Náměsíčníkova sestra✔️

Poslední pohled

Medovlasá dívka se procházela po lehce zamrzlé louce. Lehký větrník jí cuchal vlasy, jež připomínaly proud medové řeky. Byl čas odjezdu, avšak Alexii se nechtělo opustit tuto nádhernou krajinu. ,,Alex! Už musíme jít" vykřikla Thea zpoza dveří a lehce se na ni usmála. Také by tu nejraději zůstala, ale doma měla své sourozence o které se musela postarat.

Medovláska přikývla. Věnovala tomu krásnému prostředí poslední pohled a poté si vzala své věci. Musela uznat, že její kufr po čase pobytu nabral trochu váhy, kvůli Doree a "malým svačinkám" na cestu.

,,Bude se mi po vás stýskat holky" řekla Dorea a po tváři jí začala téct jiskřivá slza. Nebylo jednoduché být sama v mužské společnosti každý den. Thea a Alexia byla v podstatě jediná ženská návštěva, která kdy měla možnost být v jejich domu.

Alexia k ní udělala krok a obejmula ji. Věděla, že to potřebuje a navíc se medovlásce bude stýskat také. ,,Hromadné objetí!" Vykřikla Thea a přilepila se na záda své dlouhodobé kamarádky. Všichni se začali smát z plného hrdla a obejmuli je.

Sirius stál v povzdálí a sledoval jejich radost, ale zároveň i smutek kvůli odjezdu. Nechápal, proč se všichni tvářili šťastně, i když věděli, co bude za chvíli následovat. Mnul si své dlaně z nervozity a díval se na špičky svých bot.

Alexia na něj pohlédla skrze svou "rodinu" a když viděla jeho nervózní obličej, měla takový zvláštní pocit, že se něco stane. Tušila, ne přímo věděla, že on ví co.

Objetí se uvolnilo a Alexia přistoupila k o hlavu většímu chlapci. ,,Ráda jsem tě poznala" řekla a natáhla ruku k černovlasému chlapci. Sirius při doteku jejich dlaní nezpozoroval žádný výboj, či něco podobného. Ucítil pouze její chladné ruce, které potřebovaly zahřát. Sundal si svůj kabát a přehodil jej přes její ramena. ,,Musí ti být zima. Máš ledové ruce, jak rampouchy" řekl chraplavým hlasem a pohlédl na ni.

Uslyšela jeho chraplavý hlas, jenž přímo vyžadoval jakoukoli stopu po tekutině. Spatřila však i jeho skutečnou barvu očí. Tak krásně temné a i přes to smutné oči jakživ neviděla. ,,D-Děkuji, ale co ty?" zachumlala se do kabátu, aby ucítila tu příjemnou a osobitou vůni Siriuse. ,,O mě se nestarej, je mi celkem teplo" řekl a prohrábl si své onixově černé vlasy.

,,Nuže, je čas se rozloučit. Váš odvoz již dorazil" řekl Charlus a smutně se na dívky podíval. Za tu krátkou dobu mu obě dívky přirostly k srdci.

Strašně moc se vám omlouvám, za pozdní vydání kapitoly, ale neměla jsem vůbec čas kvůli přijímačkám... Doufám, že to pochopíte a neukamenujete mě 😅

-EmilllyBlack