Prvotřídní trest

/5/

Věděla jsem, že to Adam chce dosáhnout do konce, tak jsem musela zakročit co nejdřív, než se pomilujeme v kuchyni. Klidně i na tomhle světlém stolu z kvalitního bukového dřeva, co byl za námi.  

„Lásko, tady ne,“ šeptala jsem mu do ucha, když ho napadla stejná myšlenka na milování na stole a už mne na něj chtěl vysadit.

„Dopřej mi to, puso,“ žadonil a zadeček mi třel jako o život.

„Vydrž,“ zašeptala jsem a mírně ho od sebe odstrčila. „Kolem půlnoci si zalezeme do jednoho pokoje a tam se pomilujeme jako nikdy,“ Navrhla jsem a olízla si rty, na kterých jsem cítila vůni jeho rtů.

„Dobře, beru tě za slovo,“ mrkl na mě a lehce mě políbil.

Odstoupil ode mne a namířil pro vodku, já mezitím uchopila misky jídla a chodbička nás dovedla k velkým dveřím, které galantně Adam otevřel. Otevřela bych je však já, ale narozdíl od Adama jsem neměla volnou ani jednu ruku. Otevřel ty dveře z tmavého dřeva a nestačili jsme zírat.

Před našimi zraky tancovalo hodně mladých lidí na písničky hrající z Hifi věže po mé pravici. Když jsem svůj zrak přesunula na konec nedaleké zahrady, někteří jedinci skákali i do bazénu, ve kterém musela být pěkně studená voda. Je docela teplo, avšak na bazén je opravdu brzy. Zbytek pozvaných lidí seděl u dlouhého stolu s jídlem a pitím a cpali se různými dobrotami a popíjeli alkohol. Moje všímavé oči zahlédly však i pár jedinců zvracejících do trávy nedaleko bazénu. No jo, jejich chyba, nemají to přehánět s alkoholem.

Procpali jsme se skrze tancující lidi a dostali se až ke stolu s mnoha známými.  Mezi nimi jsem zahlédla ve středu stolu Monču, Toma a dokonce svou druhou nejlepší kamarádku Danču. Bez váhání jsem se přesunula k nim, kde jsem na stůl dala naše jídlo a zaparkovala na prázdné místo vedle Danči,  jejíž krásu zdůrazňovaly blonďaté vlasy a tmavě hnědé oči zvýrazněné jemnými linkami. Vzhled tak jako já vůbec neřeší, takže přišla oblečená v džínových kraťasech a modrém tričku s potiskem.

„Čau, jsem tady,“ drbla jsem ji loktem do žeber, aby si mě všimla.

„Čau, no konečně.“ Stejně jako u všech, s kterými jsem dnes mluvila, měli úlevu a radost v očích z mého příchodu jako ona. „Kde jsi tak dlouho? Máš zpoždění.“

„Zdrželi jsme se v parku a pak jsme skočili ještě do obchodu,“ nijak jsem se nad její otázkou nevzrušovala. Může být ráda, že jsem vůbec došla a nešla do kina.

„Jasně, chápu. V parku to muselo být super a nezapomenutelný, co?“ Prokoukla mne, co se asi v parku dělo a zahihňala se. Jasně, blbá rozhodně není. Ostatně, tohle by došlo asi každému.

„Jasně, na tohle nezapomenu nikdy,“ mrkla jsem na ni potutelně a otočila se na Adama. Nestál poblíž mne, jak jsem čekala. Povídal si s vysokým a černovlasým Pavlem u pípy, kde Pavel čepoval pivo.

„Ty jsi pořád s Adamem?“ Tvářila se znuděně. „Jste spolu asi tak půl roku. Pořád vám to klape?“ Zajímal ji náš vztah s Adamem. Než jsem jí odpověděla, zamyslela jsem se...

Ahoj, máme tady další část.❤️
Jestli se vám příběh zdá nudný, vydržte chvíli...Brzy se všechno rozjede..😉
Byla bych ráda, kdybyste do komentářů napsali, jak se vám příběh líbí 😊.