Náměsíčníkova sestra✔️

Omlouvám se...

Seděl ve společenské místnosti, hleděl do krbu plného ohně a přemýšlel. Přemýšlel nad medovlasou dívkou, jež měl velmi rád. Nejen, že to byla velice dobrá kamarádka, ale i sestra jeho nejlepšího kamaráda. Byla jiná a svým způsobem i přitažlivá. Stále musel myslet na její krásu. Pokaždé, co ji zahlédl z ní nespustil oči. Ale i jemu bylo jasné, že cokoliv je marné. Jednou chvílí vše zkazil a zahrabal do nejhlubšího hrobu. Ale i v té nejtemnější místnosti musí být i kousek světla. Měl šanci, ale o které zatím nevěděl.

Ležela na své posteli v dívčím pokoji a přemýšlela. Přemýšlela nad chlapcem s bouřkově modrýma očima. Stále na něj musela myslet, i když jí ublížil. Slušně řečeno jí roztrhal srdce na malé kousky a pak je silou zadupal. Tak se cítila i ona. Zlomeně a slabě. I přes to jej měla někde hluboko v duši ráda. Přemýšlela, zda nebylo lepší zůstat ve vězení a do jejich životů nezasahovat. Přeci jen, za vše co se tu stalo mohla ona. Chtěla vše napravit. Zjistila, že nemá šanci zkoušet usnout a proto se vyhrabala z postele a tichýmy kroky vyšla z ložnice.

Bylo pár minut po půlnoci a Black starší stále seděl na sedačce a hleděl do krbu. Během chvíle jej však zaujalo něco jiného. Něbo spíše... Někdo? Medovlasá rozcuchaná dívka v pyžamu barvách Nebelvírské koleje zůstala stát na místě a hleděla na Siriuse. Polkla a pomalýmy kroky došla na druhou sedačku, kde se usadila. Sirius z ní ani na moment nespustil oči. Nevěděl, jak dokáže být tak krásná, i když právě vstala z postele. Poté odvrátil zrak a znovu se zahleděl na plápolající plameny. Nahlas si povzdechl a přál si, aby mohl být tím klidným, avšak stále nebezpečným ohněm. ,,Já-" řekla Alexia a pohlédla na Siriuse ,,O-omlouvám se" dodala a sklopila oči. Tato situace pro ni byla velice trapná, ale i přes to se snažila vše napravit. ,,Nemáš se za co omlouvat. Všechno je moje vina" řekl po chvíli ticha a stále nespouštěl pohled z plápolajícího ohně. ,,Ne" vyštěkla rychle a znovu se zasekla pohledem na Siriusovi. On vzhlédl od ohně a pohleděl do jejích medových očí. ,,To já mám přehnané reakce a jsem tvrdohlavá. Nedokáži se trápit s pocitem, že jsem ti ublížila. Prosím... buďme zase přáteli" nespouštěla pohled z jeho očí. Chtěl již něco namítnout, ale na poslední chvíli si to rozmyslel ,,Rád budu zase tvůj kamarád Lexi" usmál se na ni a mrkl. Medovlasá dívka se zvedla ze sedačky a objala svého kamaráda. Jako opařený seděl a hleděl kamsi do dálky, poté se probral a také ji uvěznil v objetí. Takto v objetí seděli u krbu Merlin ví jak dlouho a podle tichého pochrupování zřejmě upadli do kouzelných snů

Taky bych chtěla upadnout do kouzelných snů a nemyslet na školu. Ano... i o prázdninách stále přemýšlím o škole a přijímačkách. Merline jsem tak nervní... Jinak, jaký máte názor na příběh? Vím, že jsem minule uvažovala o přepsání, ale nějak se mému línému mozečku nechce, takže asi vše zůstane při starém...

-EmilllyBlack