Prvotřídní trest

/39/

Myslela jsem si, že dnes už mě nemůže nic překvapit, ale opak byl pravdou. Už při mém příchodu se přiřítila přísná máma a s rukama v bok mi pokládala nesmyslně trapné otázky.

„Mohla bys mi říct, kde jsi byla?“ Ano, přesně ty, které se pokládají na výslechu.
„Venku,“ utrousila jsem mezi zuby, neboť její tón hlasu nebyl vůbec příjemný.
„Kde venku?“ Toužila upřesnění mé nedostačující odpovědi.    
„Zeptat se na brigádu,“ ujistila jsem ji a spatřila na její tváři uspokojení, avšak do té doby, co položila další otázku. „A co kluci?“

Změnila rázem konverzaci tak zvláštním směrem, až jsem se podivila. Nikdy jsme se nebavili o klucích jako nejlepší kamarádky, naopak v tom muselo být něco víc. Jakoby tušila, že v ohledu s nimi nemám moc dobrou pověst.
„Ti jsou naprosto jiný vesmír,“ zalhala jsem hraně, ačkoliv jsem věděla, kolik kluků jsem měla v posteli.
„Jasně,“ uchechtla se nevěřícně. „Hele, to že tě Adam podvedl, neznamená, že se z tebe stane děvka.“  
Její slova mi vyrazila dech. Jakým právem mě ona může pokládat za to odporné slovo, kterým mě většina vrstevníků nazývá, když neví vůbec nic? A kde přesně je hranice mezi děvkou a dívkou, která se snaží čekání na toho pravého ukrátit trošku okořeněním života?

„Já a děvka?“ zopakovala jsem ublíženě. „Jak jsi na to přišla?“
„Hele, dozvěděla jsem se to od jedné kamarádky,“ prozradila neochotně na ochranu své kamarádky zrádkyně. „Spala jsi s jejím synem a podle něj i se spoustou dalších kluků.“

A kruci. Ví pravdu, kterou se nikdy neměla dozvědět. Lépe řečeno, byla jsem v pasti, z které nebylo úniku.
„No a co? Nestarej se o mě, je to můj život!“ zaječela jsem na ni, ale ani to s ní nepohnulo.

„No to teda není,“ přesvědčila mě o něčem jiném a svůj tón hlasu dost připomínal ten můj.

Na tohle jsem neměla chuť nic říkat, protože mi bylo jasné, že by to nebylo nic platné. Místo toho jsem se protáhla kolem ní a chtěla do svého pokoje.

„Jsi jako tvůj otec,“ odfrkla znechuceně za mými zády, což mě donutilo se otočit a pohlédnout do jejího obličeje. V němž byl stejný výraz, jako když jí otec oznámil, že se musí odstěhovat za svou těhotnou milenkou.
    Přestože jsem mohla spatřit její pohled plný hněvu, nedokázala jsem říct ani slovo. Možná proto, že mi mozek zatemnila silná vzpomínka na tátův kontroverzní život. Jak už jsem řekla, otec nebyl zrovna nejslušnější, co se žen týče. I během manželství s mou mámou měl několik milenek, až jsem nechápala, proč si ho máma vůbec vzala. Tenhle kontroverzní život plný žen mu vyhovoval do té doby, než s Šárkou počali dítě. Nejspíš dostal rozum, protože se s mladší ženou usadil a rozhodl se vychovat svého třetího potomka. Nevím, zda je ona ta pravá pro něj, ale už kvůli tomu dítěti se změnit musel.

„To ale ještě není všechno,“ prohlásila rukama založenýma na hrudi.

„A co mi chceš?“ Otázala se otráveně, ale to už se ke mě nasupeně přihnula a dovedla do obývacího pokoje k počítači na psacím stole. Přišlo mi to normální až do té doby, než jsem na monitoru spatřila vlastní fotku v rubrice eshopů spodního prádla, který byl přímo na hlavní straně.

„Co to má jako znamenat?“ Otázala se výhružně, aniž bych stihla cokoliv říct na svou obranu. Bránit jsem se ani nemohla, neboť sama jsme měla hlavu plnou otázek. Kruci, co dělám na hlavní stránce vyhledávače? Kdy se dostala máma k počítači, když měla tolik práce s balením?

Jak jsem se ale koukala na tu fotografii, uvědomila jsem si, že na mě prádlo vypadá neskutečně sexy a nedivila se, že si jej pořídilo tolik zákaznic.

„Fotím pro jednu agenturu spodní prádlo,“ objasnila jsem důvod fotografie na monitoru šokované matce. Ale ani po objasnění se její tvář nevyjasnila, ba naopak. Zrudla vztekem ještě více.

„Vlastně zítra podepíšu smlouvu na týden focení ve Španělsku,“ oznámila jsem rozhodně klidným hlasem. Už jsem si totiž představovala, že ležím na pláži a vystavuji své bronzově opálené tělo fotografovi. Ve slaném moři bych plavala se snědým frajerem, kterého bych sbalila a užila si s ním celý pobyt v jeho rodné zemi.  

„Nepojedeš na žádný kurz. Moje dcera rozhodně nebude modelka!“ Zaječela na mne a v mžiku utíkala k telefonu, vytočila číslo té agentury a sdělila jim, že jejich nabídku odmítám.
„To nemůžeš udělat!“ Ječela jsem a snažila se jí uzmout telefon. Byla však rychlejší a hovor stihla ukončit, než se mi podařilo vzít jí ho z dlaně. Hovor se ukončil a já měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Všechno proběhlo tak rychle, ale i přesto jsem si místo toho, co provedla, stihla uvědomit, že svou matku nesnáším. Měla jsem chuť jít skočit rovnou z mostu. Už nikdy nedostanu možnost dostat takovou nabídku, jakou mi nabídla firma TOPFOTO. Byla jsem na dně.
„A vůbec,“ vydechla spokojeně s úsměvem plným pomstychtivé spravedlnosti. „Pojedeš s námi!“