Alex seděla v malém křesle a přemýšlela nad svojí rodinou. Zbývaly jim ještě dva dny zájezdu a ona se cítila čím více smutně vůči Remusovi. Nemůže jej tady nechat. Ne bez toho aniž by jí odpověděl na několik otázek.
,,Jsi v pohodě?" přišel k ní brýlatý chlapec s úsměvem na tváři a dekou v ruce. Přehodil přes ní onu červenou deku a sedl si naproti ní. ,,Jo jsem" odpověděla a opět pohlédla z okna. ,,Už se ti stýská po domově že?" zeptal se a také prohlédl skrze zavřené okno. Alexa přikývla a opřela svou hlavu o křeslo.
,,No nic, půjdu pomoct otci s opravami. Nechci tě dál rušit" usmál se a pomalu zvedl na své nohy. ,,Ne-" zašeptala medovlasá dívka a chytla jej za konečky prstů. Z ničeho nic jejich těly projel stejný výboj, jako předtím u Remuse a Alex. Avšak nebyl bolestivý, nýbrž příjemně jemný, jako pohlazení jarním vánkem.
Chlapec na dívku koukal jako na zjevení. Jakmile ji uviděl, věděl že mu je velice povědomá, ale nikdy nenašel důvod proč. Tedy až do teď. Objal ji s úsměvem na rtech ,,U Merlina ty jsi mi chyběla" řekl a vyzvedl ji do vzduchu. ,,Sundej mě dolů Jamesi!" zavýskla Alexia a začala sebou plácat jako ryba na suchu, aby se vyprostila ze sevření.
Dneska fakt krátká kapitolka... 😂 Snad to nějak přežijete
Nuže, je mi líto, ale tenhle příběh se pomalu blíží ke konci😥 počítám tak jen pár kapitol...
-EmilllyBlack
ČTEŠ
Náměsíčníkova sestra✔️
ФанфікиJiž v kolébce bylo jasné že tito dva sourozenci budou opravdu dobrými a schopnými kouzelníky. Kdyby je však Šedohřbet nekousl, měli by daleko jednoduší život než mají teď? Nebo snad ne... Každý úplněk se z nich stávají krvelačné nestvůry, které pra...
