Náměsíčníkova sestra✔️

Sbohem

Pohled Remuse (Obřad)...

Jakmile se dotkl mé hlavy, vše zmizelo a nahradila to jen temnota. Byl jsem zmatený. Rozhlížel jsem se všude kolem, ale nic jiného, než černo neviděl. Nechápal jsem co se to stalo.

Náhle jsem uviděl o kus dál svého patrona. Vlka. Jeho zářivé tělo se zastavilo, jakmile mě uviděl. Byl strašně moc blízko, avšak moc daleko na to, abych ho chytl. Nevím proč jsem měl pocit, že mě chce opustit, ale rychle jsem se za ním rozběhl, abych mu počínání zarazil.

On se mezitím přesunul o kus dál. Byl jsem sotva tři metry od něj a najednou se vše zastavilo. Můj patron začal mizet. ,,Kam jdeš?!" vykřikl jsem a běžel za ním. Nemohl jsem se hnout. Jako bych zmrzl v jeden obrovský kus ledu.

Najednou se vše změnilo. Měl jsem stejný pocit jako při přemisťování. Nenávidím to. Chtěl jsem pryč. Být u sebe v pokoji se svými přáteli s knihou v rukou.

Objevil jsem se uprostřed rozlehlé krajiny plné krásných květů a stromů. Avšak i přes tu nádheru jsem měl z tohoto místa špatný pocit. A pak jsem jej uviděl.

Stál naproti mě. Vyhublá postava s černým pláštěm. Pán Zla. Mezi námi se zjevil můj patron. Vypadal zmateně. Vyber si stranu slyšel jsem šepot černokněžníka.

Patron pohlédl nejdříve na mě a poté na něj. Pomalu se začal blížit k Pánu Zla. V tu chvíli jsem se cítil zlomen. Část mého já se rozhodla pro nepřítele. Zkoušel jsem jej jakkoli přilákat. Žádná reakce.

Tušil jsem, že tohle je můj konec.

Jakmile se můj patron postavil vedle Pána Zla, věděl jsem, že má cesta končí. Tohle totiž byla poslední chvíle před tím, než jsem upadl do věčných temnot smrti.

Co se to se mnou stalo? Dvě kapitoly za den? 😂 Potlesk prosím...

-EmilllyBlack