Náměsíčníkova sestra✔️

Jizvy

Konečně jsem měla vybaleny všechny věci, jež se ukrývaly v kufru. Někdo zaklepal na dveře a poté vstoupil ,,Alex? Neruším?" Řekl dotyčný. Otočila jsem hlavu od kufru a pohlédla na osobu jež se ke mě blížila ,,Jistě že ne, co potřebuješ Remusi?" Zeptala jsem se ,,Víš, já jen... Říkali že už je večeře, takže bychom měli vyrazit. Pokud chceš jídlo" Odpověděl a usmál se.  Přikývla jsem na souhlas a následovala ho do "jídelny". U stolu již seděli všichni kromě mě a Remuse. Znovu jsem viděla ty černé delší vlasy a oči bouřkově modré. Byl to chlapec, jehož mi Remus představil na nástupišti. Sirius Black. Usadila jsem se ke stolu a čekala... Co já vím, co když se modlí jako jiné rodiny. Bylo by ode mne neslušné se nepomodlit?... ,,Alexio, Reme. Vy se u vás doma modlíte?" Zeptala se Dorea. S Remusem jsme se na sebe podívali a následně zakroutili hlavou nesouhlasně ,,Dobrá, pusťte se do jídla" Jakmile vyslovila tuto větu, ihned jsem se pustila do krásně voňícího a vypadajícího jídla. U stolu bylo slyšet pouhé cinkání vidliček a nožů. Nikdo nepromluvil, užíval si chuť tak výborného jídla. Po chvíli jsem měla prázdný talíř,,Alex, pokud budeš chtít, klidně si přidej" Řekl Charlus  ,,Ne děkuji. Bylo to výborné, ale jsem už plná"  ,,Jsme rádi že ti chutnalo, můžeš jít do pokoje, nebo se porozhlédnout po domě. Jak budeš chtít" Řekla Dorea. Pouze jsem kývla na souhlas a vydala se do mého pokoje, kde jsem si lehla do postele a odpočívala.

Po pár chvil strávených v posteli...

,,Alex, vstávej" Někdo mi zašeptal do ucha ,,Nechte mě spát" Zahuhlala jsem a přikryla si hlavu polštářem.  ,,Pojď bude legrace" Jakmile řekl to poslední slovo, jsem vyskočila z postele ,,Co tím máš na mysli bratříčku?" Zeptala jsem se ,,Půjdeme na louku" Odpověděl jednoduše. Rozzářily se mi oči a na tváři se mi udělal úsměv. Běhání po louce. Nejlepší věc na světě, připadám si volně a bezstarostně. Jako o úplňku. Až v tuto chvíli jsem si všimla dvou osob jež postávaly u dobových dveří.
Sirius se opíral ramenem o rám dveří se zvláštním úšklebkem na tváři a James se opíral o druhou stranu rámu s roztomilým úsměvem. Byli komičtí. Usmála jsem se na ně a pohledem se vrátila zpět k Remusovi ,,Co si mám vzít s sebou?" ,,Vem si plavky" řekl , společně s Jamesem a Siriem odešel pryč...
Vzala jsem si tedy mé červené jednodílné plavky a převlékla se do nich. Již převlečená jsem vyšla z mého pokoje rovnou do pokoje Remuse. Seděl na posteli zády ke mě a něco si mumlal. Dostala jsem úžasný nápad, co ho takhle trochu vystrašit...

Pohled z třetí osoby*

Hnědovlasá dívka se začala plížit jako hladová šelma, jež byla nesmírně dlouho o hladu a čekala na pravý okamžik zaútočit. Dávala si pozor, aby ji onen bratříček neuslyšel. Našlapovala pomalými a tichým kroky. Stála u chlapce, jenž byl otočen zády. Naklonila se k jeho uchu ,,Reme, pojď už" Zašeptala Alexia. Remus se rychlostí blesku otočil ,,U Merlina Alex, proč mě pořád lekáš?" Řekl hnědovlasý chlapec, čili Alexiin bratr Remus. Alexia se pouze usmála a odpochodovala na chodbu, na níž byly další tři pokoje. Jeden pokoj byl dívky s hnědými vlasy a medovýma očima. Druhý pokoj byl chlapce s rozcuchaným účesem, jenž vypadal jako vrabčí hnízdo. Ten poslední pokoj na konci chodby. V něm byl ubytován chlapec s havraním vlasy a s bouřkově modrýma očima. Hnědovlasá dívka se rozešla ke svému pokoji. Usadila se u sebe na postel a jen tak hleděla na stěnu, jež stála pár metrů od ní. Na stěně bílé jako ten nejčerstvější sníh, viselo několik obrazů a nespočet rodinných fotek Potterových. Alexia přistoupila blíže ke stěně a těkala pohledem mezi všemi fotkami. Hnědovlasá dívka milovala fotky, ze kterých  vyzařovaly ty krásné zážitky a emoce. Milovala šťastné fotky. Ona sama však žádné fotky neměla. Nepotřebovala je. Jizvy pro ni znamenaly vzpomínky. Vzpomínky na její život, chyby, ale také nespočet dobrých skutků. Alexia byla velice nápomocná osoba. Nenechala by nikoho ve štychu. Milovala svou rodinu a své přátele. To však neznamenalo, že není silná a mocná. Právě naopak. Hnědovlasá dívka je jedna z nejsilnějších a nejmocnějších osob, jež svět viděl. Akorát to ona ještě nevěděla. Byla také velice obětavá, bez mrknutí oka by za ně položila život. Alexia odtrhla pozornost od fotek a pohled nasměrovala na právě příchozího černovlasého chlapce ,,Alex nerad tě ruším, ale musíme jít. Kluci jsou už před domem" řekl chlapec a kývl hlavou ke dveřím. Alexia přikývla a už pádila po schodech dolů...