Náměsíčníkova sestra✔️

Asi jsem se zamiloval...

Moc moc prosím přečtěte si info na konci kapitoly👇😏 Přeji příjemné čtení

Seděla na dřevěném molu, jež se velice těsně vznášelo nad hladinou Černého jezera. Jezerní lidé se nechali ukolébávat lehkým tlakem, jenž se nacházel v nejhlubších hlubinách jezera. Vše bylo klidné a tiché. Dívka se zavřenýma očima poslouchala tu přírodu, jež se okolo ní rozprostírala. Připadala si, jakoby byla propojena se samotnou matkou přírodou. Její tep byl tak klidný, že by si někdo jiný myslel, že je již mezi neživými. Měl by částečně i pravdu... Necítila se tak, že by sem zapadla. ,,Mio, pojď už! Za chvíli máme lektvary" napomenula ji její kamarádka Felicie a tím ji drze vyvedla z pocitu klidu a pohody. ,,Fell, notak, ještě chvíli" zaškemrala hnědovlasá dívka a znovu zavřela oči. Chtěla u jezera zůstat, dokud nezapadne slunce. ,,Bude tam i Remus" zašvitořila a drkla do ní loktem ,,My nemáme s Nebelvírem lektvary. Ale dobrý pokus Fell" otevřela jedno očko a s nadzvednutým obočím na ni hleděla. Felicie nafoukla své tváře a začala hrát uraženou, jako vždy, když někdo mluvil pravdu, která se jí nezamlouvala. ,,Už ti musí být zima... Notak pojď už dovnitř" zaúpěla Felicie a snažila se jí zvednout ze sedu. Avšak neúspěšně. ,,Tak víš co? Klidně si tu zmrzni!" vyštěkla a naštvaně oddupala pryč. Zase byl klid. Dívka znovu zavřela svá očka a vnímala pouze zvuky přírody. Jemný větřík jí cuchal hnědé kadeře a to jí přimělo k úsměvu. Milovala volnost. Najednou cítila jemný dotek na její tváři a poté druhý na jejím krku. Vyjekla a rychle otevřela oči. Vedle ní seděl zjizvený chlapec s dekou v ruce. Přehodil přes ní onu deku a poté ji nepatrně políbil na líčko. Zčervenala jako rajská polévka a zachumlala se až po nos do měkké deky. Poté pohlédla na Remuse, se zjištěním, že ji celou dobu pozoroval zčervenala ještě více. ,,Přestaň se tak červenat. Jsi jako moje sestra" zasmál se a pohlédl jí do očí. ,,Mio. J-já p-přemýšlel jsem-" zamotával se mu jazyk. Hleděla na něj skrze své studánky a čekala, co z něj vypadne. ,,J-já-" koktal a díval se kamkoli jinam než na ni. Poté na ni pohlédl. Na její roztomilý nosánek a pihy, které se jako malé hvězdičky rozprostíraly skoro po celém jejím obličeji. Na její krásné a plné rty, vykrojené do tvaru srdce. Nakonec se stejně zasekl u jejích očí. Oči plné chytrosti, krásy, moudrosti, milosti a něhy. Měl pro její oči slabost. Byly pravý originál. Jen ona jediná měla takovéhle oči. ,,Kašlu na to" vyštěkl a velice vášnivě ji políbil. Ona zavřela své oči a nechala se utápět v jeho blízkosti. Po hodně, hodně a hodně dlouhé době se od ní odtáhl a hluboce jí pohlédl do očí ,,Asi jsem se zamiloval" zašeptal a nespouštěl pohled z jejích očí ,,Do koho?" skousla si svůj spodní ret a také nespouštěla pohled z jeho očí. On se jen pousmál a znovu ji políbil. Tentokrát to byl krátký polibek. ,,Do jedné moc krásné a chytré dívky" propletl si s ní prsty ,,Znám ji?" pousmála se a nadzvedla své pravé obočí ,,Podle mě až moc dobře" sundal z ní deku, rozložil ji a přehodil ji přes oba. ,,Už tu chybí pouze hrnky s teplým ležákem" uchechtla se hnědovlasá dívka ,,Tvým přáním je mým rozkazem princezno" políbil jí ruku a poté ji vyzvedl do náruče. Vyjekla a ruce mu rychle obmotala okolo krku ,,Za prvé... To bylo myšleno obrazně! A za druhé... Umím chodit po svých!" nato jej šťouchla do hrudi prstem. ,,Nemyslím si, určitě musíš mít zmrzlé nohy jako rampouchy, z toho jak jsi tam seděla nejméně čtyři hodiny" zakřenil se a mrkl na ni. Mia si pouze odfrkla a nechala se nést. ,,Proč já hlupák to vůbec říkala? Vždyť jsem těžká! Bože Pettigrewová, ty máš ale úchvatné nápady" mrmlala si pod "vousy" a nezapomněla nafouknout tváře jako její kamarádka Felicie. Tomu se Remus pouze zasmál a s lehkostí a opatrností ji postavil na trávu. ,,Och děkuju" zakřenila se a pomalýmy kroky se snažila dostat do hradu. Remus měl pravdu. Cítila se, jakoby jí každou chvíli měli upadnout nohy. Lehce klopýtla a málem se rozmázla na zemi. ,,Říkal jsem ti to" řekl Remus ,,Ne. Mně se chodí fajn za to můžou ty velký kameny" konstatovala a nadhodila chytrý výraz v obličeji. Už čekala, že jí její lež uvěří, ale to by nesměla zakopnout a plácnout sebou na zem. Remus k ní rychle přiběhl a pomohl jí do stoje ,,Proč musíš být tak tvrdohlavá?" odhrnul jí z čela pramínky vlasů, které si zřejmě našli jinou cestu. ,,Nejsem tvrdohlavá!" zamračila se a tentokrát se již nechala táhnout v jeho náručí.

Hello... Nová kapitola je zde a já přemýšlím, že celý tenhle příběh přepíšu😒... Stává se z tohohle příběhu hotová romanťárna a to není moc pro mě💔. Byla bych ráda kdyby jste dolů napsali svůj názor, jak na celý příběh, tak na celou situaci📝. Jinak... Jo. Konečně prázdniny. Úleva 😅😅

-EmilllyBlack