Náměsíčníkova sestra✔️

Jsi to ty?

Medové vlasy pročechrával lehký větřík a polomrtvé karamelové oči hleděli na zamrzlou zem. Vyhublé tělo se jen lehce pohupovalo ze strany na stranu a svými bosými chodidly tvořilo lehké stopy na zamrzlé louce. Poslední stébla trávy se kolébala ze strany na stranu a čekala, kdy nadejde jejich čas a oni upadnou pod tvrdou krustu ledu, díky které již nespatří ono světlo světa. Z ničeho nic se ono tělo zastavilo. Ony karamelové oči hleděli přímo na hrad, jenž stál nedaleko od oné osoby. Na vybledlé tváři plné jizev se objevil nepatrný úsměv, avšak plný štěstí.

_________

Medovlasá dívka seděla na své posteli a hleděla z okna, kde vše začalo pomalu zamrzávat. Podzim utekl velmi rychle.

Z ničeho nic Alexia vstala a rozhodla se pro menší procházku po školních pozemcích. Přeci jen... Milovala přírodu, i když bylo počasí jakékoliv. Oblékla si svůj oblíbený černý kabátek a Nebelvírskou šálu.

Procházela se mezi pozemky a přemýšlela. Věděla, že se blíží zkoušky NKÚ, ale poslední dobou neproseděla nad knihami až do večera. Spíše hleděla z okna a doufala, že se vrátí. I když jej viděla umírat, někde hluboko v srdci tušila, že je stále naživu.

Její pohled spočíval na skoro zamrzlé zemi, jež se pomalu uchylovala k zimnímu spánku.

Z ničeho uslyšela kroky a křupání zamrzlé trávy. Pohlédla na ono místo, ze kterého zvuk přicházel. Uviděla chlapce. Chlapce v roztrhaném oblečení a jeho boty byly Merlin ví kde. Avšak co ji nejvíce zaujalo, byl jeho obličej. Zakryla si dlaněmi ústa a z jejích očí upadlo pár démantových slziček. Rozběhla se k chlapci a obmotala okolo něj své drobné ruce. Chlapec ji lehce pohladil po vlasech a také ji obejmul.

,,Reme" zašeptala a pohlédla do jeho očí, které již byly také naplněny slzami, avšak stále měl na své tváři šťastný úsměv. ,,Jak?" zeptala se a začala si sundavat kabát, aby mu alespoň nebyla taková zima. Remus byl skoro o dvě hlavy větší, takže vypadal v tom málem kabátku docela vtipně... (pozn. Autorky: Ta představa😂)

,,Řeknu ti to později, teď bych si nejraději zalezl ke krbu a jedl jednu čokoládu za druhou" usmál se na ni a ona jen zavřela hlavou nad svým starším bratrem ,,Ať nedopadneš jako Péťa."

Vešli do Nebelvírské společenské místnosti a Remus se ihned vydal do Pobertovského pokoje. Alexia si mezitím sedla na červeno zlatou pohovku a pohledem spočinula na plápolajícím ohni. ,,Alex, kde jsou všichni?" naklonil Remus svou hlavu lehce na stranu, jako malé štěňátko a již oblečený se posadil na pohovku vedle Alexie.

,,Je čas oběda Remusi" usmála se na něj Alexie a opět svou hlavu otočila ke krbu.

Tak tady je, jak jsem slíbila☺️
Co si myslíte o návratu Remuse?