Náměsíčníkova sestra✔️

Příjezd

Nastal den zájezdu. Chlapci i děvčata stáli před budovou a čekali na autobus, který je odveze na určité místo. Alexa stála se svou kamarádkou trochu dál od ostatních, jelikož se v jejich přítomnosti necítila zrovna nejlépe.

,,Myslíš, že umí dobře vařit?" ptala se černovláska medovlásky a přitom si namotávala pramen vlasů na prst, hledíc kamsi do dáli. Jakmile šlo o jídlo, byla v naprosto jiné dimenzi (pozn. Aut. "A kdo ne že?"). Alexa pouze zavrtěla hlavou nad jejími myšlenkami a pohlédla na přijíždějící autobus.

... Cestu busem přeskočíme, jelikož je moc zdlouhavá...

Po velice únavných a dlouhých hodinách cesty si všichni mysleli, že nic horšího už být nemůže. Jak naivní. Teprve teď je čekala ta pravá cesta. Lodí se museli dopravit do Velké Británie.

Všichni pohlédli na větší plavidlo a došlo jim, že tohle nebude jednoduché. Jeden chlapec se zasekl s tím, že má mořskou nemoc. Profesorka vše vyřešila a našla chlapci nového nejlepšího kamaráda. Tím byl myšlen kýbl. Merlin ví, co v něm bylo předtím.

Žáci se postupně nalodili na loď s občasným úsměvem. Již nebyli daleko cíle a kupředu je hnala myšlenka, že když zvládli cestu autobusem, zvládnou už všechno. Mýlili se.

... Plavbu také přeskočíme, protože je to moc dlouhé a navíc by tu bylo spoustu zvracejících scének... A to nechceš...

Loď přijela k přístavu a Profesorka nadšeně vykročila z lodi. Za ní se pomalýmy kroky posouvala smečka polomrtvých se zdrcenými obličeji tahajíce těžké kufry. Alexa se stále otáčela za sebe. Přišlo jí, že je někdo stále pronásleduje, jelikož na lodi několikrát viděla osobu v černém plášti.

Přišlo na rozřazování rodin. Obě dívky byly v té stejné rodině, takže byly více než spokojené. Vozidlo je zavezlo před jejich vybraný dům a poté spěšně odjelo.

Dívky předstoupily před dům a zazvonily, avšak bez odezvy. Svůj čin zopakovaly, poté byl pouze slyšet ženský křik a následné otevření dveří.

Dveře otevřel brýlatý černovlasý chlapec s očima hnědýma jako ta nejtmavější čokoláda. Alexa na něj pohlédla podezíravým pohledem. Jakoby jej již někde viděla, jen si nemohla vzpomenout kde. ,,Vítejte, mé jméno je James a byl jsem poslán vám odnést kufry" řekl a pohlédl na obě dívky. Na onu medovlasou však pohlédl o trochu déle. Přišla mu povědomá.

Dívky prošly dveřmi a ihned na ně vybafla menší paní s o dost vyšším mužem, jenž se velice podobal onomu chlapci, který právě zápasil s kufry dívek. ,,Vítejte u nás doma, mé jméno je Dorea a tohle je můj manžel Charlus. Rádi bychom vás provedli domem, ale já ještě musím dodělat oběd a Charlus pracuje na svém vozidle. Remusi, mohl by jsi prosím tě dívky provést po domě?" představila se a následně vyšel z menší chodby medovlasý chlapec s jizvami na tváři. ,,Zajisté" usmál se a ukázal dívkám, nechť jej doprovázejí.

Medovlasé dívce přišlo vše tak povědomé. Jakoby v tomto domě již někdy dávno byla. Pokoje znala nazpaměť a všechny tváře, které dnes viděla jí byly velice povědomé. Jakoby s nimi trávila celé své dětství. Což bylo nemožné.

Zjizvený chlapec je nakonec zavedl do jejich pokoje, kde na ně již čekaly jejich zavazadla. Černovláska se rozběhla a skočila do ustlané postele ,,Bože, tak tady zůstanu do konce svýho života" zamumlala do polštáře a ještě více se zachumlala do přikrývky. Alexia se pouze plácla do čela a omluvila se chlapci za chování její černovlasé kamarádky.

Přišel čas oběda a černovláska již zvědavě čekala u dveří. Alexia seděla na své posteli a snažila se neztratit ve svých myšlenkách.

,,Děvčata, oběd je na stole!" ozvalo se ze zpoda a Thea vystřelila za jídlem jako raketa. Alexa pouze zakroutila hlavou a doufala, že to černovlasé psisko nic nerozbije. Přišla do menší jídelníčky, odkud šla cítit ta nejkrásnější vůně, kterou kdy mohla ucítít. I tato vůně jí byla povědomá, ale jak je to možné? Všichni již seděli u stolu a hleděli na ní kromě rodičů netrpělivě.

Usadila se vedle své netrpělivé černovlasé kamarádky, naproti zajímavému a tajemnému chlapci s onixově černými vlasy a bouřkově modrýma očima, které jí upřeně sledovaly. Medovlasá dívka radši otočila svůj pohled na Doreu, která rozdávala na všechny upřímné a milé úsměvy. ,,Je hezké, že jsme se zde sešli a mohli přivítat naše nové návštěvnice. Bohužel jsem jaksi zapomněla vaše jména" usmála se nervózně Dorea a poškrábala se na zátylku.

Alexa se na ni usmála ,,Jmenuji se Alexa, ale byla bych ráda, kdyby jste mi říkali Alex" řekla a pohlédla na všechny přítomné. Drkla loktem do své kamarádky, která zcela omámena neslušně slintala nad tou krásnou vůní. Medovláska si povzdechla ,,A tohle je Thea, prosím omluvte její chování. Dnes není zrovna ve své kůži."

,,Jak krásná jména pro tak roztomilé dívky" řekl Charlus a mrkl na ně. Medovlasá dívka polkla a s červenými tvářemi přikývla. ,,Zapomněli jsme vám představit našeho posledního obyvatele našeho domu. Siriusi?" řekl Charlus a pohlédl na onoho tajemného chlapce, který pouze kývl na pozdrav. ,,Nu, nebudeme vás dále rušit a vy se můžete pustit do jídla" zatleskala menší žena a černovláska se ihned vrhla po kuřecím stehně. Medovláska se pouze chytla za kořen nosu a naštvaně koukala na svou nenažranou kamarádku.

Zdravím lidi 👋. Všimla jsem si, že u minulé kapitoly se radikálně změnil počet přečtení a tak jsem tady, abych vydala kapitolu o den dříve. Je mi jasné, že za to můžu já se svojí aktivitou a taky zvláštní zápletkou, která mnoho lidí moc nepotěšila. Jsem si toho vědoma, že to nebyl zas tak dobrý nápad, ale zkrátka mě to napadlo, tak proč to nevyužít že?

-EmilllyBlack