Jedenáctiletá dívenka stojíc na nástupišti Kings Cross hleděla na svého bratra Remuse, jenž začal vykládat o tomto nástupišti různé zajímavosti. James Potter nebo-li nepravý bratr sourozenců Lupinových již chtěl proběhnout přepážkou, ale jeho matka ho rázně zastavila ,,Jamesi Charlusi Pottere, vyčkej na svého otce" James se zamračil ale nic neřekl. Pouze vyčkával, než se jeho otec uráčí přijít. Alexia však byla velice netrpělivá a zvědavá dívka. Když se odhodlala, nic ji nedokázalo zastavit. Pomalu přešla ke sloupu mezi nástupišti 9 a 10. Stála již od něj necelý půl metr. Vytáhla si ruku z kapsy a prstem šťouchla do onoho sloupu. Připadala si jako duch. Její prst procházel sloupem, jakoby byl hologram. Zaujatě se dívala na svou ruku, jež ponořila do onoho sloupu. ,,Al, nech toho. Musíme se připravit" položil jí ruku na rameno její starší bratr. Alexia přikývla a nechala se odvézt svým bratrem za ostatními. ,,Takže" začal mluvit pan Potter ,,Kdo jde první?" zeptal se a pohledem přelétl všechny přítomné. ,,Já!" ozval se James. Paní Potterová si povzdechla a pobídla svého syna aby prošel sloupem. Ten s radostí proběhl. Nezbylo po něm ani památky. Jakoby se vypařil. Alexia začínala být lehce nervózní. Snažila se to na sobě nedat znát ,,To bude dobrý, uvidíš" stiskl ji ruku její bratr Remus. Alexia se jen křivě usmála a odvrátila od něho pohled. ,,Alexio, teď ty" Kývla na ní Dorea Potterová. Alexia na sucho polkla a pomalým krokem přišla blíže ke sloupu. Nadechla se ,,To zvládneš. To zvládneš Alexio Lupinová." opakovala si stále potichu, aby ji nikdo neslyšel. A poté se rozeběhla. I s vozíkem a její sovou Lekvai, jež seděla u sebe v kleci...
Pohled Alexie...
Zavřela jsem oči a proběhla sloupem. Čekala jsem tvrdý náraz, ale ten nepřišel. Otevřela jsem svá karamelová očka a porozhlédla se. Všude bylo spoustu lidí. Nedohlédli by jste ani na krok. Již jsem se chtěla otočit na právě probíhající členy mé dosavadní rodiny. Otočila jsem se, uviděla jsem na jejich tvářích úsměv. Zvládla jsem to! Ale po chvíli jim jejich úsměvy spadly. Dívali se někam za mě. Chtěla jsem se otočit. Ale během pár vteřin se okolo mě objevila černá pára. Poslední co jsem viděla byly vyděšené tváře mých milovaných....
Hello... Víte co se stalo??? Konečně jsem se odhodlala napsat další kapitolu!! To chce potlesk... Nebo... Radši ne. Měla bych se stydět za mou aktivitu. 😅
~EmilllyBlack
ČTEŠ
Náměsíčníkova sestra✔️
FanfictionJiž v kolébce bylo jasné že tito dva sourozenci budou opravdu dobrými a schopnými kouzelníky. Kdyby je však Šedohřbet nekousl, měli by daleko jednoduší život než mají teď? Nebo snad ne... Každý úplněk se z nich stávají krvelačné nestvůry, které pra...
