Prvotřídní trest

/41/

Vzbudilo mě prudké zastavení se zářivkami přímo nad mém okénkem, do něhož jsem se praštila. Jak jsem mohla tak rychle vytuhnout, aniž bych byla unavená? Podle telefonu jsem spala téměř dvě hodiny, což mě udivilo ještě více. Po zívnutí a otevření zaslepených očí jsem zjistila, že jsme zastavili na jedné z benzínce. Když se ale chystali vystoupit z auta, navrhla jsem jim, že zůstanu v autě, neboť jsem ještě napůl spala. To mi bylo však okamžitě zatrhnuto, neboť bych prý utekla a s někým si to stihla rozdat. No řekněte, vás by to nerozesmálo tak jako mě? I přestože jsem netušila, co se děje, poslušně jsem se zbavila škrtícího pásu a následovala mamku a Pavla jako kuře své rodiče.

    Na benzínce jsme byli sami, teda pokud nepočítám dva prodavače, kteří nemohli být daleko starší než já. Tmavovlásek byl zaujat pouze obrazovkou počítače a ten druhý, což byl pohledný blonďák, klidně přežvykoval bagetu duchem nepřítomným. Jen co já si prohlížela ty dva krasavce, mezi Pavlem a mamkou nastal rozhovor.

„Zlato, nekoupíme nějakou bagetu?“ Zašvitořil ten hladovec s očima patřící pouze bagetě s kuřecím masem.

Neříkala máma, že se snaží Pavel zhubnout do plavek? Jestli to pořád platí, jeho pupík na pláži vidět opravdu nechci. Nemá silnou vůli vůči jídlu, což je jasný důkaz neuspěchu. Jeho fyzická neaktivita za volantem v práci na tom taky moc nepřidá, že?

„Jestli chceš,“ pokrčila máma lhostejně rameny, přesto jsem věděla, že jí to vadí. Nebyla totiž moc ráda, že její bábovka přijde vniveč. Když mu ale ani po dobu jednoho roku vztahu není schopna říct ne, můj problém to není.

„Sofie, chceš taky?“ Přes své vnitřní boje se máma zeptala i mne. Co kdybych náhodou chtěla i já, co?

„Nechci, byla bych tlustá,“ ohrnula jsem nos nad chladícím boxem a plno bagetami. Už z toho pohledu jsem si představila další kilogramy navíc. To by bylo neštěstí, kdybych neoblékla své oblíbené džíny nebo by se pod úpnutými šaty objevily jakékoliv nedokonalosti.
„Prosím tě, nepřeháněj,“ napomenula mě mamka.

„Ani dvě bagety by vám neublížily, slečno,“ zalichotil mi ten přežvykující chlápek s bagetou v ruce tím, že nám vstoupil do diskuze.

„Když si to myslíte,“ prohodila jsem polichocena přibližující se k pultu. Pohled z něj mi sklouzl na kondomy ve stojanu přímo před ním. Super příležitost, trošku si s tebou pohraju.

„Prosím vás, které kondomy nabízíte jako nejlepší?“ Zazubila jsem se s hříšnými myšlenkami, které jsem nemohla ani vyslovit nahlas. Podle očekávání přestal žvýkat sousto, které si urafl a mlčky mi podal jeden z balíčků.

„Jak to víte? Zkoušel jste?“ Provokovala jsem s balíčkem v ruce při svůdném skousnutí spodního rtu. Přestože bych se nad sebou rozesmála na celé kolo, tvářila jsem se jako neviňátko. Možná i proto, že jsem koutkem oka zahlédla, jak mamka obrátila oči v sloup a zavrtěla hlavou, až se jí rozlétly barvené červené vlasy, které dosahovaly sotva po ramena.

„Ještě nezkoušel, ale musím přece vědět, které zboží máme nejlepší,“ prohodil na svou obranu, aniž by si uvědomil, kam tím mířím.

„Ovšem, rozumím vám,“ zamumlala jsem chápavě, ale to určitě netušil, že já mám namířeno jít do tuhého.

„A co se toho zkoušení týče, měla bych nápad,“ navrhla jsem se a musela si skousnout ret, abych se rozchechtala na celé kolo. „Nechtěl byste pomoci při tom ověření? Já se ráda obětuji.“

Celá má komedie skončila tak, jak jsem očekávala. Zatímco jsem se na něj nevinně zubila, on pomalu fialověl. Důvodem jeho dušnosti byl kus bagety uvízlý v jeho dýchacích cestách. Ani bych se nedivila, jak se tam ta bageta dostala, po takové nabídce v době mém období  nevinnosti by se mi stalo něco podobného. Minimálně by mi teda zaskočila slina. Abych však neviděla jeho postupné změny barvy v obličeji, prudce se ke mně otočil zády, čehož jsem využila. Zabušila jsem mu do zad, neboť jsem nechtěla, aby mou vinou přibylo další nechtěné úmrtí. Pohřeb se konat nebude, jelikož se mu podařilo popadnout dech a věnovat mi přísný pohled. Já měla však i nyní na tváři výraz „Já za nic nemůžu,“. S nádechem mi chtěl něco odpovědět, ale to už mě mamka strkala k východu. A jejda, slyšela celý rozhovor a jak ji znám, bude dělat z komára velblouda.

U východu jsem se však stihla otočit a pohlédnout na zaskočeného prodavače, kterému na rtem vznikal opět úsměv a znovu si kus té pšeničné hmoty urafl. Třeba by si nakonec dal říct. Bohužel mamka stihla zasáhnout a navíc mě znemožnit před takovým troubou, kterého jsem měla skoro na lopatě. Místo mého pubertálního svádění mi otevřela dveře, zatlačila mě dovnitř a rázně za mnou zabouchla dveře. Tak to vypadá, že mě příště raději zamkne v autě, zatímco si půjdou na polotovar podobný jako tomu, který momentálně převaloval v ústech Pavel.

„Co to mělo znamenat?“ Máma využila Pavlovy noční svačinky a naštvaně spustila směrem ke mně, zatímco se usadila na své místo.

„No co, jen jsem se bavila,“ prohodila jsem klidně s úsměvem. Moc dobře jsem totiž věděla, na co naráží a pokoušela se obhájit.  

„Kdybych tě neodtáhla, tak si to s tím chlapem klidně rozdáš i na tom pultě,“ vyčetla mi a zřejmě na můj žert opravdu skočila. Prostě nikdy nechápala můj smysl pro humor. Ale je fakt, že po zaslechnutí, co provádím s kluky, bych brala vážně i klasický pozdrav jakémukoliv klukovi.

„A nenapadlo tě, že bych si z něj mohla dělat srandu?“ Uchechtla jsem se nad jejím nepochopením mě samotné a mých vtípků.

„Z takových věcí si nemůžeš dělat legraci, je to nevychované,“ napomenula mě, zatímco Pavel nastartoval auto. „Se divím, že sis ty kondomy vážně nekoupila.“

„Jé počkat, musím se pro ně vrátit,“ zapištěla jsem směrem k Pavlovi, aniž bych nějak brala v potaz máminu reakci. Ta vytřeštila oči, až jí málem vypadly z důlku, což způsobilo jen další výbuch mého smíchu.

„Přestaň šaškovat a radši se připoutej,“ doporučila mi s jasným poklesem trpělivosti.  „Jedeme dál.“

Jelikož jsem mámu dost vyděsila, nakonec si spokojeně oddechla. Doufám, že nakonec pochopila, že to byl jen fór! Já se poté mohla taky uvolnit a pozorovat osvětlenou cestu, dokud jsem se nepropadla do temnoty a říše snů, která byla dosti podobná černé díře.

Máme tady 41. kapitolu 😇. A s ní bych vám chtěla poděkovat za 600 přečtení 😍. Jste úžasní 💓.