Prvotřídní trest

/1/

Připravená na pořádnou oslavu kluka své nejlepší kamarádky jsem se usadila na kožené pohovce černé jako uhel a vytáhla mobil. Klasicky jsem projížděla všechny sociální sítě, když v tom se nade mnou objevila mamka. Pohlédnu na ni a spatřím její zkoumavý pohled.

„Co se děje, mami?“ Zajímal mě její zvídavý pohled, kterým mě sjížděla od hlavy až k patě. V jejich očích jsem spatřila drobet pohoršenosti, který se stupňoval, když její oči spatřily, jak moc krátké jsem měla šaty. To, že jsem měla šaty těsně pod zadečkem, jí vůbec nevadilo. Více ji pohoršoval můj výstřih, ze kterého byla jasně vidět část mého objemného poprsí. Rozhodně jsem je měla po kom zdědit, mamka by se mohla pyšnit stejným poprsím jako já, ale ona ho narozdíl ode mne raději schovává. Nejspíš jí vadí obdivné a u některých mužů dokonce slizké pohledy zaměřené na její bujné vnady.

„Ukaž, zvedni se a otoč se,“ poručila mi a já nebyla proti. Ráda jsem vstala, nasadila si neonově růžové boty, malou leskle černou kabelku hodila přes rameno a jako na módním mole se kousek prošla a elegantně se otočila. Mamka se sice usmívala, ale přesto na ní bylo vidět, že s mými šaty nesouhlasí.

„Sluší ti to, ale co ten výstřih?“ Byla mým dekoltem pohoršená jako vždy, když jsem svá ňadra nechala pohledům všem okolo mne. Nevím, proč jí to tak vadí. V jejich věku nosili na večírky asi roláky nebo fakt nevím, pomyslela jsem si a v duchu si odfrkla. Mě mé oblečení přišlo absolutně v pořádku.

„Co se ti na něm nezdá?“ Nechápala jsem a uhladila si přiléhavé a kraťoučké neonově růžové minišaty. Přestože byly až moc upnuté, tmavě růžová souprava podprsenky bez ramínek a tang vidět nebyla. Vlastně v mém šatníku najdete jen samé topy s odhalenými rameny nebo odhalenější šaty, pod které se hodí jen soupravy spodního prádla s podprsenkou bez ramínek.  

„Je moc vyzývavý,“ objasnila s rukama založenýma na hrudi. Teď se mi zdála až moc staromódní. Dělá, jakoby si sama nikdy neoblékla kratší šaty nebo větší výstřih.

„Tak víš jak se to říká. Když něco máš, tak proč to neukázat?“ Připomněla jsem jí staré pořekadlo a načechrala si čerstvě umyté, kulmou natočené tmavě hnědé vlasy dlouhé do půli zad.

„To jo, ale nemusí to vidět tolik lidí, obzvláště kluci,“ kroutila nesouhlasně hlavou. Nad její starostlivostí jsem už musela protočit očima. Asi zapomíná, že mám přítele, který mě má za chviličku vyzvednout.

„Bože mami, není mi čtrnáct,“ zaúpěla jsem.

„Za nás jsme takhle na oslavy nechodili,“ nedala se mamka. Jistě, to byla jiná doba, mami. V té době se snad ještě minišaty ani nešily ne?

„Dobře, příště si obléknu rolák.“ Ukončila jsem ironickým tónem svého hlubšího hlasu nepříjemnou konverzaci o tom, jak se mám oblékat. Komu by taky nevadilo, kdyby mu máma mluvila do toho, co si má vzít na sebe. Za necelé dva měsíce budu plnoletá a ona se mnou jedná jako s puberťačkou, která chce o svou poctivost přijít na první vhodné příležitosti.

Aniž bych čekala nějakou odpověď své mámy, která se nejspíš urazila, protože mlčky odešla, jsem šla vyčkávat na chodbu. Hodiny ukazovaly pár minut po sedmé hodině a já vrtěla hlavou nad Adamovou nedochvilností. Slíbil, že mě vyzvedne přesně v sedm. Každou chvílí tady musí být!

Pohledem jsem zavadila o nástěnné zrcadlo visící mezi kabáty a když jsem spatřila tu nádhernou dívku, zastavil se mi dech. Pohled mi opětovala pozitivně naladěná a usměvavá dívka, která vypadala jako modelka. Už chyběl jen fotograf. Skoro jsem nemohla uvěřit, že ta dívka, jejíž modré oči zvýrazněné černými kočičími linkami, jsem byla já. Roztomilá ouška, která nešla moc vidět přes lokny tmavých vlasů a malý nosík by vás také ničím nezaujal. Možná jedině hezky upravené obočí, výraznější rysy obličeje díky líčidlům a to nejlepší na konec, plnější rty křiklavě růžového odstínu.  

V momentě, kdy se na mě dívka široce usmála a mrkla pravým očkem, ozvala se známá melodie našeho zvonku. Nedočkavě jsem otevřela dveře, za nimiž stál kluk, kvůli kterému jsem se dnes večer tam krásně oblékla. Moje největší láska, Adam Koubek. Student akademické školy stejně jako Tom, kluk mojí nejlepší kamarádky.

Adam je přesně můj typ. Tmavě hnědé vlasy, tmavě hnědé oči a opálený obličej. Na oválné tváři mu zářil krásný úsměv a díky jeho opálené pleti působily jeho rovné zuby ještě běleji. Hubený krk mu zdobil stříbrný řetízek se znamením berana, který dostal před měsícem ode mne k osmnáctým narozeninám. Můj náhrdelník od něj k Vánocům se znamením blíženců jsem dnes však vyměnila za jiný s růžovým srdíčkem, jinak by zdobil můj krk stejně jako jeho. Jeho vysportovanou postavu zakrývalo bílé tričko, ve kterém mu vynikly i svalnaté paže. V černých converskách a riflových kraťasech jeho svalnatá lýtka byla jasným důkazem toho, že se intenzivně věnuje sportování. Konkrétně běhu, který ho baví od základní školy. Jeho delší vlasy mu navíc dělaly roztomilý rozcuch, kvůli čemuž vypadal ještě více k nakousnutí.

„Ahoj kotě,“ usmál se od ucha k uchu opřený o zárubně dveří. Nejlepší na tom bylo, že jeho úsměv byl děsně sexy, tak jako vždy.

„Ahoj lásko,“ zazubila jsem se plná vzrušení. Moc dobře ví, že zbožňuji, když mi říká kotě.

„Pa mami!“ Zakřičela jsem na mamku do kuchyně, která od naší „hádky“ kuchyni neopustila. Nejspíš se vážně urazila. Jindy by mi totiž přišla i zamávat. Teď však nevystrčila nos ani na  chodbu. Nechtěla jsem, aby se jí to nějak dotklo, ale do toho, jak se oblékám, by se mi neměla tolik plést.

Pokrčila jsem rameny a jakmile se za námi zavřely dveře, Adam mě krátce políbil. Byl to sice vítací polibek, ale zato nádherný. Alespoň tedy já do něj dala veškerou lásku, kterou jsem mu posledních pár dnů nemohla dát. Bydlí sice ve stejném městě jako já, ale i tak jsme se nemohli vidět. Učil se na zkoušky a musel se soustředit, což se mnou mu moc nejde. Momentálně má však od zkoušek pokoj, takže se mi může věnovat naplno. Propletla jse si své prsty s jeho a ruku v ruce jsme procházeli ulicemi potemnělého večera. Nemluvili jsme, nebylo třeba. Mně to vyhovovalo, protože jsem si užívala ten pocit, kdy jsem mohla být konečně s ním. Cestu k Tomovi domů jsme si zkrátili přes park, kterému vládl klid a temnota.

„Tolik si mi chyběla,“ přimhouřil své temné oči plné vášně a přitáhl si mě do svého objetí. Podle toho, jak uchopil můj zadeček do svých dlaní, jsem poznala, že by mi nejraději naplácal. Tak, jako to dělal vždy, když chtěl být ten dominantní on. A že on to uměl. Že mé rty dusil pod svými žhavými polibky, raději zmiňovat nebudu. Já ho ale jemně uchopila na krku a jeho polibky zpomalila svými romantickými, kterým se brzy přizpůsobil. Ne však na dlouho. Brzy znovu začínaly nabírat na intenzitě a byly čím více žhavé a plné touhy a vzrušení. Vystupňovalo se to až do takové míry, že už mě i jeho mužství tlačilo na levém stehně. To byl jasný důkaz toho, že nechyběl těch pár dní jen mě. Podle toho, že mi třel zadeček čím dál intenzivně, jeho polibky skoro až pálily a jeho mužství se zdálo čím dál více tvrdší, mi bylo jasné, že se mnou chce okamžitě pomilovat.

„Chci tě,“ zašeptal mi omámeně do ucha, když rozpojil na chvíli naše nedočkavá ústa.

Ahoj, tohle je moje první část příběhu.
Kdyby vám cokoli nesedělo, pište. Budu jen ráda. 😊
Doufám, že se vám bude líbit ❤️.