Náměsíčníkova sestra✔️

Reme?!

Procházím se po louce. Šaty sněhové barvy, jež připomínají vlnu sněhových vloček se vlní ve směru větru. Vedle mě se prochází můj bratr. Bylo to z doby, kdy jsme byli mladí. Kdy jsme nevěděli, jaký svět doopravdy je. Najednou jakoby svět přišel o všechny barvy. O všechno štěstí a lásku. Jakoby zde neexistoval život. Můj bratr nebyl k nalezení. Ovšem když jsem se podívala na své šaty... Bily celé od krve a mé ruce také. Se zděšením jsem se procházela dál. Ovšem v cestě mi zabránilo cosi od červené kapaliny. Byl to můj bratr ležíc ve vlastní krvi. Padla jsem na kolena a začala brečet. Udivovalo mě, že ani maličká slzička nestekla po mé tváři. I přes to jsem vydávala vzlyky. ,,Za to můžeš ty" uslyšela jsem maličký a tichý hlásek z povzdálí. ,,Proč jsi to udělala?" zaslechla jsem další hlas na druhé straně ,,Netvore" bylo poslední co jsem slyšela, než jsem se s výkřikem probudila.

Studený pot se mi kutálel po celém těle a já vydýchávala onen hrozný sen. Až poté, co jsem se uklidnila, prohlédla jsem si onu místnost. Vše v bílé. Všude byla lůžka, ale prázdná. Zvedla jsem se z lůžka a pomalým krokem si to vykročila k oknu. K obrovskému oknu, díky kterému šlo vidět na noční oblohu a hradby hradu. Pousmála jsem se. Našla jsem to. Našla jsem místo o kterém mi kdysi říkal můj bratr... Počkat? Remus?! Ohlédla jsem se. Nikde ani živáčka. Uviděla jsem obrovské dveře, o kterých jsem neměla ani tušení kam vedou. Díky mé zvědavosti jsem se dostala do problémů. Ale za jedno nakouknutí nic nedám. Přišla jsem tedy ke dveřím a pomalu je otevřela. ,,Slečno" kdyby to šlo vyskočila bych klidně i čtyři metry vysoko. S leknutím jsem se podívala na postarší paní v pižamu se svíčkou v ruce. ,,Omlouvám se, že jsem vás vystrašila, ale měla by jste si ještě odpočinout" omluvila se a ukázala na lůžko, na němž jsem ležela. Přikývla jsem a rychlím krokem jsem cupitala k lůžku. ,,Pokud bude vše v pořádku, zítra vás pustím na vyučování" řekla a nakonci věty si zívla ,,Omlouvám se jestli jsem vás vzbudila, ale kdo jste?" zeptala jsem se a natočila hlavu lehce na stranu, jako to dělávám vždy. ,,Ach zlatíčko, já se nepředstavila? Poppy Pomfreyová" podala mi ruku. Oplatila jsem stisk ruky ,,Alexia Lupinová, těší mě" pousmála jsem se na ní. ,,Lupinová říkáte?" zeptala se s údivem v očích. Přikývla jsem ,,Tak to vám ráno zavolám vašeho bratra" usmála se a zmizela za menšími dveřmi. Pohlédla jsem znovu do onoho okna. Ale za tuto noc naposledy. Poté jsem se pouze zachumlala do peřiny a pomalu zavřela oči.

Slunce mi svítilo svýmy paprsky do očí a tím zapříčinilo mé vstávání. Posadila jsem se na lůžku a protáhla se. Po pěti letech jsem se hezky vyspala... Víte čím to je? Protože jsem spala na posteli a ne na zemi... ,,Dobré ráno" pozdravila mě Poppy a na stoleček postavila hromadu lektvarů a Merlin ví čeho všeho. ,,Toto vypij a poté půjdeš do ředitelny" dodala a znovu zmizela za těmi dřevěnými dveřmi. Pokrčila jsem rameny a poté do sebe naházela všechny lektvary. Nakonci jsem se nechutně ušklíbla a zavrtěla hlavou. Uslyšela jsem otevření dveří. Otočila jsem hlavu za tím zvukem a uviděla... Remuse... Otevřela jsem ústa dokořán a koukala na něj. ,,R-reme?" zašeptala jsem a postavila se na nohy. Vyrostl. Tak moc vyrostl. Již ted byl asi o hlavu a půl vyšší. ,,Sestřičko" zašeptal a rozběhl se ke mě. Ihned mě zabalil do příjemného objetí. ,,T-tak moc jsi mi chyběl" zašeptala jsem mu do hrudě a ještě více si jej přitáhla. ,,Ty mě taky" zašeptal ,,Myslel jsem si, že jsi... že jsi" nestačil ani doříct větu ,,Neboj, nenechala bych tě tady" odtáhla jsem se od něj a pohleděla mu do jeho zjizvené tváře. Prsty jsem přejela po pár jizvičkách, které mu zůstaly již z dětství. ,,Změnil jsi se" usmála jsem se a pohleděla mu do očí ,,Ty taky Drápku" řekl a ukápla mu malá slzička plná radosti. ,,Reme, musím ti toho tolik povyprávět" řekla jsem a posadila se na lůžko. Lehkým poklepáním, jsem mu naznačila, aby si sedl také ,,Kde jsi celou tu dobu byla?" zeptal se a začal si nervozně hrát s prsty. To dělal již od svého dětství. ,,V cele" odpověděla jsem, nevědíc o nově příchozích. ,,Alex?" odvrátila jsem pohled od podlahy a pohlédla na menší skupinku lidí. James Potter, jak jinak. ,,Jamesi?" rozjasnily se mi očka, vyběhla jsem a skočila mu do objetí ,,Jak se máš sestřičko?" zeptal se a celou si mě prohlédl ,,Hm... Popravdě ani nevím" zodpověděla jsem mu pravdivě otázku a přitom si ho řádně prohlédla ,,Jak tak koukám, všichni jste vyrostli" řekla jsem a podívala se po zbytku skupinky. Zakrslý a obtloustlý ňouma Peter Pettigrew, černovlasý a hezký Sirius Black a... Počkat, kdo to je? ,,Ehh. Asi se neznáme, Alexia Lupinová" podala jsem ruku oné zrzavé dívčině ,,Lily Evansová" stisk ruky mi oplatila. ,,Slečno, na židli máte nové oblečení, oblečte se a poté vás mohou vaši přátelé doprovodit do ředitelny" řekla madam Pomfreyová a ukázala na židli, na níž leželo mé oblečení ,,Dobře, děkuji Poppy" Usmála jsem se a lehkým krokem jsem přešla k židli. Poté jsem i s oblečením zaplula za paraván a oblékla se. Mezitím pětičlená skupina probírala, mě neznámou věc. ,,Můžeme jít" řekla jsem, když jsem byla převlečená. ,,U Merlina, to jsi tam nic nejedla? Jsi jak tyčka" řekl James a začal se smát. Napřímila jsem se a s nadzvednutým obočím jsem si jej prohlédla ,,Ne Jamesi, nedávali mi moc najíst" odpověděla jsem ,,Kudy se jde do ředitelny?" zeptala jsem se s nevinným úsměvem ,,Tudy" odpověděl Remus a i se skupinkou vyšel těmi dveřmi, kterými jsem chtěla projít již v noci. Poté mě vedli nějakými chodbami. Popravdě, nechápu jak se tady můžou orientovat. Vždyt je to tu jako bludiště. ,,Citronová zmrzlina" vyslovil Remus a tím mě probudil z proudu mých myšlenek. Chrlič se začal otáčet a objevovalo se schodiště, po němž jsme vyšlapali až do pracovny ředitele. Remus zaťukal na dveře ,,Dále" ozvalo se za dveřmi. Remus je otevřel a mně se naskytl pohled na pracovnu ředitele. ,,Alexio, rád tě poznávám" uslyšela jsem příjemný hlas. Otočila jsem hlavu a uviděla staršího muže s dlouhým plnovousem a jiskřičkami v blankytně modrých očích. ,,Také vás velice ráda poznávám-" ,,Albus Brumbál. Posad se prosím" řekl a lehce se na mě pousmál ,,Tví přátelé mohou zůstat, pokud budou chtít" dodal a také je obdaroval letmým úsměvem. Všichni se po sobě ohlédli a zůstal tu pouze Remus. ,,Víte slečno, jelikož jste nebyla od prvního až čtvrtý ročník ve škole, budete se muset vše doučit. Pan Lupin vám jistě pomůže" ohlédl se na Remuse, jenž lehce přikývl ,,Na začátku prvního ročníku si mladí studenti posadí na hlavu Moudrý klobouk a poté je zařadí do různých kolejí" dodal, vstal a došel pro starý, šedivý klobouk, jenž si jen tak ležel na skříni. ,,Uvidíme, do jaké koleje tě zařadí" řekl Brumbál a na hlavu mi posadil onen starý klobouk ,,Tak copak to tu máme?" ozval se hlas uvnitř mé hlavy ,,Hm... Další Lupin" říkal si sám pro sebe ,,Tak kampak tě zařadíme?...Mrzimor můžeme rovnou vyškrtnout, ovšem ostatní koleje se k tobě hodí jako udělané" říkal si stále pro sebe ,,Chytrou hlavu máš, ale Havraspár pro tebe není ten pravý" pousmála jsem se nad jeho rozmýšlením. Bylo mi jedno, kam se dostanu. Bylo mi jasné, že on mi vybere tu pravou kolej ,,Zbyl nám tu Nebelvír a Zmijozel... Takže která kolej se k tobě hodí?"...

Takže vás vítám u další kapitoly za dnešní den. Tak co myslíte, dostane se Alexia do Nebelvíru, nebo do Zmijozelu. Svůj tip můžete psát do komentářů 👇.

-EmilllyBlack