Náměsíčníkova sestra✔️

Sám Pán Zla osobně

Tma. Chlad. Nechutný zápach. Rozhlížím se okolo sebe, ale nic kromě kamenů, plísně a obrovských kovových dveří nevidím. Náhle se s velmi hlasitým zavrzáním otevřou dveře a dovnitř vstoupí postava v černém hábitu. Do oné místnosti vplují lehké paprsky světla, vypadajíc jako malé zlaté nitky, jež mi dávají možnost se podívat na mé znetvořené tělo. Vidím své roztrhané šaty, nasáklé krví a své poškrábané ruce, ze kterých po malých pramíncích teče krev. Postava se uchechtne při pohledu na mě. Svůj pohled odtrhnu od svých rukou a snažím se zaostřit onu postavu. Nic si nepamatuji. Naprosto nic. Ani jak se jmenuji, natož jak jsem se sem dostala. ,,Jistě si na mě vzpomínáš" promluvila ona postava a klekla si ke mě. Nasucho jsem polkla ,,K-kdo jsi a proč jsem tady" zeptala jsem se tichým a rozklepaným hlasem. Postava, zahalena v černém plášti se narovnala a z plných plic se zasmála. ,,Ty si nic nepamatuješ?" zeptala se. Při jeho hlasu mi naskočila husí kůže a břeběhl mráz po zádech. Díky jeho hlasu se mi navrátila vzpomínka. Vzpomínka na něj. Na přízrak, jenž mi vstoupil do života a niní nechce odejít. Rozklepalo se mi tělo. Něco v hlouby mé hlavy mi řeklo, že jsem ve velkém nebezpečí a jen tak se odtud nedostanu. ,,Pán tě chce vidět, takže se uprav!" rozkázal a rychlím krokem opustil místnost. Nedalo by se této místnosti říkat ani cela. To i cela je oproti tomu luxus. Z myšlenek mě vyrušila další postava. Bosá postava. Fuj, kdo by v tom hnusu chtěl chodit bosý. ,,Alexio, tak velice rád tě poznávám" promluvil ,,Imperius" dodal a moje nohy se najednou postavily. ,,Jestlipak víš, proč jsi tady Alexio?" zeptal se a prošel okolo mě. Zakroutila jsem hlavou, protože nemám nejmenší tušení proč tu jsem. ,,Ale notak, jsi přeci chytrá dívka Alexio. Mysli!" řekl. Otočila jsem se za jeho hlasem. Zapřemýšlela jsem se. Co by po mě ten holohlávek mohl chtít?... mysli Alex!... ,,Stále nevíš?" zeptal se povýšeným hlasem a přistoupil ke mě o několik kroků blíže ,,Stále nic?" zeptal se znovu. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Tak já ti to teda povím ty trolle" řekl a chytl mě pod krkem. Jeho dlouhé, špinavé a ostré nehty se mi zapodávaly do kůže. Připlížil svou hlavu k mému uchu ,,Je to proto Alexio Adromedo Lupinová, že já potřebuji tvoje vlčí já do mé gardy na zastavení zla" řekl a mě v té chvíli došlo s kým mám tu čest. Se samotným Pánem Zla. Jeho červené oči se do mě začaly vpíjet a tvořit v mých myšlenkách velký zmatek a chaos. ,,Ne" řekla jsem rázně a odstrčila jeho ruku ,,Nepřidám se k tobě. Nikdy se k tobě nepřidám" řekla jsem a zamračila se. Voldemort se narovnal, vytáhl svou hůlku a namířil mi jí ke krku ,,To se teda přidáš!" řekl a poté jsem se pouze válela na zemi v křečích a bolestech ,,Donutím tě, aby jsi se přidala k mé gardě. A pokud nepůjdeš po dobrém, tak půjdeš po zlém. Volba je pouze na tobě" vykřikl a zmizel za kovovými dveřmi.

Hi my little unicorns, vítám vás po dlouhé době u mé další kapitoly. Doufám že se vám moje tvorba líbí a budu ráda za každou hvězdičku, shlédnutí a komentáře. Užívejte si školnních dnů, nezabijte učitelky a nezapalte školu. Musíte počkat na mě... u toho musím být :)

-EmilllyBlack