Náměsíčníkova sestra✔️

Mami?!

Silné a velice bolestné údery mě probudily z oné krásné temnoty. Otevřela jsem oči a ihned se chytila za břicho, které přímo pulzovalo bolestí. ,,Vstávej!" uslyšela jsem tvrdý a hrůzou nahánějící hlas. Onen hlas však nevlastnil Pán Zla, nýbrž jeho poskok. Nebo- li Smrtijed. Když jsem se nepohla z místa, kopl do mého břicha znovu. ,,Slyšela jsi?!" zasyčel na mě, chytl mě za paži a vyzvedl mne do vzduchu. ,,Tady jsou jiná pravidla, než u vás. Tady platí taková pravidla, která řekne vládce!" odhodil mě a já znovu spadla na chladnou zem. Mým kotníkem projela ostrá bolest. Jakoby se něco uvnitř něho zlomilo. A opravdu bylo to tak. Abraxas se pousmál nad mou bolestí a následně se otočil za zvukem, jenž se rozléhal po celé chodbě. ,,Nechte ji!" rozkřičel se někdo z vedlejší místnosti. Ženský hlas plný strachu a bolesti se rozléhal po celé cele. Již někdy jsem tento hlas slyšela, ale nevzpomínám si, kdo to je... Abraxas vyšel z mé cely a z druhé se po chvíli ozvala obrovská rána. ,,Už budeš zticha!" rozkřičel se Abraxas a ozvala se další, tentokrát menší rána. Ozval se pláč. Pláč, který mě bodl u srdce. Pláč, který jsem již jistě slyšela. Vzpomínám si... ,,Mami?!" zakřičela jsem z plných plic a snažila se zvednout na nohy, ovšem můj kotník mi to nedovoloval. ,,Alex" špitla osoba z vedlejší cely. ,,Mami" špitla jsem též a pěstmi začala bušit do dveří, i když jsem věděla, že to nemá cenu. ,,Přestan mlátit do těch dveří!" ozval se hrubý hlas za dveřmi ,,Ani klid tu člověk nemá" dodal a popošel ke dveřím od mé cely ,,Ty ale nejsi člověk, ty zrůdo" zasyčela jsem na něj a znovu bouchla pěstí do dveří. Najednou se rozrazily dveře a já upadla na studenou zem. ,,Co jsi to řekla?!" zasyčel na mě Pán Zla aka Plešoun. ,,Že jsi zrůda!" vykřikla jsem, zvedla se na nohy s bolestným zasyčením a kdyby to šlo, zavraždila bych ho pohledem. Plešoun mne chytl pod krkem a odvekl z mé cely. Došli jsme až k cele mé matky a tam mnou tvrdě pohodil na zem. Ihned jsem se zvedla ze země a utíkala mámě do náruče ,,Mami" ,,Alex" hladila mne po vlasech svými rozklepanými prsty. ,,Jak krásné shledání, ale budete se muset zase brzy rozejít" řekl Pán Zla a na tváři se mu usadil nechutný úšklebek. Nechápavým pohledem jsem se mu podívala do krveprolitých očí. Pouze se usmál nad mou nechápavostí a poté mi to došlo. ,,Za tvou prořízlou pusu se budeš dívat, jak tvá matka trpí a pomalu umírá" zašeptal a pouhým švihnutím hůlky mě odhodil od mé matky. ,,Ne!" zakřičela jsem a znažila se doplazit zpět k mé matce. ,,Crucio!" vyslal formuli na mou matku, jež se právě teď kroutila bolestí. ,,Nech ji být!" zakřičela jsem znovu a snažila se pomocí rukou přitahovat po zemi až k mé matce. Pán Zla se pouze krutě zasmál a vyslal další formuli. Matčiny síly již pomalu ustávaly a ona se propadala do temnoty. ,,Ji nech být, se mnou si dělej co chceš!" zakřičela jsem z plných plic a tím ukončila trápení své matky ,,Cokoliv budu chtít?" zeptal se a se zájmem v očích se na mě otočil. ,,Cokoliv" přikývla jsem a podívala se na mou matku, jež se přestala svíjet bolestí a pozorovala mě smutným pohledem ,,Ne" zašeptala a spustily se jí slzy. Postavila jsem se na nohy a pohleděla plešounovi do očí. ,,Ale už se mé matky ani nedotkneš!" zavrčela jsem jako naštvaný vlk ,,To ti nemohu slíbit" řekl a na tváři se mu usadil úsměv. ,,Proč?!" zvýšila jsem hlas a přeměřila si ho pohledem. ,,Protože kdybych ji nechal být, nedej Merline pustil. Všichni by se dozvěděli, že znovu sílím a to by nebyla zrovna dobrá situace. Nemyslíš?" řekl a tázavě se na mě pohleděl. Zavrčela jsem nějaké nadávky na jeho osobu a poté pohlédla na mou matku. Její pohled se vpíjel do mého, jako inkoust do čistého pergamenu. Přikývla jsem a znovu pohlédla na Pána Zla. Ten nás se zájmem pozoroval. ,,Jak nechutné vás pozorovat" řekl a krutě se zasmál. Zavrčela jsem na něj ,,Buď radši zticha". ,,Však já už tvou prořízlou pusu zalepím" řekl ,,Crucio!" dodal a já upadla s výkřikem na kolena. ,,Jak víš, zabít tě nehodlám, máš pro mě velkou cenu. Ovšem to neznamená, že tě nemohu trápit" zasmál se a vyslal na mě další kledbu Cruciatus. Z mých úst se ozývaly nelidské výkřiky. ,,Prosím, nech ji!" zakřičela má matka a po tvářích jí začaly téct nové slzy. On ovšem nepřestal, naopak vyslal další kletbu. A další... až jsem znovu upadla do temnoty... Omlouvám se mami, že jsem tě tam nechala s tou zrůdou. Tak moc se omlouvám...

Ejj, vítám vás u nové (Po dlouhé době i delší) kapitoly. Opravdu jsem netušila, že to dotáhneme takhle daleko... Jste prostě úžasní a já mám ohromnou radost. Prostě nevím co na to říct 😊... Jinak, máme tu novou kapitolu, která nám trochu zamotává příběh... Trochu... Při psaní kapitoly, kde rodiče sourozenců Lupinových zemřeli jsem nevěděla, že se ještě někdy objeví v onom příběhu. Ovšem to bych nebyla já, že ano... 😁 Budu se na vás těšit u dalších kapitol, tak zatím 🖐️...

-EmilllyBlack