Prvotřídní trest

/15/

Můj spánek přerušilo pípání nejotravnějšího zvuku na světě. Budíku na nočním stolku v 7 hodin, který jsem musela ještě posouvat, jinak bych se do polštáře rozbrečela už o půl sedmé, kdy jsem měla původně vstávat. Hlava šíleně bolela, žaludek se bouřil a sucho v ústech bylo nesnesitelné. Prostě kocovina jako každé ráno po divoké noci s alkoholem.

Vstát mi dokonce trvalo tak dlouho, že se už i mamka obtěžovala přijít mě vzbudit. No jo, když má krátkou dovolenou, je velmi aktivní. Dovolenou si může dovolit, neboť pracuje v soukromé ordinaci jako zdravotní sestra. Do práce to opravdu daleko nemá, pediatrická ordinace je ve stejné ulici jako náš dům. Takže obor vzdělání je dědičný, neboť i já budu jednou pracovat ve zdravotnictví. Pavel, můj nový táta, je řidič autobusu, tudíž směny v práci má různé. Momentálně má dnes ranní, tudíž teď už je normálně v práci za volantem.

Vyškrábala jsem se z postele a snažila se co nejrychleji přichystat. Nejdříve jsem ve spěchu zamířila do koupelny, kde jsem vykonala ranní potřebu a vyčistila si zuby. Následně jsem rychle spěchala do pokoje řešit jako každé ráno oblečení. Vybrala jsem různé kousky, ale dnes mi vůbec nesedělo do outfitu, ale kdo by to taky po pár hodinách spánku řešil že? Navlékla jsem na sebe džíny, tričko a pospíchala se nalíčit. Musím uznat, že jsme to včera opravdu přehnali. Ještě nalíčená z včerejšího večera, kdy se mi už nechtělo odličovat a radši lehnout do postele, jsem měla pěkně rozmazané linky a make-up byl už strašný. V tu chvíli mě napadlo, jestli se mám vůbec odličovat znovu, když můj výraz tváře byl sám o sobě otřesný. No nic, zbavila jsem se starého líčení a tím se ukázala moje bledá tvář. Moje předpovědi s kruhy pod očima se vyplnily. Začala jsem přemýšlet, zda nezůstanu dokonce doma, ale už tak mám vysokou absenci a další den si dovolit nemůžu. S otráveným výrazem jsem se tedy rychle nalíčila to nejdůležitější. Hlavně ty kruhy pod očima a řasenku. Jinak dnes nic víc řešit nemusím. Mám to ale výhodu, že mám pěknou pleť.

„No, lepší to už nebude,“ napadlo mě, když jsem pohlédla do zrcadla a koukala jsem na holku, která vypadala, jako by ji před pár hodinami převálcovali parním válcem.

Přestože se můj žaludek bouřil, žízeň jsem stále měla. Času jsem ještě drobet měla, tak mé kroky mířili do kuchyně. V ní jsem potkala mámu, jak sedí u stolu a dopřává si klidnou snídani. Přestože pracuje v soukromé ordinaci, klidnou snídani si málokdy dopřeje. Pozdravila jsem ji a mířila k vodovodu, abych si napustila čistou vodu do skleničky a následně ji vypila. Hlava stále bolela, tak jsem spolkla i pilulku proti bolesti. Snad to přestane...

„Co ses tak zřídila?“ Zamumlala s plnou pusou překvapená mamka, když uviděla, jak vypadá můj obličej a celkově mé pohyby těla.

„Musela jsem se odreagovat,“ odpověděla jsem jí klidně a do tašky si uložila dva suché rohlíky na svačinu. Na podrážděný žaludek je nejlepší suché pečivo, co si budeme povídat.

„Proč?“ Jako každá zvědavá máma toužila znát důvod mého včerejšího flámování.

„Rozešla jsem se s Adamem.“ Osvěžila jsem si nedávnou událost a nahrnulo se mi do očí pár slz.

„Proboha proč?“ Zaskočil jí i ten rohlík, když uslyšela tu hroznou novinu. Máma měla bohužel Adama velmi ráda a tak není divu, že ji to zaskočilo. Viděla v nás dokonalý pár už když jsme spolu začali chodit.

„Podvedl mě,“ ujistila jsem ji klidným a vyrovnaným hlasem, že není důvod smutnit kvůli jeho úletu s jinou a následným rozchodem se mnou.

„Ačkoli to říkám nerada, protože mám Adama ráda, udělala jsi dobře.“ Překvapilo mě, jak rychle se změnil její tón hlasu, který byl klidnější. Asi chápe, co prožívám. Sama prožívala to samé s mým otcem, který si v jejich manželství spal s jinými ženami.

„Vážně?“ Úžasla jsem. Nemohla jsem pochopit, jak tak rychle obrátila.

„Ano. Vždyť si vzpomeň na mě a tátu. Už když jsi byla malinká, tak mi táta zahnul. Ale nechtěla jsem, aby jste vyrůstali bez otce, tak jsem vydržela do doby, než jste vyrostli.“ Když domluvila, v její tváři i hlase jsem rozpoznala hrdost. Hrdá, že se pak s ním potom rozvedla.

„Můj a tátův problém byl ten, že on ke mě upřímný nebyl. Dělal si co chtěl a zády mě podváděl s jinými děvkami.“ Na jejím hlase bylo slyšet, že jí tohle téma není vůbec příjemné, ale jak to dořekla, bylo na ní poznat, že je ráda, že mi to řekla. Věděla jsem, že táta spí s jinými ženami, ale nikdy jsem nepochopila, jaký to muselo být pro mamku. Přesně jako já, když mě podvedl Adam.

„Pamatuj si,“ nabádala mě vážným tónem ve svém hlase. „Nedovol, aby ti někdo sral na hlavu. Žádej vždy upřímnost!“

„Dobře, budu si to pamatovat,“ řekla jsem rychle, když jsem mířila z domu, protože ručička hodin se nebezpečně blížila k třičtvrtě na osm. Do školy mi trvá cesta tak 20 minut, ale s mým dnešním tempem dojdu stejně pozdě, o tom není pochyb. S batohem na zádech a teniskách na nohách jsem se vydala z klidnější části města do té rušnější, kde se nachází i má škola. O svých nohách jsem se nemýlila, šly opravdu pomalu. Dokonce tak pomalu, že mě většina lidí musela předbíhat. No, to jsem opravdu zvědavá, jak tenhle den zvládnu, když mě odpoledne čekají dvě hodiny tělocviku a následně odborná praxe.

Do šatny, kde jsem odkopla tenisky ke skříňce a na nohy si narazila školní papuče, jsem došla osm minut po začátku hodiny. Mé kroky se rozléhaly se rozléhaly v klidných chodbách moderní budovy. Třídu máme bohužel až v třetím patře, nejvyšší patro na škole, takže jsem tam vylezla s vypláznutým jazykem a rukama na zábradlí. Panebože, ty schody mě jednou zabijí.

Došla jsem ke dveřím naší třídy, z níž také nebyl slyšet žádný hluk. V tu chvíli jsem si uvědomila, že máme český jazyk. Aha, takže starý Francek zkouší. Vešla jsem do třídy a jak jsem předpokládala, Franta si velebil na židli a snažil se ze zpocené Sabiny něco vytáhnout. Patří jí to, krávě.

„Ale kdopak nám jde pozdě?“ Zpozorněl ten chlíplý dědula a s povytaženým obočím čekal mou omluvu. Sabina mi věnovala povýšený pohled, jak jinak. Na to, že za chvíli dostane minimálně čtyřku, si moc myslí holka.

„Omlouvám se, ale nemohli jsme najít klíče od auta.“ Vymluvila jsem se na takovou výmluvu i přesto, že jsem šla pěšky. Nečekala jsem na jeho odpověď, šla jsem se posadit. V naší lavici jsem spatřila spící Monču, která byla perfektně schovaná za vysokou Šárku. No, za chvíli tam budeme spát obě.

„Marková, Marková! Pokaždé máte originální výmluvu.“ Zasmál se nad mou vynalézavostí výmluv. Dále se mým pozdním příchodu nezabýval a věnoval se Sabině. Když se to tak vezme, je to takový správný dědula.

Zapadla jsem na židli vedle spícího medvěda a vzbudila ho žduchnutím do lokte. Zvedla hlavu ze svých paží a ospalýma očima mě zaregistrovala.

„Ty už ses uložila k zimnímu spánku?“ Smála jsem se jí, když si mnula oči.

„Ani mi nemluv, to byla šílená noc.“ Stěžovala si s unavenýma očima. Tmavé kruhy pod očima šak nedokázala tak dobře zamaskovat jako já.

„Co se dělo?“ Zajímala jsem se a z batohu si vytáhla alespoň pouzdro.

„Jak jsem došla domů, bylo mi tak zle, že jsem na záchodě strávila asi hodinu.“ Objasnila své rozpoložení a kyselý výraz ve tváři místo úsměvu.  

„Jako bys mi mluvila z duše. Taky jsem zvracela, ale hodinu určitě ne.“ Ujistila jsem ji, že můj příchod se od jejího příliš nelišil a při té vzpomínce se trpce usmála. To byl taky příchod.

„Tak jsem toho moc nenaspala, tak mě prosím omluv, jdu naspat propařené hodiny,“ zašeptala, když znovu ulehla na své paže. Chudera.

Až teď pustil Franta sednout Sabinu s dostatečnou. To ji dusil docela dlouho. No jo, v pekle to bude mít stejně horší, ať si zvyká. Mám štěstí, že já už zkoušená byla. Nevím sice, jestli se mám dostatečnou chválit, ale v té chvíli, kdy dusil mě, jsem si lepší známku přát nemohla.

Snažila jsem se věnovat učiteli svou pozornost, ale po pár minutách se mi zavírala víčka sama. Vzdala jsem to a odpadla taky. Bohužel jen do té doby, než mě probudila strašná rána, až se mi málem zastavilo srdce a přestala dýchat.

Ahoj, máme tady další část ❤️. Doufám, že se vám bude líbit ❤️.