Prvotřídní trest

/52/

Celé dopoledne bylo boží. Prošli jsme všechny stánky a každý si užili co nejvíce to šlo. Ochutnali jsem domácí likéry, pálenky a domácí alkohol, díky kterému mi bylo pochopitelně ještě veseleji. Neříkám, že naše pošťuchování nebylo legrační samo o sobě, ale díky alkoholu to bylo ještě lepší. Třeba když si neodpustil poznámku, že jsem jeho malý prasátko, jelikož mi zmrzlina stekla po bradě až do výstřihu. Samozřejmě za to mohl on, jelikož mne musel neustále bavil, až mi kvůli smíchu vyprskla ta pekelná sladkost. Vzpomněl si samozřejmě na tu večeři, kdy mi z šatů odstranil flek od vína a proto mě nazval rovnou prasátkem. Jeho slabinou bylo však jeho ego, které jsem poškádlila tím, že jsem mu udělala momentku, když to nejméně čekal. Vlastně několik momentek, které jsem pořizovala neustále. Abych měla já i nějakou památku, role tajného fotografa převzal on a aby mi to nebylo líto, dokumentoval můj výběr slunečních brýlí. Obzvláště těch, které mi vůbec nesedly. Co jsme si oba nemohli odpustit, byly zamilované fotografie, které byly opravdu sladké. Jak fotografie spojených dlaní, láskyplných polibků na tvář, tak i fotografii při vášnivém polibku.

    Jelikož jsem žena, která se ráda zkrášluje, zaujal mne stánek s domácí kosmetikou. Obzvláště lesky na rty, rtěnky a spoustou dalšího. Jelikož jsem dnes mezi lidi vyrazila bez šminek, zaujal mě právě tenhle obchůdek, který obsluhovala starší žena. Zalíbila se mi rudá rtěnka, která podle instrukcí ženštiny měla vydržet přes 12 hodin a neměla podlehnout žhavým polibkům. Docela by se mi hodila, jelikož polibků jsem dnes dostala více než dost. Když jsem se chystala si suvenýr koupit, Marko mne obejmul, přitiskl si mě k sobě a lípnul mi pusu na tvář. Sám totiž netušil, co se mi zde líbilo, neboť se zapovídal se starým známým. Omluvně jsem se usmála na prodavačku, přičemž si Marko uvědomil, co se mi zalíbilo.

„Jsi moje kráska i bez šminek,“ zašeptal mi do ucha tak sladce, až mi na zádech vyskočila husí kůže. A rozhodně to nebylo zimou, jelikož teplota stoupla na 30 stupňů.

Jeho láskyplnou poznámku jsem pustila druhým uchem ven a bleskově si vyhlídnutý produkt zakoupila.

Marko mne překvapil dnes už několikrát, ale tohle jsem nečekala. Překvapil mě náramkem z křišťálových kamínků, který byl šíleně nádherný. Jelikož já miluju křišťálové šperky, chtěla jsem si ho okamžitě navléci na zápěstí. Neudržel se a rozesmál se, zatímco jsem na něj nechápavě hleděla. Když se uklidnil, vysvětlil mi, že tenhle je na nohu, což pro změnu rozesmálo mne. Okamžitě jsem svou chybu napravila a obepla jím levý kotník. Na mé opálené noze tak zářil průzračný klenot o to více.

    Nezapomněl mě pozvat na ochutnávku dalších mořských potvůrek, protože mu z našich blbinek vyhládlo. Nebránila jsem se, naopak. Ráda zkouším nové věci a to i v případě, kdy jsem měla možnost ochutnat v jedné z malé restaurace. Když nám číšník přinesl objednávku a já lítostivě zírala na červeného humra se spoustou přílohy, oklepala jsem se. Marko s tím nedělal cavyky a hladově se do svého zakousl. Odpustila jsem si myšlenky na jeho život, než se mi dostal na talíř a se zavřenýma očima se do něj zakousla. Vypadalo to, že jsem se strachovala úplně zbytečné. Bylo to totiž naprosto vynikající.

    Pouze jedinkrát jsem měla pocit, že mé bříško není ploché tak jak by mělo a to právě teď. Teď, kdy jsem se po náročném obědě vysvlékla do plavek připravena skočit do vln spolu s Markem. Odhodit šaty na deku, kterou jsem ráno nezapomněla zabalit, nebylo vůbec složité. Komplikace nastaly v momentě, kdy jsme měli vstoupit ruku v ruce do moře. Marko byl připravený, avšak já na poslední chvíli cukla. Živě jsem si vybavila mou první a jedinou vzpomínku na moře. Průzračnost, mokrost a bolest. Hlavně ta bolest, kterou mi způsobil mořský ježek, na kterého jsem omylem šlápla.