Náměsíčníkova sestra✔️

Polibek u jezera

Tato kapitola bude věnována Remusovi a Mie ❤️

Procházel se po chodbách Bradavického hradu nevnímajíc okolí a spolužáky do kterých narážel. Modrooká dívka mu zcela zamotala hlavu a musel na ni stále myslet. Od té doby co ji viděl poprvé uplynula již nějaká doba a mezitím se ani jednou neviděli. Prošel dveřmi knihovny a začal procházet mezi skříněmi, jež byly plné knih. Jednu knihu, kterou již několikrát četl, si vzal do své ruky a poté se usadil na své místo, kde vždy sedával. Byl tak uchvácen dějem knihy, i když ji četl nejméně desetkrát, že si ani nevšiml drobné postavy, jež seděla na druhé straně stolu. Poté však svůj pohled od knihy odvrátil a porozhlédl se kolem. Pohledem se zastavil na drobné Havraspárce, jež si zaujatě četla knihu o.... Vlkodlacích? Na sucho polkl a poté se k ní pomalu přisunul. ,,A-ahoj" zašeptal a pohlédl na její pomalu se zvedající hlavu. ,,Ahoj" řekla klidným a vyrovnaným hlasem, ačkoli byly její oči plné překvapení a nervozity. ,,C-co to čteš?" zeptal se po chvíli trapného tichá. Dívka se pousmála ,,Knihu?" nadzvedla obočí a začala jej upřeně propalovat modrýmy oceány. Remus nabral lehce červenější odstín ,,Toho jsem si také všiml" zkontaktoval a začal se vpíjet svýma medovýma očima přímo do jejích blankytně modrých oceánů. ,,A co to čtěte vy pane Lupine?" položila mu také otázku a usmála se zářivým úsměvem. ,,Stále jste mi neodpověděla na otázku paní -",,Pettigrew. Mia Pettigrew" zastavil se v pohybu. To ona může být sestra našeho otesánka? Vždyť jsou oba úplně jiní. ,,Peter je tvůj bratr?" naklonil hlavu lehce na stranu. ,,Ano, bohužel" vydechla a poškrábala se na zátylku. ,,Nezmiňoval se o tobě" řekl a pohlédl na její ruce, jež se začaly lehce klepat. ,,Nemáme mezi sebou zrovna moc dobrý vztah" zašeptala a sklonila hlavu. Jakoby se za něco styděla. Něco ji rozhodně trápilo, tím si byl Remus zcela jistý. ,,Eh-" ,,Prosím, neptej se" zarazila jej dříve, než stačil cokoliv říci. Pouze přikývl a poté pohlédl na malou kapku, jež se kutálela po její tváři a následně spadla na stránku knihy. Slza. ,,Omlouvám se, nechtěl jsem-" ,,Ne, to je v pořádku. Nemohl jsi nic tušit" utišila jej. ,,Už asi půjdu" řekla a začala se zvedat. Od opuštění knihovny ji však zadržela dlaň na jejím zápěstí. Otočila se na narušitele a poté zčervenala, když si všimla jeho jiskřivých očí. Přitáhl si ji k sobě blíže až ona ucítila jeho zrychlený dech na tváři a krku. ,,Neprojdeme se?" zeptal se po chvíli ticha a lehce se pousmál. Pouze lehce kývla, ale stále se nemohla odtrhnout od jeho krásných očí. Po chvíli se oba vydali k bráně Bradavického hradu. Neměli žádný cíl. Pouze se procházeli, povídali si a nakonec se posadili k jezeru. Hleděli na vodní hladinu, kde se občas myhl hřbet mořské příšery. Mia zaujatě hleděla na vodní hladinu a přemýšlela o Merlin ví čem. Remusovi však zaujatě hleděl na dívku a neustále si ji prohlížel. Nechápal, jak někdo jako je nenažraný a hloupý Peter, může mít vedle sebe někoho tak... Krásného, chytrého a moudrého. Ona však jeho pohled po chvíli vycítila a pohlédla do jeho očí, jež zářily jantarovou barvou. Měli hlavy kousek od sebe. Byli u sebe tam blízko, že kdyby se o kousek pohli, ihned by se dotkli toho druhého. Oba rázem zčervenali a ještě hlouběji se zahleděli do očí toho druhého. Jakoby svět okolo nich neexistoval. Byli pouze oni dva. A poté se to stalo... Políbili se. Užívali si přítomnost toho druhého a nevšímali si ničeho jiného.

Hello 🙌. Vítám vás u nové kapitoly... Jaký máte na ty dvě hrdličky názor🕊️? Co si myslíte o reakci Alexie a ostatních přátel🤷‍♀️? Můžete napsat do komentáře⬇️😁...

-EmilllyBlack