Náměsíčníkova sestra✔️

Sirius - Psisko plný blech

Od té chvíle se začali společně poznávat. Stali se přáteli, ale zatím v utajení. Nechtěli, aby o jejich přátelství kdokoli věděl. Přeci jen oba byli z kolejí, které se vzájemně nesnášely. Šli společně ke dveřím Velké síně, u nichž se zastavili, objali se a na oko nadhodili nepřátelské pohledy. Otevřeli dveře a vstoupili. Každý se vydal na jinou stranu místnosti, zanechávajíc si kamenný obličej. Alexia se usadila na konec Nebelvírského stolu a očkem pokukovala po Regulusovi, jenž jí také nenápadně pozoroval. Nepatrně se na sebe usmáli a poté věnovali plnou pozornost panu řediteli, jenž začal se svým proslovem, který chtěl pronést ještě před začátkem večeře. Mezitím na opačné straně stolu seděl mladík s bouřkově modrýma očima a celou situaci mezi Alexiou a jeho bratrem pozoroval. Byl rozzuřený. Žárlil na svého bratra, že on mohl mít její pozornost a na něj se úplně zapomnělo. Ale řekněme si upřímně... Mohl si za to sám. Medovlasá dívka do sebe s radostí a hladem cpala jednu palačinku za druhou. Zřejmě jí nevadilo být sama pouze se svým talířem. Přeci jen byla uvězněna v nějaké díře úplně sama několik let. Tedy... Pokud se nepočítají krysy. Sirius přestal pozorovat medovlasou dívku a začal se věnovat svému stále plnému talíři. Regulus se na Alexiu podíval zvláštním pohledem a poté se zapojil do konverzace s Luciusem Malfoyem. Po snězení večeře se Alexia vydala chodbami hradu na svou kolej. Avšak uprostřed cesty ji zastavil tlak na jejím zápěstí. Otočila hlavu a naskytl se jí pohled na bouřkově modré oči. Na oči, které teď za žádných okolností nechtěla vidět. ,,Mohli by jsme si promluvit?" promluvil hlubokým hlasem a jeho stisk na jejím zápěstí nepovolil. Prohlédla si jej od hlavy až k patě a poté nadhodila kamenný výraz ,,Nemáme o čem" její chladný tón hlasů jej zamrazil na srdci a pohlédl jí do očí. ,,Právě naopak" chytl ji silněji za zápěstí a odvlekl ji kamsi za roh ,,Hej! Pusť mě!" vykřikla ,,Dokud si vše nevyříkáme" zamračil se a stále ji držel za zápěstí ,,Nemáme co si vyříkávat!" zavrčela a snažila se vyprostit z jeho sevření ,,Že ne? Tak hele... Nevím, co jsem udělal tak strašného, že se se mnou odmítáš bavit, ale nechápu, proč za to piká i Remus" nespouštěl z ní pohled ,,Tak ty nevíš, co jsi udělal jo?! Ukradl jsi mi srdce a sprostě jej rozdupal na malé kousíčky!" vykřikla ,,Ukradl jsi mi můj první polibek" zašeptala tak neslyšně, že ji málem i přes ticho neslyšel. Zůstal opařeně stát. Nemohl tomu uvěřit. ,,S Remusem jsem se pohádala kvůli tobě... Kvůli tomu, že jsem ti věřila" řekla již klidnějším hlasem a probodla jej pohledem ,,Omluv mě" řekla chladně, setřela si malou diamantovou slzičku a obešla jej. Nezapomněla do něj vší silou drknout ramenem.
Kousek od nich postával Black mladší a neuniklo mu jediné slůvko. Ano, byl tak nenápadný, že si jej nikdo nevšiml. (Pozn. Autorky: Kdo si taky teď představil Reguluse jak se plíží v obleku špiona po Bradavickém hradu 🤙🤣) Nebo spíš byli oba tak zabraní do rozhovoru, že si jej nevšimli. Alexia kolem něj nevědomky prošla se sklopenou hlavou. Bylo jí špatně. Přesně tohle nechtěla. Po chvíli zahla za roh a rychlejšími kroky šla do společenské místnosti. Naopak Sirius tam zůstal stát. Nevěděl, že ji to tak vezme. Nevěděl, že to byl její první polibek. Posadil se na zem a opřel se o stěnu. Prohrábl si své tmavé vlnité vlasy a vydechl ,,Já jsem idiot" zašeptal do ticha a zavřel oči. ,,Jsi" bylo mu odpovědí a následně si vedle něj přisedl jeho bratr. Bratr, kterého že srdce nenáviděl. ,,Co tu chceš?!" zavrčel a pohlédl na Reguluse, jenž si začal prohrávat se svými prsty. Toto dělával vždy, když byl nervózní, či nevěděl, co má říct. ,,Zaslechl jsem hluk, tak jsem se šel podívat" zašeptal a opřel svou hlavu o stěnu. ,,Měl by jsi to napravit" vydechl a zavřel oči. ,,Není co napravovat. Vše jsem pokazil" bouchl pěstí do země až se mu obarvily klouby na barvu krve. ,,Nepokazil... Ty jsi to přímo posral, ale dá se vše zachránit. Stačí chtít" zabrblal a pohlédl na svého staršího bratra ,,Sprosté slovo od mého bratříčka? Je tohle sen, či co?" zasmál se Sirius a také na něj pohlédl ,,Vážně Siriusi? Snažím se ti pomo-" nestačil nic doříct ,,Já tvou pomoc nepotřebuju... Zvládnu to sám. Promiň, ale nejsem tak na dně, abych žádal o pomoc svého bratra" nadhodil namyšlený úšklebek ,,A jestli mě teď omluvíš... Jdu za jednou Mrzimorkou, která mě o něco poprosila" zvedl se a už si to kráčel chodbou, avšak zaslechl nepatrnou větu jeho bratra ,,Být Alex, už se s tebou nikdy nebavím ty psisko plný blech" ,,A ty jsi snad lepší?!" odfrkl si Sirius ,,Já se alespoň nechovám tak strašně k ženskému pohlaví, pitomče!" vyprskl a odpochodoval na druhou stranu chodby.

Hello👋, zdravím po delší době. Jak už jsem psala, byla jsem na ŠVP a neměla čas na psaní😒. Bylo to úplně super a nejraději bych se tam vrátila... Snad příští rok nooo😆😁. A jak jste se měli mezitím, co já jsem si hrála volejbal every day🤨🏐? Doufám, že jste se těšili na novou kapitolu... A když už jsme u toho... Jaký máte názor na Siriuse? Napište do komm👇

-EmilllyBlack