Náměsíčníkova sestra✔️

U Merlina!

Každým dnem jsem si začínala více uvědomovat, že po smrti rodičů to bude daleko těžší. Kam půjdeme na svátky? Kam půjdeme o letních prázdninách? Kdo se o nás bude starat? Ano, otázek je mnoho a já čekám až na ně dostanu odpovědi. Remus zřejmě přemýšlí nad stejnými věcmi. Den co den je více a více zamlklý, mám o něj strach. Ano, taky mě smrt našich rodičů vzala, ale smrt zkrátka patří do našeho života, ať už umře náš nepřítel, či naši přátelé za které bychom bez mrknutí oka obětovali život. Ovšem ne všichni máme přátele, na které bychom jsme se mohli spolehnout či jim věřit. Tito lidé si nezaslouží naší věrnost a lásku. Potkala jsem již několik lidí ze kterých mám špatný pocit. Peter Pettigrew. Tento obtloustlý chlapec mi již při prvním setkání byl velice záhadný a přišel mi divný. Spoléhám se na můj šestý smysl. Popravdě se jím řídím již od malička a nikdy mě nezklamal. Zatím.

Pohled z třetí osoby...

,,Reme?" zeptala se mladého vlkodlaka jeho o rok mladší sestřička, zrovna když si četl svou oblíbenou knihu. ,,Ano Alex?" odpověděl aniž by odtrhnul pohled od knihy ,,Co s námi bude, když rodiče odešli do věčných lovišť?" zeptala se svým roztomilým hláskem. Remus odložil knihu a podíval se svými medovými kukadly na Alexii ,,Alex, to opravdu netuším, ale nedělej si starosti. Budu se snažit ze všech sil abychom se měli dobře" opravdu nelhal, netušil co ted bude dál. To věděl pouze Merlin. Dívka, jež vypadala jako přesná kopie Remuse, ale v dívčí podobě pouze přikývla a svého bratra obejmula. Chybělo jí jeho objetí. Cítila se tak bezpečně a bezstarostně. Po dlouhé době se od něj odtáhla ,,Reme, mám strach" řekla Remova sestra a sklopila pohled ke svým dlaním. ,,Alex, vím že máš strach, já se taky trochu bojím. Ale zvládneme to, musíš mi věřit" řekl a pohladil svou sestřičku po světle hnědých a velice jemných vláskách ,,Věřím ti Reme" řekla a usmála se širokým úsměvem. Remus jí úsměv opětoval a znovu se začetl do příběhu, jenž miloval ze všech nejvíc. Bajky Barda Beedleho, Remusova nejoblíbenější pohádková kniha. Jeho nejoblíbenějším příběhem bylo Mágovo chlupaté srdce, miloval tento příběh i když nebyl zrovna pro slabší povahy. Četla mu ho jeho matka, když byl ještě malý. Ukápla mu slza. Už nikdy neuslyší ten zvonivý smích své matky. Už nikdy neuvidí tu andělskou tvář. Už nikdy neuvidí svou milou a láskyplnou matku, jež milovala své děti a svého manžela. Ano bude mu chybět i jeho otec, i když byl na něj přísný. Ale byl spravedlivý. Nikdy je již neuvidí. Neuvidí ty, co mu dali život. Z jedné slzičky se vyklubal malý potůček plný smutku a stezku. Chyběli mu, to bez pochyby. Ale co se stalo, se již nedá vrátit zpět. ,,Remusi, Alex pojdte se na něco podívat!!" zavolal na ně udýchaný James. Oba sourozenci se na něj podívali a následně vstali z pohovky. James již odběhl zase zpět odkud přišel a sourozenci Lupinovi ho poslušně doběhli. James, Sirius i Charlus s Doreou stáli nehnutě na místě a pozorovali oblohu. Mladí vlkodlaci přišli k ostatním. Naskytl se jim pohled na znamení zla jež se tyčilo na tmavé obloze s mraky. Lebka, jež z úst vypouštěla hrozivě vypadajícího hada, jenž se různě kroutil vydávala zelenou záři, jež se roztáhla po celém nebi.

Pohled Remuse...

U Merlinových vousů! O znamení zla jsem četl. Zajímalo by mě kdo by byl schopen toto udělat a hlavně jak by se sem dostal ,,R-Reme, co to je?" zeptala se Alexia a s hrozbou v očích na mě pohlédla ,,Znamení zla" zašeptal jsem a neodtrhl pohled od oné lebky s hadem. Co se to děje? Nejdříve nám zemřou rodiče a ted znamení zla. ,,Děti jděte dovnitř" Pokynul nám pan Potter a při našem odchodu za námi zavřel dveře ,,Co budeme dělat Charlusi? Nemůžeme riskovat" uslyšel jsem tlumené hlasy za dveřmi ,,To doopravdy nemůžeme, ale nemáme kam jít" řekl zřejmě pan Potter zoufale ,,Nemáme čas Charlusi!" zvýšila paní Potterová hlas. Rozhodl jsem se dále neposlouchat. Odešel jsem do svého dočasného pokoje a při cestě si vzal s sebou knihu z pohovky. Znovu jsem se začetl do toho úchvatného příběhu a hltal každé slovo, jež bylo napsáno v oné knize. Začetl jsem se, kniha mě celého pohltila do děje. Připadal jsem si jakobych tam právě stál a díval se na onoho mága.

Pohled Alexie...

Ležela jsem bezmocně na své posteli a přemýšlela co se bude dít dále. Nemohu tomu uvěřit. Proč zrovna nám se musí stát něco takového. Nic špatného jsem neudělala, nelhala ani nekradla....... noooooo.... Nepočítá se, že jsem si vzala trochu Removi čokolády......Psssssss! Nesmí se to dozvědět! Zabil by mě........... Nevydržela jsem dlouho ve stejné poloze, vstala jsem z měkké postele a vydala se porozhlédnout po domě. Hádka manželů Potterových upoutala mou pozornost. Schovala jsem se do malé výklenku a nastražila uši ,,Charlusi, musíme se odstěhovat. Vím že to James špatně snese, ale musíme! Nenechám tady někoho přijít o život!" vykřikla Jamesova matka Dorea. Zřejmě byla naštvaná a vynervovaná. ,,Nepochybuji o tvém rozhodnutí, ale máme tu takový malý problém. Konkrétně tři problémy" řekl Jamesův otec Charlus ,,Co máš na mysli?" zeptala se již klidněji Dorea ,,Siriuse, Remuse a Alexiu. Co s nimi bude? Sirius zřejmě odjede k sobě domů, ale co Lupinovi? Nemají rodiče a nemají hlavně kde bydlet" začal řešit Charlus ,,Pravda, co s nimi... Adopce by byla možná" uvažovala nahlas Jamesova matka. Cože oni nás chtějí adoptovat? ,,Doreo, adopce nebude možná" ,,Jak to myslíš, podle mě je to dobrý nápad" začala ho přemlouvat Dorea ,,Měli by zázemí, stravu a místo kam by se mohli vždy vrátit" ,,Doreo, ted nebude na adopci čas! Venku jsou Smrtijedi a my se tu dohadujeme o adopci!" vykřikl Charlus a koutkem oka mě zahlédl. A sakra..... pomyslela jsem si a čekala co udělá. Dorea na něj stále mluvila, ale on ji zřejmě neposlouchal ,,Doreo, nerad tě přerušuji, ale celou tu dobu zde máme malého špeha" řekl Charlus a při slově "špeh" se uchechtl. Na sucho jsem polkla. Dorea ke mě přišla, jemně mě chytla za ručku a posadila mě do křesla ,,Alexio, jsme ve špatné situaci. Nevíme co máme dělat a hlavně co s vámi" řekl Charlus a pohlédl na mě ,,Vadilo by vám, kdybychom vás adoptovali?" zeptala se Dorea a na její tváři byl rozpoznatelný lehký úsměv ,,T-To já nemohu bez Remuse posoudit. Ovšem mě by to nevadilo, ale netuším jak zareaguje Remus" odpověděla jsem a začala si prohlížet špičky mých bot, jež se sotva dotýkaly podlahy ,,Ovšem. Debbie!!" zakřičela Dorea. PRÁSK! Předemnou se objevila malá a roztomilá skřítka. Uklonila se ,,Co si přejete má paní?" zeptala se a podívala se svýma obrovskýma očima na Doreu ,,Debbie, dojdi pro Remuse Lupina do jeho pokoje" řekla Dorea ,,Jak si přejete má paní" odpověděla domácí skřítka, uklonila se a s hlasitým PRÁSK zase zmizela.

Pohled Remuse...

Seděl jsem na své posteli a již dočítával poslední slova z onoho příběhu. Po dočtení příběhu jsem zaklapl knihu a položil ji na malý stoleček, jenž byl kousek od postele. PRÁSK ozvalo se kousek ode mě. Nadskočil jsem leknutím a pohlédl na onu věc, jež to zapříčinila. U mé postele stála malá domácí skřítka, uklonila se ,,Dobrý večer pane Lupine, má paní mne poslala pro vás. Mohl by jste prosím jít se mnou?" zeptala se a mrkla svými obrovskýmy kukadly ,,Samozřejmě" odpověděl jsem, nastavila svou malou ručku. Po chvíli jsem pochopil co chtěla. Chytl jsem se jí a ona nás s hlasitým PRÁSK přemístila. Udělalo se mi špatně, tohle bylo něco jiného než cestování letaxem. Zezelenal jsem a chytl se za ústa. Charlus s Doreou se usmáli při pohledu na mě ,,To bude v pořádku, zvykneš si" řekla Dorea a pokynula mi rukou, abych se posadil. Usadil jsem se do křesla vedle Alex ,,Co se děje?" zeptal jsem se a oba je změřil pohledem ,,Rozhodli jsme se pro adopci" řekl tentokrát Charlus a usmál se více. C- Cože? Oni nás chtějí adoptovat??? ,,Já......

Ahoj, máme tu další kapitolu... tahle kapitola je taková zvláštní. Ostatně jako vždy :-D
Jinak se chci omluvit za případné gramatické chyby...

~EmilllyBlack