Náměsíčníkova sestra✔️

Návrat Náměsíčníka

Remus s Alexií se rozhodli, že se budou až do večeře pocházet venku po pozemcích. Přeci jen, neviděli se dlouho a ona si myslela, že jej již nikdy neuvidí.

Povídali si o všem možném. Od  blížících se zkoušek NKÚ, na které se Alexia absolutně netěšila, až po brzký famfrpálový zápas. Pravda je, že James se začal strašně stresovat a s tréninkem to až moc přeháněl.

Procházeli se tak dlouho s úsměvem na rtech a byli přímo zakousnuti do konverzace, že si ani nevšimli, že slunce začalo pomalu zapadat za obzor. Rozhodli se rovnou zajít na večeři. Přeci jen určitě Remusovi vyhládlo.

Procházeli pomalou chůzí kamennými chodbami a Remus již jen při představě na plný talíř jídla začal slintat jako Peter.

Dorazili před Velkou síň a otevřeli dveře. Zrak jim padl na čtyři obrovské stoly plné studentů a jídla. U jednoho stolu však chybělo pár míst.

Z ničeho nic se chlapec s vrabčím hnízdem na hlavě a brýlemi otočil na nově příchozí osoby. Bez hnutí koukal na Remuse, div mu nevypadla z úst bramborová kaše, které měl plný talíř. Ostatní dva chlapci pohlédli stejným směrem jako onen brýlatý a jakoby se všichni proměnili v sochy.

Všichni tři chlapci z ničeho nic vystřelili ze sedaček jako košťata a vyběhli přivítat chlapce, jehož obličej byl plný jizev.

Pobertové se na chlapce natiskli, tak silně, že na chvíli přestal dýchat, div se neudusil. Konečně byli Pobertové kompletní. Bratři na celý život.

Byly vidět šťastné obličeje Pobertů a sem tam ukápla nějaká ta démantová slzička. ,,Pobertové jsou zpátky!" vykřikli všichni čtyři najednou a namířili hůlky do vzduchu. Z jejich hůlek výlétl barevný ohňostroj, který rozsvítil celou Velkou síň.

Nebelvírská kolej začal ihned hlasitě tleskat, až se pomalu začaly připojovat i ostatní... Tedy kromě Zmijozelské koleje, ti pouze převraceli oči a brblali si pod vousy nadávky na jejich účet.

Přiběhla k nim hnědovlasá dívka s azurově modrýma očima a lehce poklepala medovlasému chlapci na rameno. Remus se na ni otočil. ,,Mio" vydechl a ihned jí padl ke krku. Nadechl se její krásné vůně a ihned mu začaly padat slzy po tváři. Představa toho, že by ji stratil mu lámala srdce na kousíčky.
Uvědomil si, že tato dívka na něj čekala i přes to, že byl údajně mrtvý. Věděl, že ona je ta, co má právo být v jeho životě. Věřil jí a ona zas věřila jemu.

Odtáhli se od sebe. Remus jí položil dlaně na tváře a své čelo položil na to její. Oba neřekli jedinou hlásku, brečeli démantové říčky a jejich oči byly zavřené. Nepotřebovali si vyjadřovat svou lásku slovy. Oba cítili, že je ten druhý miluje. Miluje tak moc, že by obětoval svůj život za toho kdo mu ukradl jeho srdce.

Jsem zpět😅
Lidičky chci vám strašně moc poděkovat... Eeeh malinko opožděně... Překonali jste 20K přečtení a 1,8K hlasování🤯🤯🤯
Já asi nedýchám... Vážně vám moc děkuji a vy se můžete těšit na další kapitolu co nejdříve.

-EmilllyBlack