Náměsíčníkova sestra✔️

On je mrtvý?

Menší hnědovláska seděla v knihovně a přemýšlela. Přemýšlela nad tím, kam zmizel její milovaný Remus. Každý den a každou noc na něj myslela. Nemohla se soustředit na učení a její kamarádky ze stejné koleje se snažili zjistit, co se s ní děje.

Nemohla uvěřit tomu, že by se stratil, či utekl... Takový on nebyl.

Rozhodla se jednat. Nechala knihu knihou a rozešla se k Nebelvírské koleji. Procházela studenými chodbami hradu a snažila se nezakopnout o těžké brnění. Přišla k obrazu Baculaté dámy a pohlédla na ni. ,,Dobrý den" pozdravila slušně a lehce se pousmála. K obrazům a duchům vždy byla milá a vstřícná, protože věděla, že toho již mají nemálo za sebou. ,,Heslo" řekl mírně naštvaný obraz a probodl dívku pohledem.

,,Ehh" zamyslela se hnědovláska a promnula si svou bradu. ,,Víte, já bych se jen potřebovala zeptat-" začala dívka a prosebně na Baculatou dámu pohlédla. ,,Řekla jsem, heslo!" zavrčela Baculatá dáma a vztek v ní pomalu začal bublat. Co si to dovoluje? Řekl si sám pro sebe obraz

,,J-já neznám heslo" zašeptala dívenka a sklopila pohled ,,V tom případě tě nemůžu pustit dovnitř" odsekla Baculatá dáma a protočila očima. ,,A nemohla by jste alespoň zavolat Remuse Lupina?" zašeptala a s prosbou v očích pohlédla na neoblomný obraz.

Dáma si povzdechla a zavřela hlavou. ,,Hledáš Remuse Lupina?" zeptala se jí dívka, která zrovna přicházela se svými přáteli z menší procházky po hradě. ,,Znáš jej?" otočila se na ni hnědovláska s jiskřičkami v očích. ,,Jsem jeho sestra" přikývla medovlasá dívka a lehce se usmála ,,Byla" zašeptala si pro sebe a lehce posmutněla. ,,Alexia Lupinová" usmál se na ni a podala jí ruku.

,,A ty jsi kdo?" zeptal se hnědovlasé dívky Bradavický casanova a významně na ní mrkl. ,,Jmenuji se Mia Pettigrew a jsem Remova přítelkyně" zašeptala stydlive a sklopila pohled.

Všichni čtyři Nebelvírští žáci na ni vykulili oči  ,,Počkat, cože?" uchechtl se Tichošlápek a změřil si ji pohledem ,,Ty jsi Červíčkova sestra a chodíš s Remusem?" dodal a nadzvedl jedno své obočí.

,,Kdo je Červíček?" tázavě na všechny pohlédla. Dvanácterák se již nadechoval k odpovědi, ale v tu chvíli přiběhl menší obtloustlý chlapec. Přesné načasování.

,,Mio?" podrbal se v mastných blonďatých vlasech, které velice nápadně připomínaly kupu slámy. ,,Aha, už chápu" zamračila se hnědovláska a v jejích očích se pomalu začaly ukazovat slzy.

,,Naschledanou Buclatá dámo, omlouvám se, že jsem vás obtěžovala" omluvila se, probodla ledovým pohledem Petera a rychlým krokem vyběhla směrem k Havraspárské věži.

Alexia nechápavě pohlédla na Červíčka a poté sprintem vyběhla za onou hnědovlasou dívkou. ,,Mio, počkej!" vykřikla a přidala na rychlosti ještě více.

Mia doběhla až ke knihovně, kde se opřela o dveře a vydýchávala svůj rychlý běh. ,,Mio?" postavila se vedle ní Alexia a pohlédl a jí do obličeje. Po menším běhu nebyla vůbec udýchaná, právě naopak se cítila ještě víc naplněna energií.

,,Merline, já se lekla" vyřešila na Alexii Mia oči a přitiskla si dlaň k hrudníku. ,,Omlouvám se... Ale proč jsi utekla?" dala hlavu na stranu, jako vlče a zamrkala karamelovýma očkama. ,,Menší problémy v rodině" zašeptala ,,Mohli by jsme všechno probrat v knihovně?" dodala a kývla ke dveřím, o které se opírala. Alexia pouze kývla a již si společně s Miou kráčela ke stolu na kraji knihovny.

Po dlouhém vysvětlování a menších kapkách slz, které dopadly na dřevěných stůl se dostali až k závěru. Mia na ni se slzami na tvářích pohlédla ,,T-takže o-on je m-mrtvý?" zašeptala a vzlykla nahlas. Nedokázala si představit, co teď bude následovat... Bez něj. Milovala jeho vůni, vzhled, osobnost, zkrátka milovala jej celého od hlavy až k patě. Představa, že jej již nikdy neuvidí ji zžírala zevnitř. ,,Omluv mě Al" zašeptala a vyběhla z knihovny jako neřícená střela. Alexia seděla na místě. Nehodlala za ní běžet, protože věděla, že potřebuje být sama... A taky si chtěla trochu odpočinout od Pobertů.

Zdravím vás po dlouhé době u nové kapitoly. Omlouvám se, že nevyšla dřív, ale musím se učit... Bože, jak já to nenávidím😅

-EmilllyBlack