Náměsíčníkova sestra✔️

Regulus Black

Prosím, přečtěte si info na konci kapitoly👇. Jinak, užijte si čtení...

,,Proč se tak přihlouple usmíváš?" zeptal se své sestry Remus. Alexia zčervenala jako rajská polévka a začala se usmívat intenzivněji. ,,Hej, slyšíš mě? Nech toho... Vypadáš jak rajče... Co se děje?" odhrnul jí z čela pramínky vlasů ,,Nic... Jen j-já... Asi jsem se zamilovala" konec věty skoro neslyšně zašeptala, avšak její bratr ji slyšel až moc dobře. ,,Sirius?" zeptal se po chvíli zvláštního ticha. Ihned svou hlavu zvedla, div se neuhodila o stěnu. ,,Co?! Jak jsi na to přišel?" nadzvedla své pravé obočí ,,Už od chvíle, co jsme přišla se okolo tebe motá. Myslela sis, že jsem slepý?" pohlédl na ni ,,Co?! Jak-" ,,Zařídím, aby se k tobě nepřiblížil ani na dva metry" řekl rázně a odvrátil od ní pohled. ,,Co?! Remusi, to nemůžeš!" zavrčela ,,Promiň Alex, ale chci pro tebe, jen to nejlepší" opřel se o zeď a zahleděl se do stropu ,,Mezi vámi se něco stalo? Nebo? Remusi, já už vážně nevím, co je s tebou a tvým chováním!" vyštěkla ,,Nic se nestalo, jen vím, že on se k tobě nehodí" vysvětlil a stále hleděl na protější stranu. ,,Jak ty můžeš vědět, kdo se ke mě hodí?!" zavrčela a zaryla své nehty do prostěradla bratrovi postele. ,,Kdokoli jiný, než Sirius" Nepoznávala jej. Byl jako vyměněný. Rychle se zvedla a čelila tak pohledu svého bratra ,,Nevím, co se stalo, nebo nestalo, ale štve mě, že mi kecáš do života. Je to můj život a já jsem ten, kdo ho řídí, ne ty. Takže promiň bratře, ale strkej svůj nos do zadku někoho jiného!" zavrčela a rychlým krokem vyšla z ložnice Pobertů. Procházela chodbami Bradavického hradu, až vyšla na Astronomickou věž. Opřela se o zábradlí a hleděla do dáli přemýšlejíc o rozhovoru s jejím bratrem. Nepochopila jeho divné chování. Byla si jistá, že něco za jeho chováním stojí. Ještě chvíli hleděla na přírodu, jež se rozléhala po celé délce obzoru a poté se rozhodla odejít na večeři. Avšak u dveří se zastavila. Uslyšela totiž hlasy a prapodivné zvuky. Zvědavost jí zatemnila mysl a ona se tichými kroky začala přibližovat k místu, z něhož se ozývaly ony zvuky. Odhrnula závěs a naskytl se jí pohled na................................................. Siriuse. Siriuse, jenž se líbal s žákyní Mrzimorské koleje. Zaryla si svá ústa dlaněmi a s výrazem plným bolesti hleděla na onu dvojici. Sirius si jí po chvíli všiml. Ihned se od oné žačky odtrhl a zkameněl jako socha. Slzy si našli svou cestu a brzy se ve vodopádech valily po Alexiiných tvářích. ,,Alex já-" snažil se vše vysvětlit. V tu chvíli Alexia vyběhla z Astronomické věže, doprovázena voláním jejího jména. Běžela a díky slzám neviděla na cestu. Narazila do něčeho... Nebo spíš do někoho? Pomalu otevřela svá medová očka a byla tak uvězněna pod divným pocitem, při pohledu do očí onoho mladíka, které velice nápadně připomínaly oči Siriuse Blacka. Ano, byl to jeho bratr Regulus.

Vítám vás po veeeeeeeeeeeeeeeeeelice dlouhé době u nové krátké kapitoly. Chci se omluvit za mojí neaktivitu... Prostě za všechno může ta škola.... Už aby byly prázdniny... Jinak 16.6. - 23.6. Budu na škole v přírodě a nemám tušení jestli tam bude WiFi... Takže zase dlouhou dobu nebudou kapitoly. Ale co se dá ode mě čekat... 🤔🤔

-EmilllyBlack