Prvotřídní trest

/26/

Naposledy jsem zkontrolovala své broskvové šaty a zlaté sandálky, které mi doporučil Petr v telefonu, když mi volal. I kdyby mi to zakázal, vzala bych si je stejně. Přestože bylo po páté hodině večer, bylo venku nezvykle teplo. Měla jsem namířeno přímo do té agentury, jak mi bylo řečeno. Tentokráte pěšky, protože jsem výjimečně měla náskok. Jak by ne, když jsem se neměla líčit a vybrat oblečení taky nebylo vůbec složité.

Do centra města jsem šla necelých 15 minut. Stejně jako mě i někomu jinému se to může zdát jako dlouhá doba. Tu jsem si ale zkrátila poslechem své oblíbené hudby vedoucí sluchátky přímo do mých uší. Město stále zářilo denním světlem, ale jak minuty stále ubíhaly, městečko se vylidnilo. Proto nebylo složité dostat se k agentuře. Sebevědomým krokem jsem vstoupila do skleněných dveří a mile pozdravila muže na recepci. Nedělalo mu žádný problém mi sdělit, že Petrova část agentury se nachází v pátém poschodí, natož mě doprovodit k výtahu.

Napjatě jsem čekala, až mě výtah doveze do pátého patra. Z nichž jsem se ocitla na prázdné chodbě jen s pohovkami podél zdi. Měla jsem možnost vstoupit do tří dveří, ale já vstoupila do těch prostředních. Hlasitě jsem zaklepala a s hlasitým „Dále,“ vstoupila dovnitř. Přesně naproti mě za psacím stolem seděl Petr a psal něco do počítače. Když se ale jeho oči střetly s těmi mými, nechal své práce a mířil ke mně.

„Chválím tě, jsi tady s předstihem,“ pochválil mě a na rtech mu hrál úsměv. Na tohle nebylo co říct, proto jsem jen obyčejně kývla.

„Tak co se teda bude dít?“ Promluvila jsem, protože to vypadalo, že se nic dít nebude.

„Půjdeš do vedlejší místnosti, kde se v kabince převlečeš do tohohle,“ přerušil svůj monolog, když mi podával balíček spodního prádla. „Anna tě jemně nalíčí a pak za mnou přijdeš.“

Nestihla jsem ani poděkovat, ani zaprotestovat a natlačil mě do místnosti vedle. Jakmile se za mnou zabouchly dveře, uvědomila jsem si na sobě pohledu mladé černovlasé ženy. Mohlo jí být podobně jako Dominikovi. Radostně se ke mě hnala s napřaženou pravačkou, abychom se my dvě seznámily.

„Ahoj, jsem Anna. Tykej mi, bude to tak lepší,“ pronesla svým vyšším hláskem se širokým úsměvem na svých plných rtech.

„Ahoj, já jsem Sofie,“ na oplátku jsem na ni vycenila své zuby já a ona přikývla.

„Mám tě nalíčit, viď?“ otázala se a když jsem kývla, ukázala na stoličku před oknem. „Tak se vrhneme na to, posaď se tady.“

Nijak jsem se nezdráhala a pohodlně se usadila na židli, kde ke mně přistoupila Anna a to, co mi dokázala vykouzlit na obličeji, bylo něco tak krásného a jemného. Světle růžovoučká rtěnka s perleťovými stíny vypadly tak decentně a jemně, ale zároveň kouzelně.

    Už stačilo jen se převléknout do spodního prádla značky Lormar a vyrazit za Petrem. Podle odrazu v zrcadle jsem vypadala v push-up podprsence v černé barvě vážně rajcovně. Brazilky v téže barvě navíc zakulatily můj zadeček. Pociťovala jsem, že mám husí kůži. Nejspíš z té klimatizace. Proto jsem si na obnažené tělo navlékla saténový župan a tiše vzala za kliku dveří. Petr ale ve své kanceláři nebyl, proto jsem prošla dveřmi do druhého pokoje. Ani si mě nevšiml, protože něco nastavoval na fotoaparátu zády ke mně. Všiml si mě až tehdy, když na zem spadl ten příjemný župan. V jeho očích jsem rozpoznala strach, ale když se vpil do mých očí, bylo vidět, že se mu ulevilo. Asi si myslel, že se mu sem někdo vloupal.

    Pochopitelně jeho oči nezůstaly jen na mých očích, cítila jsem, jak skenuje každý můj kousek těla začínající u mých prsou v pohodlné a zároveň sexy podprsence, štíhlém bříšku až u lemu kalhotek. Lišácky se zazubil a ukazováčkem mi ukázal, kde si mám stoupnout. Klidným krokem jsem se přemístila do fotografického koutku obklopen umělým světlem. Na černém koberci a v černém spodním prádle vynikla moje světlejší barva pokožky. Tak strašně se těším, až budu snědá.

„Nafotíme několik fotek,“ prolomil to ticho, které tmavší místností vládlo. „První zepředu, z boku a zezadu.“

Podle jeho pokynů jsem nastavila své tělo jeho pronikavým očím a čočce fotoaparátu. Sebevědomě jsem se točila, jak on pískal, až jsem nastavila své pozadí jeho blesku.

Úplně stejně jsme tak fotili ještě další tři kolekce a jako poslední jsme fotili rudou soupravu.  

Čekala jsem, jaký příkaz dostanu tentokrát, když jsem stála zády k němu, ale k ničemu se neměl. Když jsem se chtěla otočit, ucítila jsem za sebou mužskou vůni. Mezitím, co jsem byla zticha, Petr se ke mně přiblížil a uvolnil zapínání podprsenky.

„Co to děláš?“ Vyjekla jsem, když podprsenka sletěla k zemi. Překřížila jsem ruce na hrudi, ale to už mi Petr zasypával polibky můj odhalený krk.

„Už minule jsem tě chtěl nejraději ohnout,“ zastřeným hlasem mi zašeptal do ucha, až mě to vzrušilo a mé ruce padly podél těla. Možná proto mu nedalo takovou práci si mě otočit a chytit má ňadra do dlaní a zasypat polibky i je. Na to zareagovaly mé dlaně, které dohromady s mými steny zajely Petrovi do jeho blonďatých delších vlasů. Polibkami mi dráždil ňadra a zuby okusoval bradavky, což mě neskutečně vzrušovalo. Avšak na to, že mi třel zadeček a potom mi dal pokyn, abych omotala své nohy kolem jeho pasu, mě rozrajcovalo ještě více. Pochopila jsem, co má plánu, avšak nebránila jsem se. Nechala jsem ho, aby mě odnesl do nějaké menší místnosti a tam mě položil na rudě povlečenou postel. Ahá, tajná ložnice.

„Ne,je tady Anna,“ zarazila jsem ho, když mi dělal cestičku polibky směrem ke kalhotkám a chtěl je svléci.

„Šla na kávu,“ ujistil mě klidně a dál se věnoval své činnosti. Jeho péči o mé tělo jsem si užívala se zavřenýma očima a místností se nesly jen mé steny. Z našeho úletu si nic moc nepamatuji. Až na to, že nebyl zrovna ohleduplný a jemný, protože ho do mě vrážel jako smyslů zbavený a já se utápěla ve slasti.

„Díky, že jsi přišla,“ promluvil, když sbíral své svršky se záměrem opustit tajnou místnost. „Pro dnešek je to všechno, můžeš jí domů.“

Nechal mě nahou v místnosti a sám odešel. Tady jde jasně vidět, že se můj názor potvrdil. Muži nechtějí lásku, ale jen sex.

Posbírala jsem tedy své svršky a tím měla možnost prohlédnout si celý pokoj. Nebyl vůbec velký, kromě dřevěné postele s rudým povlečením a dřevěné skříně se zde nenacházelo vůbec nic. Ano, taková tajná místnost pro jeho holky na jednu noc. Vsadím se, že tohle místo využívá často. Zajímalo by mě, kolik modelek mu tady už skončilo. Horší je, že číslo dívek se mou zásluhou o jedno zvýšilo. Každopádně toho nelituju, nikdy nelituji sexu s mužem. Ať už ho miluji nebo je naprosto cizí. Stejně to vyjde nastejno.

    Vrátila jsem se do pokoje s mými věcmi a rychle se oblékla, abych mohla co nejdřív vyrazit domů. Vzala jsem to ale i přes Petrovu kancelář, kde měl fotoaparát napojen k počítači. Usoudila jsem, že stahuje čerstvě nafocené fotky.

„Já myslela, že tuhle práci budu mít zaplacenou,“ namítla jsem mírně dotčeně, když mě zpozoroval.

„Jo ano, to jsem ti zapomněl říct,“ vzpamatoval se a pleskl se přes čelo. „Ve středu ti přijde domů šek s odměnou.“

Kruci, kde vzal moji adresu? Ach, ta moje hlava děravá. Už na konkurzu ji po mě žádali.

„Až budu potřebovat zase fotit, zavolám ti. Souhlasíš?“ Nabídl mi s nadějí v hlase. Teď nevím, zda se mu líbili více fotky nebo naše milostná chvilka v tajném pokojíčku.

Kývla jsem na souhlas a mlčky zmizela za dveřmi. Měla jsem o čem přemýšlet. Ať už o celém focení ve spodním prádle, které mě bavilo fotit, tak náš úlet, tedy z mé strany. Mám dojem, že z jeho strany to bylo záměrné. Jestli jste si mysleli, že jsem zpytovala svědomí z dalšího nezávazného sexu, mýlili byste se. Nelitovala jsem dalšího sexu s cizím mužem, svůj život žiji naplno přece. Někdo by tohle považoval za obtěžování, ale já to považovala za malou rozcvičku. Uvidíme, zda si tohle číslo zopakujeme ještě někdy příště.