Prvotřídní trest

/27/

„Dlouhá noc?“ Promluvil na mě ironickým hlasem obličej našeho matikáře, když jsem otevřela víčka. Kromě jeho očí na mě upírali oči všech ve třídě. Bylo to docela vtipné, protože jsem se právě probudila v posledních minutách hodiny a chtěla se protáhnout.

„Joo,“ přikývla jsem s líbezným úsměvem na tváři. Všichni včetně učitele věděli, že myslel divokou noc plnou sexu a proto vždy očekával zápornou odpověď. Není divu, že ho má odpověď překvapila a všechny spolužáky rozesmála. Tázavě zvedl obočí, chvíli si mě přivřeným okem měřil, ale pak se s vrtěním hlavy vrátil zpět k tabuli. Oči spolužáků se postupně odvraceli do svých telefonů nebo k matkáři, ale jedny oči mi byly stále věrné. Mončiny.

„Hele, co se dělo o víkendu?“ Zvědavě vyzvídala s podezřením v jejích pomněnkových očích.

„V sobotu večer jsem fotila s Petrem.“ Odpověděla jsem prostě a znovu ulehla na své lokty. To, že na mě vykulila oči, až jí málem vypadly, mě zarazilo, neboť ví, že mě jako modelku vybrali. Je ale pravda, že o mém prvním focení nevěděla.

„Hele, neflákej mě,“ protestovala dotčeně a dloubla mě do boku, abych to konečně vyklopila.

„No dobře,“ kapitulovala jsem. „V sobotu večer jsme fotila s Petrem kolekce spodního prádla a-“ vyhrkla jsem rychle, ale pak jsem se zarazila.

„A co?“ Netrpělivě pobízela, abych pokračovala. Nedalo mi to a já se jí začala smát. Byla strašně vtipná, když byla napnutá jako struna.

„Vyspali jsme se spolu,“ vydechla jsem a zpozorovala, jak se její úsměv mísí s nechápavostí.

„Sakra Sofie, neužíváš si toho života až moc?“ Zachichotala se a dloubla mě loktem.

„Prosímtě, to je teprve začátek,“ tajemně jsem se uchechtla a lišácky se usmála.

    Zvonění na znamení konce hodiny jsem nevnímala tolik jako to, že za námi přišla Danča a usadila se před nás.

„Čus, tak co? Těšíš se na svou oslavu plnoletosti?“ Zazubila se s jiskřičkami v očích. Chápu proč, miluje večírky v mé přítomnosti. Ví, že já to na všech vždy rozjedu. Párty a zároveň má oslava osmnáctých narozenin, kterou chystám tenhle pátek, nebude výjimkou.

„Jasně, ani nevíš jak,“ uchechtla jsem se radostně a nezapomněla připomenout:. „Vezmi všechny známé, co znáš, bude to velký. Naši jedou k prarodičům, takže víkend volný.“

„Super, to bude párty,“ zajásala hlasitě radostí a nedočkavostí. Avšak její hlasitý jásot mi nezabránil, abych neslyšela jaké téma probírala Sabina se svými „spojenkyněmi“.

„Něco se mi na něm nezdá,“ konstatovala Sabina se zavrtěním hlavy. „Mám dojem, že se vyspal s nějakou holkou na té párty.“

„To je blbost. On by nikdy nepodvedl tak úžasnou holku, jako jsi ty,“ vrtěly rychle hlavou všechny kolem ní, aby si ji proti sobě nepoštvaly.

Musím říct, že mě jejich konverzace zaujala natolik, že jsem se do jejich debaty musela vmísit.

„Kdopak nám podvedl Sabinku?“ otázala jsem se líbezně s nádechem výsměchu. Ani mě nezarazily nechápavé pohledy tří blondýnek obklopenými kolem Sabiny, avšak Sabinin výraz ve tváři si budu pamatovat snad navždy. Snad poprvé se na mě nedívala svým povýšeným pohledem, ale pohledem toužící po vysvětlení.

„Jak to víš?“ Jak jsem čekala, toužila znát důvod mé provokace. V téhle chvíli se vážně tvářila jako člověk s city, ale to byla jen maska. Chtěla zjistit důležité informace a proto musela přinést tu největší oběť. Chtít ty informace od dívky, kterou tak moc nesnáší.

„Říkal mi to kamarád,“ ucedila jsem skrz zuby a otočila se zpět na holky, protože tahle konverzace byla velmi nebezpečná. Obzvlášť pro mě.

„A víš kdo to byl?“ Nedala se odbýt a snad chtěla, abych vyklopila, s kým ji její čerstvý přítel podvedl. Nebo abych se přiznala snad já sama?

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou a sledovala bezradnost v jejích očích. Tak moc chtěla vědět, kdo jí svedl příele. Kdo ho dokázal svést daleko větším šermem, než jakým vyzařovala ona sama.

„Nikdo neví, kdo to byl,“ promluvila s pokrčením Bára, ale musela dodat něco, co mě donutilo přestat s nimi pátrat po té děvce. „Ale říkali, že měla modré šaty.“

To mě donutilo se hned od jejich debatního kroužku odvrátit, nebo by ze mě dostali, kdo to skutečně mohl být. Vsadím se, že vím, jak by se tvářily, kdyby nakonec zjistily, že jsem to byla já.

„Nerada tě ruším z tvého rozjímání, ale stěhujeme se do jiné učebny,“ zasmál se hlas vedle mě a já si uvědomila, že jsem byla několik sekund mimo. Monča však o mém milostném sblížení se Sabininým nabíječem nevěděla, a to mě užíralo ještě víc. Musím jí to říct.

„Aha, vlastně,“ nejistě jsem se zasmála a sbírala své unavené tělo, abychom mohli opustit naši třídu a přesunout se do učebny o patro níž.

    Můj plný močový měchýř mě ale přesvědčil, že nebudu moci hned do třídy, ale na toaletu. S Mončou za sebou jako ocásek jsem zapadla na dámské toalety. Normálně bych se nijak nezdržovala, ale nyní mě zarazily zamčené dveře, v nichž nebyly stopy po dámských chodidlách. Ano, překonala jsem své líné tělo a dokonce se ohnula, abych zjistila, zda tady není cizí návštěvník. Chystala jsem se totiž Monči sdělit tu šokující zprávu, což v návštěvníkově přítomnosti by nemuselo znamenat nic dobrého. Ještě by se rozneslo, že ta štětka, co přefikla kluka Sabiny v údajně modrých šatech, jsem byla já.

Vzduch byl čistý, záchod zamknutý a nikdo v něm nebyl. Sice jsme tohle dělali jako malí, že jsme zakli záchod a spodem vylezl, ale nevadí. Nic jiného než čistý vzduch jsem nechtěla, ale když se od zrcadla, u kterého si Monča upravovala vlasy, ozval její hlas, mírně se mi ulevilo.

„Hele, takže ty víš, kdo tehdy spal s tím klukem od Sabiny?“ Oddechla jsem si, protože sama začala téma, ohledně kterého jsem se jí potřebovala svěřit.

„Jo,“ poraženým tónem hlasu jsem se přiznala. Než stačila vyslovit jakékoliv další dotazy, vystoupila jsem z toalety.

„A kdo?“ Pokojně si česala své zlaté vlásky a sledovala svůj odraz v zrcadle, ale přesto jsem věděla, že chce slyšet nějakou pomluvu. Však nejsem jediná, kdo ji nemá v lásce.

„Já,“ vydechla jsem poraženě a sklopila svůj zrak.

„Jako vážně?“ Vykřikla nevěřícně a zároveň překvapeně, až ten hřeben málem vypustila ze svírající dlaně.

„Jo,“ přiznala jsem a pokrčila rameny. Musím se ale obhájit, protože můj záměr to nebyl. On nám vtrhl do ložnice. Že jsem nad námi převzala kontrolu potom, je ale vedlejší. Prostě já za to nemůžu.

„Tak to je síla,“ vydechla obdivně, ale následně se uchechtla, protože pochopila, že alespoň v něčem jsem ji potopila. Svedla jsem jí přítele, s nímž nový vztah teprve začala.

„Vyptávala bych se tě dál na detaily, ale musím se jít našprtat tu chemii,“ promluvila naléhavě, neboť jsem věděla, že by rupla, kdyby na dalším testu dostala nedostatečnou. Horší na tom bylo, že ten test se bude psát za 5 minut. Já měla chemii na háku, tudíž mě nechala trčet na toaletě, kde jsem zůstala se záměrem dát si rtěnku.

Dveře „zamknuté“ toalety se ale rozrazily a vražedný pohled špiona mě vyděsil tak moc, až mi úlekem upadla rtěnka na zem.