Náměsíčníkova sestra✔️

Propuštění z vězení 2.

,,Co nejdál odsud!" Vykřikla jsem a ukázala na dveře ,,Slečno, to asi nepůjde" ...

Otočilla jsem se na lékouzelníka ,,P-proč?" zeptala jsem se ,,Co ta polévka v tom květináči?" řekl a přísným pohledem si mě prohlédl. Udělala jsem. nevinný úsměv andílka ,,Kytička má hlad" odpověděla jsem. Doktor pouze zakroutil hlavou ,,Alex?" zeptal se můj bratříček ,,Hm?" podívala jsem se na něho ,,Odkdy se tak hezky staráš o kytky?" dodal, nadzvedl obočí a začal se smát ,,No... od té doby co jsem tady v tomhle blázinci" slezla jsem z něj a rukou ukázala na všechny květináče, jenž v oné místnosti byly. Lékouzelník mě spražil pohledem. Roztomile jsem se usmála ,,Slečno, to jste tu za tu dobu nic nejedla?" zeptal se lékouzelník a plácl se dlaní do čela ,,To mi teda řekněte, jak se mám z tohohle hnusu najíst" ukázala jsem na hromádku pudinkové polévky ,,Alexio, hnus se neříká" napomenul mě Charlus ,,Tahle věc jinak popsat nejde" odfrkla jsem si a odfoukla z mé tváře zlatavo hnědé pramínky vlasů. Kluci chytli záchvat smíchu. Velice nakažlivý záchvat smíchu. Po chvíli jsme se začali smát všichni, tedy až na lékouzelníka, jenž se pouze uchechtával. Ano bylo nám do smíchu, i když jsme každý věděli, že se zlé časy blíží. ,,No dobrá, můžete odejít, moje pomocnice to uklidí" řekl muž v bílém plášti ,,Madelinn, přijd do pokoje Alexie Lupinové" přiložil si hůlku ke krku. Zacpala jsem si uši, tohle byl opravdu nepříjemný zvuk. A zváště když jste nestvůra, jež zabíjí o úplnku vše živé, slyšíte vše hlasitěji. Po několika vteřinách přišla do nemocničního pokoje sestřička ,,Madelinn, prosím uklid to jídlo z květináče" kousla jsem se do spodního rtu, abych zahnala smích, při pohledu na její obličej. Otočila se na mě a udělala vražedný výraz. Nadhodila jsem pohled alá "Já nic, já hodné štěně" a pokrčila rameny. Něco zavrčela a poté se rozešla k nejbližšímu květináči. Zřejmě mě nemá moc v oblibě, to však není můj problém... ,,Nebudeme vás déle zdržovat a za ty květináče se omlouváme" řekla Dorea a natáhla ruku před sebe ,,To je v pořádku, Madelinn se o to velice ráda postará" zasmál se lékouzelník a odešel Merlin ví kam. Přišla jsem k Doree a chytla se její ruky. Všichni ostatní mě napodobili. Ucítila jsem jak mi pevná zem mizí pod nohama a zvláštní tlak v pupíku. Po chvíli to přestalo a my se ocitli před domem Potterových, no vlastně...teď i před mým. Lehký větřík si pohrával s mýmy vlasy a tvořil z nich medový vodopád, plný různých odstínů hnědé, zrzavé a zlaté........ Konečně doma

Máte tu další kapitolu, jak jsem slíbila. Pamatujte si, to co slíbím, to splním. Možná později............... ale splním. A to je hlavní ne?    :D. Dobře uznávám že by mohla být delší, ale já jsem strašně líný člověk s IQ houpacího koně. Takžeeee doufám, že se vám moje tvorba líbí a jestli má vůbec smysl v tom pokračovat... Jinak, kdyby jste našli nějakou chybu, či co... Prostě, čeština je špatná (eeeeh, moje čeština).

~EmilllyBlack