sebou, co se to se mnou děje? Mezitím co jsem si povídal s mojí myslí, všichni vyběhli z úkrytu. Ihned jsem se za nimi rozběhl. Venku již poskakovala tlustá krysa a majestátní jelen, jež se snažili zabavit vlkodlaky. Jakmile vlkodlaci vycítili můj pach, rychlým běhěm ke mě přiběhli. Oba natočili hlavu na stranu, jako to dělávají psi. Vypadali velice vtipně, i když jsou to krvelačná monstra, toužící po mase a krvi. Rozběhl jsem se společně i s jelenem a krysou do Zapovězeného lesa. Vlkodlaci nás doháněli velikou rychlostí. Najednou předemnou prosvištělo něco ohromného. Kentauři. Ihned pryč, než bude problém. Podíval jsem se vystrašeně na Dvanácteráka a ihned se otočil zpět. Proběhl jsem okolo vlkodlaků a běžel zpět k vrbě Mlátičce. Zabrzdil jsem a vyčkával na své přátele. Tohle bude ještě dlouhá noc...

Ahoj, vítám vás u další kapitoly. Doufám že se vám líbí a že mě nebudete chtít ukamenovat za tak krátké kapitoly. Já za to prostě nemůžu 😅. Jinak, konečně víkend!!! Při hodinách Fyziky jsem málem usnula... Ještě, že mám svou kamarádku 😅. Už se strašně moc těším na příští týden... Jako, ne že bych se těšila na test z Dějepisu, to rozhodně ne! Ale mám narozeniny 🎂❤️... Ne, nechovám se jako malé dítě 😐. No, možná trošilililinku 🤔😅 Já nic, já hlína...😂

-EmilllyBlack