Otevírám oči. Sedím na chladné zemi pouze ve svých šatech (tedy alespoň to co z nich zbylo) a čekám co se bude dít dál. Možná plešoun znovu přijde a bude mě chtít do své gardy. Podle mě si až moc věří, když si myslí že mě dokáže přemluvit. Mě a přemluvit? Neví s kým se setkal. ,,Konečně jsi vzhůru" otočím hlavu za hlasem, jenž mě vyrušil z mého přemýšlení. Ten plešoun tu celou dobu seděl?! ,,Alexio, jak jsi se rozhodla?" zeptal se až moc přehnaně mile. ,,Svůj názor jsem nezměnila" řekla jsem jako tělo bez duše, dívajíc se kamkoli jinam než jemu do těch očí prolité krví. ,,Jak myslíš" řekl rozzuřeněji, vstal a rychlým krokem se ke mě přibližoval. ,,Crucio!" vykřikl formuli a namířil na mě hůlkou. Mým tělem začala proudit obrovská bolest. Ze všech sil jsem se snažila udržet výkřik, ale nešlo to. Je to pocit, jakoby do vás bodalo tisíce nožů. Po deseti minutách onoho mučení se mě zeptal ,,Takže?" udělal nechutný úšklebek při pohledu na mou postavu ,,Co?!" vyštěkla jsem drze a zamračila se na něj. On se následně zamračil ještě více než předtím ,,Nebuď drzá a odpověz mi na mou otázku!" řekl a namířil mi hůlkou na krk ,,Má odpověď je stále stejná. Nikdy se k tobě nepřidám!" Vyplivla jsem mu kapku krve na obličej a zašklebila se. Pán Zla se narovnal ,,Však já už tě naučím správnému chování!" vykřikl ,,Crucio!" dodal a švihl hůlkou. Mým tělem projela ostrá bolest. Tentokrát jsem již nevykřikla. Nechtěla jsem mu udělat radost. Bolest stále neodcházela. Naopak se při další formuli ještě zvýšila. Upadla jsem do temnoty. Do příjemné a tiché temnoty...
Prosím, nechte si své kameny na potom. Děkuji... Teď k tomu. Určitě si říkáte: ,,A proč děláš tak krátké kapitoly?" Za prvé: Poslední dobou nemám žádnou představu o tom, jak by měl příběh pokračovat. Za druhé: Když už mě něco napadne, zase to za chvíli zapomenu a pak je docela těžký napsat kapitolu. A za třetí: Tahle kapitola je krátká kvůli tomu, že jsem jen potřebovala napsat krátkou kapitolu o tom, jak to bude každý den probíhat při jejím pobytu v cele. Děkuji. Jinak, příští kapitola bude z pohledu Remuse, takže se nelekněte :D
<3 Děkuji za vaše ohlasy. Jste prostě skvělí <3
-EmilllyBlack
ČTEŠ
Náměsíčníkova sestra✔️
FanfictionJiž v kolébce bylo jasné že tito dva sourozenci budou opravdu dobrými a schopnými kouzelníky. Kdyby je však Šedohřbet nekousl, měli by daleko jednoduší život než mají teď? Nebo snad ne... Každý úplněk se z nich stávají krvelačné nestvůry, které pra...
