Prvotřídní trest

/45/

„Dvakrát čokoládový pohár, prosím,“ poručil svým rodným jazykem číšníkovi, který nás přišel obsloužit. Jeho ledabylý výstup prezentoval i kyselý a znuděný výraz, který se ale rázem změnil. Jakmile spatřil mě, sedící na stoličce u stolu přeplněné restaurace, sjel od hlavy až k bolístku na nožce, jsem v jeho očích spatřila zájem a zvědavost. Měla jsem pravdu, jelikož při donášce naší objednávky na mě svůdně mrkl. Musela jsem se držet dost na uzdě, abych mu mrknutí neoplatila, tudíž je jasné, že dalšímu flirtu bych se nebránila. Jediný, komu to vadilo, byl Marko, který tiše zavrčel, jakoby se dožadoval větší pozornosti. Přestože se snažil o co nejtišší projev žárlivosti, prokoukla jsem ho. Nemá přece nač žárlit, vždyť s ním vůbec nic nemám. To, že mne zachránil a následně pozval na zmrzku neznamená naprosto nic.

„Jak víš, že miluji čokoládovou?“ Zajímalo mne, jelikož objednal mou nejoblíbenější příchuť bez jakýchkoliv okolků. Mají snad rády čokoládovou zmrzlinu všechny holky?

„Měly ji rády všechny, které přijaly mé pozvání,“ pokrčil rameny, neboť svou minulost pokládal za uzavřenou. Mě však vysvětlení na otázku nestačilo. Obzvláště mě zarazilo to slovo všechny.

„Všechny?“ Zopakovala jsem s podezřením v hlase a zdviženým obočím.

„Ano, všechny, se kterými mi nikdy nevyšel dlouhodobý vztah,“ přiznal sklesle. „Mám díky tomu nehezkou minulost.“

Markův hlas zněl opravdu zoufale, než na sebevědomého kluka s postavou svalovce z dívčího časopisu. Bylo zřejmé, že nikdy neměl štěstí na dívky stejně jako já na muže. Alespoň tomu jeho přiznání nasvědčovalo, protože mluvil tak tajemně, že jsem si mohla pouze domýšlet, co tím doopravdy myslel. Bude snad někdy hovořit na plnou pusu, abych si nemusela pod jeho slovy neustále něco domýšlet?

„To mi povídej,“ povzdechla jsem si, čímž jsem vzbudila zájem Marka, hovícího si naproti mne pouze v bermudách.

„Co, taky jsi měla nehezkou minulost?“ Zvážněl a své čokoládové oči upřel do těch mých, neboť čekal pro změnu bližší vysvětlení mé taktéž nevydařené minulosti.

„Dá se říct, že jsi jediný kluk, se kterým jsem si zatím dokázala jen povídat,“ ujasnila jsem slabým hláskem stydící se za svou minulost. Jak jednoduché je uvědomit si svou temnou minulost, když o ní vyprávíte cizímu člověku. Rychleji vám poté dojde, jak odporný život jste vedli.

„Až tak?“ Usmál se pobaveně, ale tohle téma rozhodně opustit nechtěl. „Jak to mám vlastně chápat?“

„Dejme tomu, že mě přestalo bavit hledat toho pravého a užívala si život po svém,“ naznačila jsem co nejblíže, abych nemusela přes plnou pusu říci, že můj život naplňoval sex s cizími muži.

„Možná to bude znít hodně divně, ale měl jsem to naprosto stejně,“ připustil, zatímco před námi přistála obrovská porce čokoládové dobroty, do které jsem se nedočkavě pustila a ignorovala žádoucí pohled otravného číšníka. Vnímala jsem pouze smetanově lahodnou zmrzlinu, která se na mém jazyku rozplynula jako led.

„Za celých dvacet let jsem nepotkal ani jednu, která by se jevila jako ta pravá.“

Ukončil Marko náš zvláštní rozhovor o vzájemném prozrazení minulosti toho druhého a sám se s chutí pustil do svého poháru.

    Chvíle, kdy jsme se oba doslova cpali osvěžující sladkou mňamkou byla tak uvolněná, že mi to nedalo a musela si Markova slova přehrávat neustále dokola: „Za celých dvacet let jsem nepotkal ani jednu, která by se jevila jako ta pravá.“ Jeho slova mi nebezpečně hučely v uších a připomínaly můj názor na muže. Z jeho odpovědí však na onu pravou lásku nečekal doma na gauči s videohrami, ale musel žít též kontroverzní život jako já. Vzdal i on marnou snahu důvěřovat dívkám, které ho jen využívaly a následně odkoply tak, že je využíval pro změnu on? Určitě by se tak vyhnul bolesti následující každé křivdy.