Náměsíčníkova sestra✔️

Příprava

Zbýval pouze týden do Vánočního plesu. Většina dívek začínala být neklidná, jelikož ještě stále neměla partnera a také šaty, kterými by mohla okouzlit jakéhokoliv chlapce v Bradavicích a chlapci se snažili sehnat nějakou tu dívku. I když častokrát zvláštními způsoby. ,,Evansová, půjdeš se mnou na ples?!" Rozkřikl se chlapecký hlas po celé Velké místnosti ,,Radši zalez Pottere!" odpověděla mu Lily nazpátek a ani na něj nepohlédla, jelikož talíř palačinek byl daleko důležitější, než Jamesova přítomnost. ,,Ale notak Evansko" škemral James a udělal na ní psí oči. ,,Ne" řekla a napila se dýňového džusu. ,,Stejně jednou podlehneš Evansová!" vyštěkl Potter a s hlasitým dupáním odešel z Velké síně.

,,Mohla by jsi mu dát pro jednou šanci Lily" řekla Alexia a otočila další stránku své oblíbené knihy. ,,Zbláznila si se Alex?! Je to Potter! Nevychovaný egoistický idiot, který má IQ nízké jak Mariánský příkop!" vykřikla Lily a změřila svou kamarádku očima, zda si z ní nedělá srandu. Alexia odložila rozečtenou knihu a pohlédla rudovlásce do očí ,,Zkusila si ho někdy poznat osobně?" zeptala se a čekala na její reakci. ,,Ne?! Proč bych měla? Však se na něj podívej" zasyčela Lily a zamračila se na Alexii. ,,Když Jamese poznáš blíže tak zjistíš, že není špatný člověk, právě naopak. Je to ten nejhodnější člověk, kterého jsem kdy potkala. Dokázal by za své blízké zaplatit i svým životem, bez mrknutí oka." Lily na svou kamarádku pouze nevděčně hleděla a nakonec se bez jediného slova zvedla a odešla z Velké síně. Alexia si povzdechla. Proč musí být tak tvrdohlavá.

Mezitím na opačné straně hradu, na famfrpálovém hřišti, seděl tmavovlasý chlapec. Jeho tělo se opíralo o sněhem posetou trávu a na jeho hlavě se pomalu začal tvořit kopeček sněhu. Merlin ví, jak dlouho tam seděl. Přemýšlel, co bude dál dělat. Dívku, kterou měl rád, sám odehnal svou pravou tváří. Jeho bouřkově modré oči putovaly po zasněženém hřišti. Sníh je ve skutečnosti dosti depresivní prvek. Vše je perfektně bílé. A on jediný je ta tmavá skvrna na bílé látce. Ta skvrna, která kazí onen jedinečný vzhled sněhové látky (pozn. autorky: Jo a taky z toho odpornýho sněhu bolí oči, když vyjdu z tmavýho baráku 😂). Ona jediná a samotná, mezi nekonečnem bílé.

V dálce si však všiml tří postav, které se k němu nekontrolovatelně rychle přibližovaly. Pomalu si lehl do sněhu a pohlédl na sněhové vločky padajíc z mraky zataženého nebe. Pomalu zavřel oči a představoval si její krásný a roztomilý úsměv, plný radosti a lásky.

,,Vstávej Tichošlápku!" vykřikl James, když u něj seděli již dvacet minut a sanžili se jej vzbudit. Z Remusovy strany Siriusovi přilétla facka a Náměsíčník doufal, že jej toto dostatečně probere. Neprobralo. Jako kdyby upadl do bezesného spánku. Všichni tři chlapci jej vyzvedli do vzduchu a rychle odnesli na ošetřovnu. Madam Pomfreyová je spražila naštvaným pohledem, když težkými dveřmi práskly, div se nerozpadly. Jakmile si však všimla na kost promrzlého chlapce jenž ležel v jejich náručí, její naštvaná grimasa opadla a ukázala chlapcům, kam mají Tichošlápka položit. Ihned k němu přiběhla s tlustou dekou a několika lektvary. Jeden z nich mu přiložila ke rtům a do jeho úst vylila onen zapáchající lektvar. Tichošlápek se kvůli velmi ostré chuti a vůni vymrštil z lůžka a obdařil všechny znechuceným obličejem. ,,Tak tohle je teprva humus kamaráde".

Zdravím lidičky a přeji veselé svátky! Zítra jsou Vánoce a domácí skřítkové si šeptají, že možná najdete pod stromečkem i další kapitolu. Ale pouze MOŽNÁ.

-EmilllyBlack