Náměsíčníkova sestra✔️

Znovu se setkáváme Plešoune

Pohled Alexie...

,,Ale pane-"  ,,Žádné ale Abraxasi! Chceš abych ti vyvraždil rodinu?!" uslyším dva dohadující se hlasy. Oba hlasy jsou mi velice povědomé, avšak je nemohu přiřadit k jakým osobám patří. Pokusím se otevřít oči, ale nic kromě tmy nevidím. Uslyším zarachocení řetězu a zacinkání želízek. Vyděšeně vyjíknu. ,,Co to-" promluví ona věc a já ihned poznám co to je... Ehh kdo to je. ,,R-Reme?" zašeptám a čekám na odezvu. ,,Alex?" promluví okamžitě. ,,Kde to jsme?" zeptá se a znovu uslyším, jak se pohne. ,,Nevím je tu tma, ale cítím tu plíseň" zašlebím se a snažím se dostat z okovů, díky kterým visím asi tři metry nad zemí.

,,Alex" vysloví mé jméno, avšak já jej ignoruji a snažím uvolnit ruku že železného sevření.

,,Alex" řekne znovu, ale já jej stále ignoruji. Bohužel okovy stále drží a nechtějí povolit.

,,Alex" ,,Merline, co je?!" vyštěknu a zahledím se směrem, odkud slyším jeho hlas. ,,Je to železný, nemáš šanci" řekne. ,,Ach pane chytrý bez vás bych vůbec nevěděla, že jsou ty okovy železný" ironie z mého hlasu byla snad cítit na míle daleko. ,,Já vím, jsem chytrý, že?" zasměje se. ,,Ty máš vážně náladu se v naší situaci smát?!" vyšťeknu a pohlédnu na pomalu se otevírající dveře. Do této místnosti vbloudí čirý paprsek světla a já tak mohu vidět kousek Remusova obličeje. Ve dveřích stojí postava zahalena v černém plášti s maskou na obličeji. Smrtijed. ,,Chovejte se slušně, brzy přijde náš pán. Snad nechcete mít ještě větší potíže, než teď?" zahuhlal slizkým hlasem a dveře otevřel dokořán. Teď jsem mohla vidět celou místnost. V dalekém pravém rohu se cosi válelo a smrdělo to zatuchlinou. Myslela jsem si, že se pozvracím.

Pohled Remuse...

Smrtijed ve dveřích se na nás naposledy podíval a poté odešel. Dveře byly otevřené dokořán a já díky tomu mohl vidět vše v místnosti. Pohledem jsem zabloudil k Alex. Na tváři měla zmatený výraz a hleděla kamsi do rohu místnosti.

,,Alex?" zašeptal jsem tak potichu, až jsem se bál, jestli mě vůbec slyšela. Odpovědí mi bylo zamručení a následný spalující pohled od mé sestry. ,,Je nějaká možnost na přežití?" pohlédl jsem na ni. Alex jakoby zkameněla. ,,Nemám ponětí Reme" povzdechla si a sklopila hlavu.

Pohled z třetí osoby...

Dovnitř vstoupil bosý holohlavý chlápek s podivným úšklebkem na rtech. Remus nadzvedl jedno své obočí a svou hlavu otočil k Alex. ,,Velice rád tě zase vidím Alexie" řekl a přistoupil o krok blíže ,,To se však nedá říct o tobě Plešoune" zamračila se a plivla mu k nohám. Plešatý muž se zamračil a namířil hůlku na Alexii ,,Crucio!" vyslovil a Alexia se ihned začala kroutit v křečích. Několikrát vykřikla bolestí ,,Přestaňte!" vykřikl Remus, jenž se na trpící sestru již nemohl dívat. Lord na něj pohlédl a ukončil kletbu. ,,Och ty jsi tu? Málem jsem na tebe zapomněl" řekl a přešel před Remuse. ,,Co po nás chcete?!" procedil Remus skrze zuby a vrhl po něm naštvaný pohled. ,,Spolupráci" úšklíbl se Plešoun a hůlku mu zapíchl do kůže na krku ,,A co když nebudeme souhlasit?!" zavrčel Remus a pohlédl do rudých očí. Hůlka Pána Zla zmizela z Remusova hrdla, avšak stále jej upalovaly rudé oči vraha. ,,Záleží na tom, jak se rozhodnete. Avšak je jasné, že vás jinak trest nemine" řekne a svůj pohled přenese na Alexii, jež s velikou nenávistí v očích hleděla na plešatého černokněžníka ,,A také bych vám radil se připravit na brzký obřad" řekl a tichou chůzí vyplul z místnosti.

Vítám vás u nové kapitoly🙌
Prázdniny se nekontrolovatelně blíží ke konci a já připravuji svou sebevraždu😭🔫.
Jinak... Chtěla bych vědět váš názor na tento příběh 📖 👇
(🎉Btw chci strašně moc poděkovat za 1K hlasování... jste prostě úžasní🎉)

-EmilllyBlack