Prvotřídní trest

/60/

„Rychle nohy nahoru,“ naléhal mužský hlas, v němž jsem poznala Dariův a snažila se otevřít oči.

„Marko, otevírá oči,“ upozornila Marka Lea, který ke mně okamžitě zaklekl a uchopil můj obličej do dlaní a hladil mě po líčkách.

„Co se stalo?“ Nechápala jsem a snažila se zvednout na nohy. Má snaha mě ale brzy opustila, protože to byl poněkud nadlidský výkon.

„Lež lásko,“ doporučil mi Marko, když mi stiskl levou dlaň v té své. „Nedopustím, aby ses mi znovu ztratila.“

„Jak dlouho jsem byla mimo?“ Zajímalo mě.

„Téměř jednu minutu,“ odpověděla mi Lea. „Už jsme chtěli zavolat pomoc.“

Rozhlédla jsem se a nevěděla, kam mě odnesli. Podle kachliček, které mě studěly na zádech a světlých stěn, na kterých byla přimontována umyvadla a obrovské zrcadlo, pochopila jsem, že se nacházíme v koupelně. Já a několik starostlivých lidiček nade mnou. „To bude asi tím vínem,“ omluvila jsem se a hned na to se uchechtl Roko. „A neříkal jsem to?“

„Roko, přestaň,“ mírnil ho Luka. „Teď nejde o to, kdo měl pravdu.“

„To je dobrý, Luko,“ promluvila jsem na něj. „Měl pravdu.“

Roko měl nejspíš moc rád, když lidé přiznali, že měl pravdu, protože se důležitě zakřenil. Nevím, jestli z jeho výrazu, nebo z nadměrného alkoholu, ale zvedl se mi žaludek.

„Budu zvracet..“ oznámila jsem panovačně s dlaní před ústy. Marko byl ale pohotovější a přesunul mě před toaletní mísu, kam jsem vyvrhla snad celý žaludeční obsah. Marko mi držel vlasy a těšil mě. „Už bude dobře.“

Podle toho, že mi vlasy uchopila vlasy dívčí dlaň, jsem pochopila, že je Lea s námi v titěrné kabince. Marko ji ale okamžitě poslal i se zbytkem party ven.

„Ty radši zajisti odvoz,“ poradila mu, když ho loktem vytlačila z kabinky. „Já se o ni postarám.“

„Je to nutné?“ Ujišťoval se nad mou soběstačností, zda dojdu domů sama. Jelikož jsem před chvílí zkolabovala a právě zvracela, rozhodně jsem neměla touhu, natož sílu jít pěšky.

„Snad si nemyslíš, že půjde po svých,“ zakroutila hlavou. „Vždyť se na ni podívej. Nemůže ani vstát.“

Krátce se mé a Markovy oči střetly, než pochopil, že ten odvoz vážně potřebuju. Pohladil mě po tváři a následně s telefonem v dlani zmizel z toalet.

„Ty jsi nám dala,“ povzdechla si Lea.

„Nebude se ten hoch zlobit, že se o mě musíš chvíli starat?“ Strachovala jsem se, když se můj žaludek umoudřil a já si mohla ústa utřít toaletním papírem.

„O kterém mluvíš?“ Usmála se nevinně.

„O tom blondákovi, se kterým ses líbala,“ upřesnila jsem jí moment, kdy jsem ji viděla, jak se odvážně líbala s pohledným hochem, který se mohl pyšnit svou čistě blonďatou hřívou.

„Já se líbala s více kluky, ale ten blonďák se určitě zlobit nebude,“ mávla nad tím rukou, což mě udivilo. Asi proto, že jsem měla dojem, že se chová jako já ještě předtím, než mě sem máma dovezla.

„Nechodíte spolu?“ Divila jsem se a v jejím obličeji rozpoznala lhostejnost.

„Nene. Nechci se vázat,“ zavrtěla hlavou. „Chci si užívat mládí bez jakýchkoliv závazků.“

„Tohle vážně chceš? Tomu nevěřím,“ nevěřila jsem svým uším, že vyslovila to samé, co jsem sama jednou řekla.

„Co přesně teď myslíš?“ Nechápala, kam touhle konverzací mířím.

„Myslet si, že život si můžeš nejlépe užít jedině střídáním partnerů,“ vysvětlila jsem jí, co přesně myslím a čímž se už od té doby, co jsem potkala Marka, neřídím.

„A proč by ne? Proč se vázat?“ Smála se, aniž by se zamyslela nad svým životem, který se mohl snadno přehoupnout jako ten můj. Brzy by s nimi i jen tak spala. „Jsem mladá a na vztahy mám času dost.“

„To nepopírám, ale zároveň si nemyslím, že by ses měla líbat s kdekým. Někdo se do tebe nechtěně zamiluje a ty mu svým názorem na vztah zlomíš srdce. A nakonec ti tvé užívání života bude připadat tak normální, že ani nebudeš chtít poznat pravou lásku.“

„Jsem tady,“ vydechl Marko, když rozevřel dveře a přihnal se ke mě jako vítr. Rázem byla naše konverzace s Leou u konce a mně pomohl Marko na nohy. Lea byla poměrně nezvykle tichá, takže si myslím, že přemýšlela nad významem mých slov. Když Marko viděl, že potřebuji při chůzi oporu, přidržoval mě a pomalým krokem jsme vyšli z toalet s Leou za sebou.

„Nechceš si jít užít, kočko?“ Vykřikl na mě blonďák, který stál s kelímkem piva podél zdi. Nejspíš musel být dobře mimo, když mu nedošlo, že muž, o kterého jsem se opírala, byl můj přítel a neměla jsem rozhodně chuť vracet se ke svému starému životnímu stylu co se partnerů týče.

„Jsem šťastně zadaná, takže nechci,“ odpálkovala jsem ho, jelikož mi z takových chlapů bylo špatně. Z těch, kterých si o sex museli říkat cizím dívkám. Taková ubohost.

„Odpal,“ doporučila mu Lea, načež se na nás Marko usmál. Teď si může bý jistý, že už mu s nikým jiným opravdu nezahnu, poněvadž jsem před jeho očima odmítla dalšího troubu. A aby si ten kluk uvědomil, že lásku, kterou požaduji, mi dokáže dát jen Marko, mě vzal do náruče a skrz domovní dveře mě uložil na zadní sedadlo cizího vozidla. Vytřeštila jsem oči, ale když se usadil vedle mne a já se mohla přitulit na jeho hruď, uklidnila jsem se. Uvolněně jsem oddechovala v jeho objetí a vůbec neřešila, kdo je řidič, i když podle mladého a pružného těla hnědovláska jsem věděla, že to bude další jeho kamarád. Jeho jsem ale neřešila, protože jediný co jsem dokázala, bylo to, že jsem Markovi upřeně hleděla do očí. Když náš pohled trval snad celou věčnost, usmál se. „Co se tak díváš?“

„Miluji tě,“ zašeptala jsem. Marko se na mě nádherně usmál a já si ho přitáhla k sobě. V ten stejný okamžik, kdy jsem mu vjela do hustých vlasů, jsem ho dlouze políbila. Ani jsem nemusela otevírat přivřená víčka a věděla jsem, že se řidič auta pousmál.

    Ani nevím, jak jsem se dostala do postele, natož že v ní ležím v Markově objetí. Jestli sem vtrhne matka, udělá takové tornádo, jaké ještě zeměkoule nepoznala. Přestože jsem se jí snažila několikrát domluvit, že Marko není takový, jak vypadá, přesto ho neměla ráda. No není to nefér, když je to opravdu ten, kterého opravdově miluji? Měla by být ráda, že jsem konečně dostala rozum a našla toho pravého, no ne?

„Klidně spi, budu tady s tebou,“ zašeptal a líbl mě na tvář.

„Nemůžu spát,“ vydala jsem ze sebe rozmrzele. Cítila jsem se unavená, ale z neznámého důvodu mi nešlo zavřít víčka a usnout.

„Na to znám jednu ukolébavku, po které budeš spát jako na obláčku,“ usmál se a přitiskl si mě víc k sobě. Následně se nadechl a z jeho hrdla vyzněla první slova ukolébavky, která rozhodně nebyla v češtině. Nevadilo mi to. Jeho sametového hlasu jsem si cenila stejně více, protože mě dokázal tak dokonale otupit, že se mi povedlo usnout dříve, než mě na dobrou noc políbil na čelo.

Zdravím vás 🤗. Přicházím s novou kapitolou, která měla vyjít už dřív, ale když nestíháte, tak nestíháte 😂. Doufám, že se vám bude líbit ❤️.