Prvotřídní trest

/65/

„Promiň mi to,“ šeptl provinile, když jsem šli vstříc zapadajícímu slunci ruku v ruce. Nikde nikdo, jen z dáli se ozýval zvuk vln narážející na pobřeží, na kterém nebylo ani človíčka. Stejně tomu bylo tak i na lesní stezce, kudy jsem už jedenkrát běžela. Cestička mezi větvemi stromů mě tehdy dovedla až na útesy.

„Za co zlatíčko?“ Přitiskla jsem se k němu ještě více, aby měl pocit, že není důvod se za cokoliv omlouvat.

„Vím, že bych neměl vytahovat staré věci,“ povzdechl si. „Ale myslím to, jak jsem tě odmítl.“

„Já tě chápu. Nechtěl jsi to uspěchat. A taky jsem za to ráda,“ usmála se na něj vděčně. „V lásku jsem přestala věřit, dokud jsem nepotkala tebe.“

„Přesně tak,“ zašeptal. „Mě ani ve snu nenapadlo, že by mi někdo mohl dokázat, že pravá láska skutečně existuje. Že se dokážu opravdu zamilovat a s tebou se cítit sám sebou.“

Že následoval dlouhatánský polibek, aby mi dokázal, že všechna slova myslel vážně, vám asi nemusím připomínat.

    Přejížděl mi po dlani svými prsty, až celou dlaň uchopil do své a symbolicky políbil její hřbet. Oba jsme seděli na kraji útesu se spuštěnýma nohama do vzduchoprázdna a vzájemně se k sobě tiskly. Slyšela jsem jeho tlukot srdce skrze svou hlavu, kterou jsem měla položenou na jeho rameni. Byl hlasitý tak moc, že jsem měla pocit, že mu brzy srdce vyskočí skrz hrdlo přímo před naše oči a bude tančit do romantické melodie.

„Víš co se říká?“ Pohlédla jsem na obzor rozprostřený přímo před námi, který jsme měli jako na dlani. Vidět, jak mořské vlny skotačí pod záři zapadajícího slunce bylo teda něco. Cítit, jak si vítr pohrává s mými pramínky vlasů a jeho dlaň, jak v klidu spočívá na mém bříšku. „Že pravá láska je většinou ten člověk, do kterého se zamiluješ potřetí v životě.“

„Nemusím ani hádat, že jsem třetí, že?“ Uchechtl se bystře. Taky měl důvod, když měl pravdu. Marko byl opravdu třetí muž, do kterého jsem se neskutečně zamilovala.

„To nemusíš,“ vydechla jsem do jeho kůže krku a vyhledala jeho ústa. Marko mě uchopil na krku a projížděl mi prsty ve vlasech při hlubokém polibku, až se opět vrátil pocit, že se propadáme oba do neznáma. Bylo mi to jedno, ta volnost, kterou jsem pociťovala by nepřebil ani tvrdý pád na zem.

„Nikdy jindy než v tvé blízkosti jsem se necítila více volnější,“ vydechla jsem udýchaně, když mě naposledy krátce políbil na nos. „Mám šílený nápad. Myslím, že když skočíme z toho útesu, bude ten pocit tisíckrát lepší.“

Můj nápad opravdu šílený byl. Vzhledem k tomu, že nesnáším výšky, natož hluboké moře, nechápu, jak mě něco takového mohlo napadnout. Větší bláznovina, která by byla proti mně, mě totiž nikdy nenapadla.

„Nebojíš se?“ Nadhodil snažíc se udržet svůj smích sám pro sebe. Jistě mu přišlo děsně legrační, když jsem se bála vkročit do moře plných ježků, když jsem neměla boty, natož když jsem chtěla provést něco, čeho jsem se bála. Kliďánko si ale vyslékl tričko a natáhl ke mně svou paži. Já si hbitě shodila tílko spolu s kraťasy a přijala jeho dlaň.

„S tebou se nebojím ničeho,“ ujistila jsem ho a přiblížila se k onomu útesu, pod kterým se divoké vlny těšily, až skončím v jejich zajetí. Zatajila jsem dech a jako do pasti se zavřenýma očima skočila. Nechala jsem se dobrovolně vtáhnout do toho magnetu věčné volnosti a svobody. Neskočila jsem do prázdna naštěstí sama. Má spojená dlaň s tou Markovou mě ujistila o tom, že v tom jsme spolu. Vždy ve všem budeme spolu, ikdyž nás čas rozdělí. Důkaz toho byl ten, že nás divoké vlny nárazem rozdělily od sebe. Každý si půjde svou cestou, ale nikdy nezapomene, že se naše cesty střetly a jako dva magnety se od sebe nechtěli odloučit. Nikdo ale vzájemnou přitažlivost magnetů neovlivní, natož to, že jsme oba vyplavali na hladinu s příměsí adrenalinu a skončili ve vzájemném objetí. Jak říkám, nikdo neovlivní tak silnou přitažlivost mezi dvěma tělesy. Natož mezi dvěma mladými lidmi.

    Nechali jsem se vlnami odnést až na břeh a aniž bychom rozpojily naše ústa, skončili jsme na hřejivém písku. Konkrétně já na zádech a Marko, který se nade mnou skláněl a líbal mě na krku jako o život. Já prsty přejížděla po jeho pevném těle a zajížděla mu do vlasů. Dravé polibky plné lásky věnoval také mým ňadrům, která jsem osvobodila pouhým zatáhnutím šňůrky plavek. Marko jim věnoval daleko větší pozornost než tenkrát a bylo vidět i na něm, že chce i on posunout náš vztah na vyšší level. Laskal mě na obou ňadrech dokonale, ale přesto jsem se musela pro změnu přehoupnout nad něj já. Musela jsem mu oplatit nádherné polibky na jeho dokonalou hruď. Jemu to pochopitelně způsobovalo neskutečné blaho, protože na chvíli přestal hladit má ňadra ve svých dlaních a se zavřenýma očima si užíval dotek mých rtů na jeho pokožce. V momentě, kdy jsem mu líbala krk a zabloudila i k jeho uchu, abych skousla jeho ušní lalůček, přetočil mě opět na záda. Přejížděl svými velkými dlaněmi po mém bříšku, až zavadil o lem spodního dílu plavek. Čekala jsem, že je ze mne okamžitě stáhne, ale nic se nedělo. Možná proto, že na mě hleděl s kamennou tváří. Nikdy se mi ještě nestalo, že by chtěl muž mé svolení, ale Marko byl výjimka. „Smím?“

„Smíš,“ svolila jsem s kývnutím a v jeho očích se zablýsklo. Bylo mi úplně buřt, že se nesmí provozovat na pláži jakékoli sexuální aktivity, já chtěla dostat to, po čem jsem toužila. Pomaloučku mi tu titěrnou látku odstranil, aby se mohl věnovat mému klínu. Užívala jsem si, jak o mě pečuje a s přivřenými víčky blahem vzdychala. Dokonce jsem i ve svých dlaních třímala hrsti písku, jak mě dělal svými rty šťastnou. Ještě než zajel do svých bermud, políbil mě na rtech. Pak ale zašustil obalem a já věděla, že náš styk bude bezpečný. Mohl by být bezpečnější, kdybych nevysadila antikoncepci, ale i tak jsem mu věřila.

    Propojení našich těl nebylo vůbec bolestivý, ale i přesto mě Marko zasypával polibky a já mu je ráda opětovala. Byl nezvykle něžný a přirážel proti mé pánvi hezky pomalu a smyslně. Jako by si užíval každé vteřiny, kdy ve mně mohl být. Sténal mi do kůže a zároveň se snažil tlumit mé vzdechy svými rty. Když svůj vrchol oddaloval co nejdéle, došlo mi, že měl pravdu. Sice mu trvalo dlouho, než se se mnou rozhodl milovat, ale jsem ráda, že počkal. Tak láskyplné milování jsem totiž v životě nezažila. Cítit na svých prstech na nohou slabé vlny moře při nadcházejícím úplňku a být milována Markem bylo to nejlepší, co jsem si kdy mohla přát.

„Marko,“ vydechla jsem, když jsem se odevzdala svému vyvrcholení a jen ze své slastné propasti vnímala, jak Marko vyvrcholil taktéž. „Sofie.“

„Miluji tě,“ políbil mě, než ze mne vystoupil a přitiskl mé nahé a uvolněné tělo na to své. „To si pamatuj.“

Zdravím vás všechny, kteří stále čtěte můj příběh 🤗😘. Můj plán vydávat kapitoly každý den selhal, ale to nevadí 😊. Škola je holt důležitá taky😏😂. Každopádně sem budu přidávat kapitoly co nejčastěji, aby tady byl konečně celý příběh. A že jich už moc nebude😏. Snad se vám dnešní kapitola líbila ❤️.