Prvotřídní trest

/17/

Smývala jsem ze sebe sprchový gel, který mi připomínal vůni granátového jablka. Sprchu po sportu prostě musím mít, cítím se pak svěže. Nahá jsem ze sebe smývala zároveň i pot po náročném a úspěšném tělocviku. V mysli mi někdo tančil do rytmu písniček, které Monča, sprchující se vedle mne, pouštěla malým repráčkem. Ve sprchách byly sice ještě Zuzka a Lenka, ale ty byly neškodné a tak nám s Mončou nebránilo nic v konverzaci.

„Dneska jsi byla opravdu úžasná, zlato,“ překřičela Monča písničku, abych ji slyšela.

„Jojo, ale stejně musím asi jít poděkovat Sabině,“ usmála jsem se i přesto, že mě Monča nemohla vidět.

„Co? Proč?“ Nechápavě vykřikla.

„Ona mě rozčílila. Z čehož plyne, že kvůli ní jsem dala dobré podání. A z toho plyne, že jsem dostala chuť být ještě lepší a hrát ještě líp,“ vysvětlila jsem s hlasitým smíchem a za několik vteřin jsme se smáli obě jako postižení lachtánci.

„Stejně bylo ale nejlepší, jak jsi ji na konci ještě trefila,“ smála se a já vypínala teplý proud a zabalila se do osušky.

„Může si za to sama. Řekla si o to sama už dávno,“ pohrdavě jsem prohlásila a sušila si vlhké tělo.

Můj fyzický stav po včerejší pařbě se už zdál být v pořádku. Žaludek se uklidnil, hlava přestala bolet. Dokonce i smysl pro humor se mi vracel a dokonce i síla bojovat s tou odpornou múrou Sabinou. Na mě si jen tak nepřijde, holka.

Do koupelny vpadla Danča a zakřičela: „Příští sobotu u mě pařba!“ Jako v opilém stavu mě obejmula rukou kolem ramen a vlepila mi pusu na tvář. Momentálně vypadá, jakoby si něco šlehla, ale budeme předstírat, že jí hrabe z toho volejbalu. Rozhodně mi nevadí takové věci mezi kamarádkami, protože Danča je má druhá nejlepší přítelkyně.

Po sprše jsme se s holkami převlékly do oblečení, které nosíme na praxi. Ano, i takhle odpoledne chodíme na praxi. Převlékla jsem se do foremní košile a kalhot, které nebyly zrovna moc příjemné na tělo, ale co mám dělat. Za ten rok jsem si na to oblečení, ve kterém je v tom spěchu obrovské horko a nemusí vám úplně sedět, zvykla. Avšak těším se, až se venku oteplí ještě víc a budu si smět vzít šaty. Nemusíte se bát, rozhodně to minišaty nejsou, ale přesto jsou dost sexy. Podle mého názoru, zdravotní sestřičky v šatech jsou podle mne rozhodně zajímavější než v kalhotách a neslušivé košili. Ostatně, každý má svůj názor, ale myslím, že kluci budou mít stejný názor jako já rozhodně.

Omlouvám se vám, že vám o praxi v nemocnici moc neřeknu, ale mlčenlivost je v tomhle směru velmi důležitá. Ve škole to žádná hitparáda není, jak jste už mohli pochopit. Ten stereotypní výklad učitelů mě jednou zabije.. Proto raději trávím čas ve škole na praxi. Chci pomáhat lidem, když mou pomoc potřebují. Vím, maturita je téměř za dveřmi a je velmi důležitá, ale myslím, že se více vyplatí pomoci starým a nemohoucím lidem než se učit Pythagorovu větu či další nesmysly.

Dost keců, vzala jsem tašku s věcmi a následovala ostatní, kteří se následně rozejdou na různá oddělení nemocnice a budou vykonávat svou zdravotnickou práci. Už se těším, až budu moci já pomáhat lidem na interním oddělení.

Myšlenky mi ale stále unikaly na plánovanou párty a už teď se strašně těšila.

Ahoj, omlouvám se, že dnes je tahle část krátká. Možná proto zítra vydám další část ❤️. Snad se vám bude líbit ❤️.