Náměsíčníkova sestra✔️

Vlkodlaci?!

Alexia Lupinová se se svými přátely procházela po chodbách Bradavického hradu, smějíc se vtipům Jamese Pottera. I když na oné škole byla pouze krátkou chvíli, zvládli ji všichni přirůst k srdci. S Lily Evansovou vždy po vyučování chodila do knihovny si číst a nacházet nové knihy...Našla v ní nejen velice věrnou duši, ale také i velkou přítelkyni. Se svým bratrem Remusem Lupinem zažívala chvíle, o kterých snila celých pět let... snila o svém vždy úsměvavém bratrovi. S Peterem Pettigrewem se nikdy moc nebavila, přišel ji na její vkus až moc tichý...Připadal jí jako úlisná krysa. James Potter, její druhý, vždy podporující a šílený 'bratr'... Vždy zbožnovala jeho vtípky, i když někdy byly velice trapné. A nakonec Sirius Black... nevěděla co k němu má říct. Jak ho popsat? Vždy jí přišel takový arogantní a snažila se od něj držet dál, ale nějakým záhadným způsobem ji i přitahoval. Chtěla rozlámat tu masky, za kterou se skrýval před ostatními. Ano věděla jaké potíže má doma. Tedy měl, než utekl. (To víte, James je užděbetaná slepice). Změnilo se hodně věcí. Za tu dobu, co byla mimo tento svět se změnilo snad vše. Všichni si začali všímat změn jejího bratra Remuse. Vždy byl takový tichý a nikdy se nezapojoval do Pobertovských akcí. Po příchodu Alexie se vše změnilo. Teď je úsměvavý a zapojuje se do všeho s jeho přátely. ,,Ale, ale kdopak se nám to tu prochází po chodách, jako by mo tu to patřilo?" vyrušil je z jejich rozhovoru slizký hlas jednoho z poskoků Luciuse Malfoye. ,,Co chceš Malfoy?!" zbystřila Alexia a postavila se do bojové pozice. Ano, měla tu čest se poznat s Malfoyem mladším již dříve, a tak věděla co ji čeká. ,,Jen se tu procházím. I to mám zakázáné? Co ty náš vlčku?!" ihned jakmile to vyslovil se Alexia napnula a měla chut jej rozsápat na milion kousků. ,,Drž hubu!" zavrčela ,,A copak mi asi uděláš Drápku?" pohrál si s její přezdívkou na jazyku a přitom udělal ještě ohavnější úšklebek. Alexia se proti němu chtěla rozeběhnout, ale zarazily ji paže jejího bratra ,,Nech mě ho rozsápat" otočila se na svého bratra a zavrčela. Tohle nemohlo dopadnout dobře ,,Ale, ale naše vlčice vytahuje drápky" zasmál se ,,Nenech se vyprovokovat, nemá to cenu" zašeptal Remus a nepouštěl jí ze sevření. Byl si vědom, že by je klidně rozsápala na miliardu kousků. ,,Nemá cenu strácet čas s takovou bandou odpadlíků" řekla ta nechutná fretka a pozvedla posměšně jeden koutek svých úst. ,,Malfoy, ty se chceš opravdu dva týdny válet na ošetřovně? Protože být tebou, tak toho nechám" nadhodila posměšný ton hlasu a povolila své napjaté svaly. ,,Prosím tě, co by mi mohla udělat taková nicka jako ty?" Alexia na jeho otázku pouze zvedla své pravé obočí a otočila se na své přátele ,,Nebudu tady s ním strácet čas, jdeme?" zeptala se a aniž by nekoho nechala promluvit, začala odcházet. ,,Co by na to řekli tvoji rodiče? Na to jakou špatnou dceru a syna vychovali. To je ale výchova. Jejich rodiče musí být vážně špatní!" zakřičel ještě za nimi. Tentokrát se Alexia s Remusem zastavili. Nesnesli, když někdo mluvil o jejich rodičích. Oba se otočili za Luciusem a v jejich očích šlehaly blesky. Nikdy nesmíte naštvat vlkodlaka. Již ze začátku je jasné, že to nedopadne dobře. ,,Naše rodiče si neber do huby!" zavrčel Remus a oba sourozenci byli v bojových pozicích. Nejen jejich nepřátelé, ale i přátelé se podivili nad jeho změnou slovníku Stačilo pár kroků a mohli by ho vlastnoručně uškrtit. Na to hined zareagovali jejich přátelé a popadli je tak, aby se nemohli vykroutit. ,,Takže ted jde po mě celá vlčí smečka?!" pohrdavě se zasmál. ,,Roztrhám ho nakusy!" zavrčela Alexia, vysmekla se z Jamesova sevření a rychlým krokem přešla k o hlavu vyššímu chlapcovi. Svou dlaň složila v pěst a vší silou jej uhodila do nosu, až jí začaly bolet klouby. Malfoy se ihned chytil za krvácející nos a dal se na zbabělý útěk i s jeho poskoky. Alexia si promnula své bolestivé klouby a pohlédla na své přátele, jež ji s údivem pozorovali ,,Co je? Potřeboval zavřít tunel, ze kterého nic užitečného nevyšlo" vysvětlila a zablísklo se jí v očích ,,Holka, ty máš teda ránu" pochválil ji James a pustil již uklidněného Rema. ,,Můžu mít otázku?" zeptala se po chvíli Lily ,,Ptej se" pobídla ji Alexia a zamyšleně na ní pohlédla ,,Proč měl pořád připomínky na nějaké vlky?" zeptala se a s otázkou v očích pohlédla na oba sourozence. V tu chvíli oba zbledli nejméně o tři odstíny. ,,Eh-" poškrábala se Alexia na zátylku ,,Já-" koukala se kamkoli jinam, než na svou věrnou přítelkyni. Pohlédla na své přátele, žádali vysvětlení. Tedy dokázala to vyčíst z jejich nechápavých pohledů. O Remusovi věděli, tedy kromě Lily. Ale o Alexii neměli ani nejmenší tušení, že by mohla být tou vraždící nestvůrou. ,,P-potřebovali by jsme si někam sednout. Někam, kde to nikdo neuslyší" zašeptala Alexie ,,Můžeme jít k nám na pokoj" navrhl James a pomalým krokem se vydal k jejich společnému pokoji. Ostatní jej ihned následovali. Alexia si při cestě promýšlela svůj proslov...Jak jim to vysvětlí. O svém prokletí vždy mlčela. Nebylo pro ni jednoduché o tom mluvit. Lidé by ji nepochopili, odsuzovali by ji a tak se naučila nedávat najevo svou zvířecí stránku. Remus byl na tom podobně. Ovšem on to nedokázal skrýt tak, aby na to nepřišli jeho přátelé. Cítil se provinile za to, že je také do jeho života plného utrpení zatáhl. Což jim připomnělo, že za chvíli má být úplněk. Jakmile prošli dveřmi chlapeckého pokoje, do jejich nosů je udeřil nechutný zápach. ,,Fuj Petere, to tu nemůžeš vyvětrat?" zeptal se ho Remus a začal otevírat všechna okna v onom pokoji. ,,Hmmm" zahuhlal zakrslý obtloustlý chlapec a neodtrhl pohled od svého pracně nastřádaného jídla. Všichni se rozmístili po postelích. Alexia a Remus seděli spolu na jedné posteli a čekali, kdo začne mluvit první. ,,No, tak co se děje tak závažného, že musíme být uprostřed této skládky?" zeptala se Lily stále zadržujíc svůj nos dvěma prsty. Alexia svěsila hlavu a podívala se na svoje velice zajímavé ponožky. Tím dávala najevo, aby začal mluvit první Remus. Remus se nadechl ,,Víte, m-my jsme-" nestačil nic doříct a Alexia mu skočila do řeči ,,Vraždící monstra" pohlédla na své přátele. Byla smířená s tím, že se s ní přestanou bavit kvůli jejímu prokletí. Tohle ji potkávalo celý život. Lidé, jež je nechápali. Nechápali, co musí zažívat a báli se jich. Kvůli tomu jací byli. Kvůli tomu, kdo byli.

-EmilllyBlack