Prvotřídní trest

/2/

"Já tebe taky," Zašeptala jsem mu do úst.

"Zkusíme to tady na lavičce," Navrhl mi, když pár metrů za námi byla lavička. Nebyla jsem proti, protože byla schovaná mezi stromy a nikdo v parku nebyl. Nikdy jsem si neužila na lavičce, ale rozhodně mě ta představa vzrušila. Kývla jsem a on mě zatáhl k ní a sám si na ni sedl. Zpod šatů jsem si bleskově sundala tanga a rozepnula mu kalhoty. Předehra nebyla potřeba, Adam byl plně připraven. Na nic jsem tedy nečekala, vyjmula mu jeho mužství a sedla jsem si na něj obkročmo. Adam mne popadl za boky a já dosedla na jeho mužství. Oba jsme ve stejný okamžik vydali sten. Rozkoší po tom týdnu, co jsme se neviděli, se mi zavírala víčka. Byl to úžasný pocit ho mít v sobě a přitom cítit, jak mi zasypává polibky krk. Bylo to snad nejlepší milování, co jsme spolu kdy měli. Sténali jsme a užívali si každý druhého a bylo to neskutečné. Ani slovy to popsat nejde. Zničehonic mě pořádně chytil za boky a zrychloval mé tempo. Vyhověla jsem mu, protože jsem se také blížila k vrcholu. Zrychlovala jsem čím dál víc a když mě kousl rozkoší do krku a mne zaplnilo uvolnění, vyvrcholil i Adam. Uvolněně jsem si lehla na jeho hruď a nechala doznít všechny emoce a lásku, co nás oba zaplavila. Jak opadlo všechno vzrušení, posadila jsem se vedle něj a krátce ho políbila. Přivinula jsem se k němu a položila si hlavu na jeho rameno. Byli jsme šťastní. O nic jsme se nemuseli starat. Ani o kondom, neboť beru antikoncepci od 16 let a navíc partnery nestřídám, tak by to mělo být bezpečné. Ještě chviličku jsme tam tak seděli v objetí a užívali si krásného večera. Ptáci zpívali a nás oslňoval měsíc, který se pomalu blížil k úplňku. Celý večer provázela vůně vody, která se táhla z čistého a udržovaného rybníka zvaného Žabákov. Opravdu vtipný název, ale podle pravdy. Žabičky tu kuňkaly na plné obrátky, že nebyly téměř slyšet ani vzdálené a slabé zvuky motorů jezdících automobilů.

"Měli bychom vyrazit, vždyť je už přes půl osmé," Oznámila jsem mu rychle letící čas z displeje telefonu.

"Tak půjdeme," dodal klidně a stoupl z lavičky.

"Máš vůbec něco pro Toma?" Zeptala jsem se ho, když jsem si uvědomila, že alkohol jsme doma neměli žádný, který bych mohla Tomovi věnovat.

"Ne," podrbal se ve vlasech a zaúpěl nad svou zapomnětlivostí.

"Ale co teď?" Zaúpěla jsem i já, když jsme ani jeden neměli dárek pro osmnáctiletého oslavence.

"Žádný problém, zajdeme do obchodu," navrhl jak jednoduché řešení. Chytla jsem ho za ruku a šli jsme do nejbližšího obchodu. Když jsme byli před ním, městu vládl klid s minimálním provozem. Občas projelo auto, ale to bylo vše.

Před těmi regály s křupkami a brambůrky mě přepadly obavy, které bychom měli vzít. Ovšem Adamovi bylo nejspíš úplně jedno. Vzal brambůrky s paprikovou příchutí, sýrové tyčinky a v mžiku měl namířeno rovnou k pokladnám. Teď už vybrat jen ten alkohol. A že ho tam bylo hodně.. se ani nedivím, že jsme národ alkoholiků. Pokladny vynikaly výjimečnou prázdnotou, což bylo jediné štěstí. Nenávidím ty dlouhé fronty.

Prodavačka nám namarkovala jídlo i s dvěma ostružinovými vodkami a sdělila mu cenu. Zatímco Adam vytahoval peníze z peněženky, ještě přeletěla pohledem mě a tvářila se pohoršeně. Je stejná jako moje máma!

Nevšímala jsem si toho ostrého pohledu, který mi věnovala ta tlustá prodavačka, které mohlo být jako mé mámě, chytila Adama za ruku a vyrazili jsme do ulic, kde byla cítit vůně deště. No, jestli bude pršet, tak nevím nevím. Deštník jsem si jako na potvoru nevzala, tak doufám, že nezmokneme. Adamova paže kolem mých ramen mě hned uklidnila a tak jsme se vydali prázdným městečkem za zábavou.

To jsem však ještě netušila, co se všechno za těch pár hodin semele...

Ahoj, je tady druhá část 😊. Snad se vám bude líbit ❤️.