Prvotřídní trest

/50/

Vychutnávala jsem si kokosovou zmrzlinu, zatímco jsem spolu s mámou a Pavlem procházeli ulicemi menšího městečka zvaného Pula. Starožitné budovy obývaly malé obchůdky se suvenýry, které si turisté nakupovali jedna báseň. Ať už přívěšky, náramky, kabelky, ručníky či nějaké oblečení. Mne omámil vak s lvím potiskem, který jsem samozřejmě musela vlastnit. Nezapomněla jsem ani na své nejlepší kamarádky a společně s chorvatskou rodačkou vybrala dva z pravé kůže ve stánku vedle druhého, který naopak zaujal mou matku. Nevím, co ji zaujalo na oříšcích v medu, ale každopádně nelenila a šla si zboží dvou snědých cizinců prohlédnout blíže. Oba muži mne zaujaly na první pohled a tak není divu, že si o mne Pavel musel myslet, že jsem šílenec, když jsem za matkou div neběžela.

    Pro máminy oči to tady byl hotový ráj, jelikož miluje jak med, tak i oříšky, které držela zrovna v ruce. Pro mé oči zde byl také ráj, ale naprosto v něčem jiném. Nemohla jsem oči odtrhnout od bicepsů snědého frajera, díky jehož opření o pult vynikaly ještě více. Jeho vypracovaná lýtka nebyla tak obdivuhodná jako jeho čokoládové oči. To, že bylo v malinké místnosti plné medových laskomin větší dusno než na přímém sluníčku, věděl i ten borec. Chytře na sebe stříkal vodu rozprašovačem a když pochopil, že z něj nemohu spustit oči, šibalsky rozprašovač namířil na můj výstřih, na který rázem přistály kapičky vody a ochladily tak mé hrdlo. Neubránila jsem se hlasitému vzdechu, jak to bylo božsky osvěžující a to byl důvod, aby si snědý frajírek skousl ret a mrknul na mne. Při mé smůle si mého flirtu všimla matka a s morálními poznámkami mne vytlačila ven. Kruci, zase v tom nejlepším to přeruší.

    Kapitulovaně jsem se nechala postrkovat k přístavu, kde stavělo několikero lodí, kde se máma s Pavlem dožadovali společné fotografie. Ráda jsem zaujala roli fotografky a pořídila jim několik snímků s parníkem v pozadí. Když mi matka nabídla, že mne vyfotí taktéž, ráda jsem si stoupla na její místo já. Zaujala jsem tu nejlepší polohu, jakou jsem zaujímala před Petrem v prádle, když vtom mé oči zaostřily mužskou postavu, ze které jsem byla schopná roztát. Kdybych byla led, pochopitelně.

    Tak moc jsem věděla, koho snědá kůže vyniká v bílém tričku a černých bermudách. Jediný, co jsem chtěla spatřit, byly jeho čokoládové oči, které zakrývaly sluneční brýle chránící jeho zrak před přímým sluníčkem. Mého přímého pohledu si musel všimnout, neboť si sundal onu překážku bránící našemu pohledu a s širokým úsměvem mi zamával. Kouzelně jsem se usmála nazpět, čehož si matka nevšimla. A nevím, zda je to dobře nebo špatně. Nechtěla jsem, aby se dozvěděla, že mám k Markovi tak vřelý vztah, a co už vůbec ne, aby se to dozvěděla od někoho cizího. Odpustila bych jí, že si Marka nevšimla na dálku, jenže s ní to nehnulo ani když k nám dokráčel. Hlavně, že má oči i na zadku, když se dostanu do flirtu s někým jiným.

„Dobrý den, paní Marková.“ Pozdravil zdvořile s milým úsměvem. Až teď si ho matka všimla, což možná nebylo nejlepší, jelikož ho probodla svýma očima. „Dobrej Marko.“

„Jak se vám líbí naše městečko?“ Zajímalo ho, ale odpovědi, kterou by si zasloužil, rozhodně nedostal. „Moc hezké, ale když dovolíš, už musíme jet.“

Styděla jsem se za svou matku, jak se sprostě zachovala k tak slušnému člověku. Přece počet dívek v jeho posteli, který ji trápil, neovlivňuje jeho osobnost. Přesto jsem neovlivnila, aby mne netlačila k zaparkovanému autu.

„Nemohla bys s ním přestat mluvit tak, jak mluvíš?!“ Vyjela jsem na ni vyčítavě.

„Nemohla,“ ujistila mě rázně. „A ty se od něj drž co nejdál.“

Otočila jsem se do smutné a zklamané tváře Marka a chtěla jsem znát důvod, proč bych se měla držet matčiných doporučení. „A to proč?“

„Opovaž se s ním tahat, není to slušný kluk. Stačí si vyslechnout jeho pověst z úst jeho známých.“ Pověst Lucky nebyla nejspíš tak přesná jako ta, kerou jsem si udělala sama po poznání jeho samotného.

„Nemohu ale jet domů,“ vyvedla jsem ji z míry, když mne nacpala dozadu auta. „Ve městě se mi líbila ještě jedna kabelka, kterou prostě musím mít.“

„A jak se asi dostaneš domů, ty chytrá?“ Zveličovala ty dva kilometry, které jsme klidně mohli jít pěšky a udělat si i rodinnou vycházku.

„Běhám i větší vzdálenosti než ta, co vede k nám domů,“ ujistila jsem ji přesvědčivě, na co mi opravdu skočila. Jestli to také nebylo Pavlovou rychlostí startovat vozidlo. Než se dalo auto do pohybu, zdvižený prst matky mě měl varovat dostatečně. Jakmile mi ale zmizeli  z dohledu, otočila jsem se na patě a zastavila jsem se až před Markem, jehož úsměv se opět rozzářil jako sluníčko.

„No nemáme na sebe štěstí?“ Culil se.

„Máš pravdu. Je to zajímavý, že se potkáme, i když nemáme.“

„Jak vidíš, jsem v práci,“ vysvětlil s letáky v ruce. Vzala jsem si jeden, na němž byla fotografie jedné z lodí a chorvatské nápisy, kterým jsem absolutně nerozuměla.

„Nabízíme projížďku naší lodí po moři,“ odvětil. „A já rozdávám letáky procházejícím turistům.“

Páni, loď na obrázku byla opravdu totožná té, u níž seděla pod slunečníkem jeho matka a diskutovala s rodiči a dětmi, které zaujala jejich nabídka.

„Páni, to je úžasný,“ vydechla jsem, načeš ho hbitě něco napadlo. „Nechceš si ji prohlédnout?“

„Ráda,“ souhlasila jsem a nechala se odvést před jeho matku, která mi s úsměvem pozdrav oplatila. Neměla čas si se mnou povídat, poněvadž se kolem jejich lodi motalo spoustu turistů a i jeho otec byl v jednom kole. Mohl si tedy Marko dovolit malou přestávku, aby mne ruku v ruce provedl celou lodí, která mě opravdu fascinovala. Ze všeho nejvíce mne ale zaujal výhled na širé moře, které šlo zhlédnout jen z horní kabiny, kde jsem se usadila a pozorovala tu krásu. Markova ruka omotaná kolem mého pasu a jeho obličej těsně vedle mého sledující pohybující se drobné vlnky dělala okamžik ještě krásnější.

„Tady je tak nádherně,“ rozplývala jsem se s blaženým pocitem na duši.

„Ty jsi nádherná,“ pronesl s upřeným pohledem na můj, dokud jsem se na něj nepohlédla. Jeho tvář byla vážná a tak mi došlo, že to myslí opravdu vážně. Důkazem bylo i to, jak mi střídavě koukal na rty. Sotva se můj úsměv rozzářil, něžně mě uchopil za stehno a byl to on, kdo naše rty spojil v jedny.

Zdravím všechny, co si přečetli jednu z dalších kapitol🤗. Snad se vám líbila 💓.