Prvotřídní trest

/55/

Matka byla v nedohlednu už nějakou chvíli, jelikož jsem jí sdělila, že se vydám na procházku kolem moře a poté se vrátím. S chladnou hlavu mne tedy nechala jít jiným směrem než ona sama v objetí Pavla.

    O okraj fontány, z níž tryskala voda jedna radost, se opíral ten svůdný muž, za nímž se slunce dostávalo do západu. Černé kraťasy dokonale ladily k fialovému tričku a džínové bundě přehozené přes rameno. Jeho úsměv zdobil sebevědomý až dominantní úsměv, který působil opravdu sexy. Já na něj měla tentýž dojem, protože jeho vítězný pohled, že s ním strávím večer, mluvil za vše. Pomalým ladným krokem jsem se dostala až k němu a představila jsem se, jelikož ve skladu k tomu možnost nebyla. „Sofie.“

„Davor,“ plácl se do čela. Asi si uvědomil, jak je možné, že se mi ani nepředstavil. Ani se nedivím, když celou svou pozornost věnoval mému výstřihu, který nikdy nezakrývám. A to ani dnes.

„Tak co bys teda rád podnikl?“ Zeptala jsem se, když jsem přešlápla z jednoho podpatku na druhý, poněvadž mezi námi nastalo trapné ticho. Trapné ticho, které následovalo přátelskému políbení na seznámení.

„Nijak bych to nehrotil,“ promluvil ledabyle, když pohodil delšími vlasy do strany. „Stačila by malá procházka po pláži, pak se uvidí.“

Přikývla jsem. On byl však zaražený a já nechápala proč. Oči měl upřeny do neznáma, čehož jsem využila a pro volnější náladu nabrala do dlaní vodu z fontány a šibalsky mu pokropila hruď.

„Ty jedna mrško,“ prohlásil pomstychtivě, když zopakoval to samé. Voda mi tedy stékala z výstřihu až na bříško, čímž zanechala na světlých šatech mokrou skvrnu, kterou si spokojeně prohlížel.

„Mokrá pomsta,“ zasmál se, než mě majetnicky objal kolem ramen a společně jsme vyrazili po stezce směrem k moři. Jeho objetí mi nebylo nepříjemné ale ani příjemné. Což je paradox ano. Naopak mi nahrál svým návrhem, protože ve smluvený čas mi měl Marko vše vysvětlit a nevím nevím, jak se bude tvářit, až tam dorazím v objetí jiného muže. Nechci aby žárlil, ale chci, aby si uvědomil, že milování je úplně vpořádku. Jelikož on sám nevyužil oné skutečnosti, jinou příležitost nedostane. A ještě se bude muset koukat, jak si to rozdám s někým jiným. A blbé mi to rozhodně není.

„Nechceš si jít rovnou zaplavat?“ Navrhl, jelikož se před námi rozprostřelo moře. Nečekal na mou odpověď a strhl ze sebe tričko. Naskytl se mi pohled na jeho opálenou hrď s mužným ochlupením, ale bez jakéhokoliv následku posilování. Přesto působil jako by mohl mít každou holku, na kterou by prstem ukázal. Mohl za to ten jeho lovecký úsměv a šibalské oči.

„Do tohohle moře už nikdy nevlezu,“ kroutila jsem hlavou, což vyvolalo Davorovu  nechápavost.

„Neumíš plavat?“ Utahoval si ze mne, ačkoliv byl naprosto vedle. Plavat jsem uměla, ale znovu šlápnout na ježka jsem nechtěla. Navíc mi tohle místo děsně připomínalo Marko, jakoby mne skrz křoví pozoroval. Možná jsem byla opravdu skeptická, jelikož jsem ve vzduchu cítila jeho přítomnost. Mohla jsem se rozhlížela jak jsem mohla, ale nikde jsem ho neviděla. Cvok no. Myslím, že pro mne brzy budou mít na psychiatrii připravenou celu. Zavrtěla jsem hlavou, abych vyhnala z hlavy všechny myšlenky na Marka, protože mi přinášely jen bolest a hněv.

„Umím,“ vyvedla jsem ho z míry trošku podrážděně. „Jen jestli sis nevšiml, máte tady ježky. Zrovna nedávno se mi povedlo se s ním střetnout a moc příjemné to nebylo.“

„Vím o tom, ale taky vím o tom, že na druhé straně žádní nejsou. Oni žijí pouze na téhle straně pobřeží,“ vysvětlil důležitě. Jeho doplňující informací mne ale zarazil, jelikož mi přišlo nelogické, aby na jedné straně pláže ježci byli a na druhé ne. Davor mne o tom však rozhodně chtěl přesvědčit, a proto kolem mne majetnicky ovinul svou paži a doprovodil mne, abych se přesvědčila na vlastní oči. Nepravidelné umístění kamenů znemožňovaly, aby mne mohl tisknout ke svému boku, jelikož jsem na vysokých podpatcích několikrát málem spadla. Zkrátila jsem naši blízkost na držení za ruce, což byl daleko logičtější nápad. Nemusela jsem se bát, že se rozplácnu a Davor se nemusel bát, že by mi musel ošetřit ránu.

„Jak dlouho pracuješ jako číšník?“ Zajímalo mne. Nějaká konverzace by se šikla, jelikož se k rozhovoru vůbec neměl, až jsem se podivila. Pozve mne ven sám a poté neprohodí ani slovo? Jak zarážející.

„Vlastně jsem v té restauraci běhal jako pětileté dítě,“ vzpomněl si. „V pěti letech jsme se sem s mou rodinou přestěhovali a restauraci zakoupili. Moji rodiče vždy toužili vlastnit vlastní restauraci. Po základní škole jsem byl otcem zaměstnán a pracuji tady dodnes.“

„A kde jste žili předtím?“ Zvídala jsem, aniž by mě nějak zaujalo, že střední školu ani nepoznal.

„Jelikož mne sem přivezli jako malého chlapce s autíčkem v ruce, není lehké si vzpomenout. Rodina mi to nikdy neřekla, ale mám podezření, že právě v Anglii.“ Odpověděl neurčitě, až jsem se podivila. To jeho rodina provedla v jejich rodné zemi něco zlého, že to ani nesdělila svému synovi? Vypadá to, že v jeho životě je více tajemství než dost.

    Zastavil se na jednom z kameni a na něj rozprostřel svou bundu. Rázem zapomněl na to, že se chtěl vrhnout do divokých vln a místo toho se mi hladově vrhl na rty. Nebránila jsem se a ruce omotala kolem jeho krku, zatímco on těmi svými sjel na můj zadek. Omámená jsem se nechala položit na jeho bundu a nechat si pohrávat jeho jazyk s tím mým. Ani rty líbající můj krk mi nevadily, natož když mi na důkaz naší schůzky skousl kůži. Nejvíce pozornosti však věnoval mým ňadrům, která líbal, kousal a všemožně hladil. Byla jsem jako v sedmém nebi, protože to, co prováděl s mými bradavkami přes podprsenku bylo jako šílená horská jízda. Toužil mít můj dekolt a mé přednosti v celé své kráse, a proto jsem si s přivřenýma očima plné slasti nechala šaty svléct. Nechala jsem ho dál, aby si užíval mého těla a sama si vychutnávala, jak si ho dokáže tak labužnicky užívat. Ani steny na sebe nenechaly dlouho čekat, jelikož klesal k mému pupíku. Ten obkroužil a jako třešničku na dort ho dravě skousl, až jsem se musela zasmát a pohlédnout mu do vášnivého podtónu jeho pomněnkových očí. Když zaslechl můj smích, pochopil, že mi to dělá opravdu dobře a nedělalo mu problém dostat se k lemu kalhotek.

Vtom jako by do mne udeřil blesk, jelikož jsem nárazově otevřela oči a za zády v dáli spatřila Marka. Krve by se ve mně nedořezal, kdybych se pletla, že to byl opravdu on. Po fyzické stránce jsem si byla jistá, že ano, jelikož tam stál moc hezky oblečený, ale po té duševní to nebyl on. Bolest a zklamání v očích mu nedovolily, aby se usmál, natož aby mi donesl rudou růži svírající ve své dlani.

    V ten okamžik jako by mne ozářilo tisíc andělů. Jakoby mi chtěli sdělit, že to, co dělám, opravdu není správně. Jakoby mi schválně poslali jednoho anděla, jenž byl Marko, abych se vzala svého kontroverzního života, který mi vyhovoval. Ten, díky kterému jsem nemohla poznat, že ve mně nějaké city opravdu jsou a že existuje na světě někdo, kdo by byl schopen mi je opětovat. A tu bolest, kterou musel Marko prožívat, když mě spatřil, jak se válím s jiným, jsem moc dobře znala. Byla to ta samá, kterou jsem pocítila, když jsem spatřila Adama s Blankou. Já Adama milovala a on mě zradil. Moc dobře si ten okamžik pamatuju a uvědomila si, že jsem Markovi způsobila tutéž bolest. Přiznávám, že v té chvíli jsem si opravdu jako lehká holka připadala.

    Davor si mého křečovitého napětí těla nevšímal, nebo si ho všímat nechtěl, protože mi spokojeně zajel do kalhotek a uspokojoval mě, aniž bych si to uvědomovala. Z jeho slizkých doteků mi stouply všechny chloupky na těle a vyvolaly pocit na zvracení. Když mi je chtěl svléci úplně, zarazila jsem ho dlaní a vyhoupla se na nohy. Využila jsme jeho zmatenosti a rychle na sebe hodila šaty.

„Co to jako děláš?!“ Zařval na mne, když jsem se dala do běhu na místa, kde před chvíli Marko stál. Nyní tam však nikdo nebyl a i přesto, že jsem se rozhlížela, jak jsem mohla, nikde jsem ho nespatřila. Na kameni ležela pouze rudá růže, jejíž lístky vypadaly stejně jako Markův pohled. Nakonec to budu já, kdo bude mít co vysvětlovat, co?

Zdravím všechny 🤗💓. Přicházím s novou kapitolou 👌. Spisovatelský blok pomalu ale jistě odchází, tak doufám, že to nezakřiknu😡😀. Užijte si dnešní kapitolu❤️. Mám vás ráda 💓.