Prvotřídní trest

/46/

Dnes byl mámin velký den. Čekalo ji setkání se svou kamarádkou, se kterou se neviděla mnoho let. Není proto divu, že v koupelně strávila více času než běžně trávím já. Upřímně netuším, co tam vyváděla, ale když vyšla po sto letech z koupelny s krásným líčením, pochopila jsem. Chce vypadat hezky. Ať už kvůli Lucce nebo kvůli tomu, že je na dovolené.

    Mé přípravy netrvaly ani půl hodiny. Zbavit se octového zábalu na místě poranění ježkem, které jsem si včera vyrobila jako prevence infekce, nebylo tolik těžké. Obléknout se do lehkých tyrkysových šatů a jemně se nalíčit byla samozřejmost. Jindy bych se otravovala s kočičími linkami, ale nač bych se s nimi měla trápit? Na starýho dědulu rozhodně žádný zálusk mít nechci.

    Ani Pavel si nad oblečením nelámal hlavu, když bermudy s modrým tričkem se hodí na všechno. Ten pouze popoháněl mou matku připomínajíc, že je krásná, ven z našeho hnízdečku, aby mohl za námi zamknout a vést nás všemožnými ulicemi k domu Lucky. Navigace se musel ujmout on sám, neboť můj orientační smysl jsem zdědila po své matce a kdybychom se pokusili najít její dům samy, skončili bychom na druhé straně města.

    A tak jsme jako kuřátka se svou matkou na podpatcích následovaly Pavla všemožnými ulicemi se stánky zmrzliny, krásnými odéry květin rostoucích v popředí každého domu, dokud se Pavel nezastavil před brankou velkého domku, kde květiny nesměly chybět. Podle všeobecného veselí a smíchu přicházejíc k nám od terasky jsem poznala,  že se to tam už začíná rozjíždět. Pouze melodie vzniklá stisknutím matčina prstu na zvonek dokázala uklidnit hlasitý smích zrzavé ženy v nejlepších letech, která s radostí otevřela branku.

„Tak jste konečně tady,“ rozzářila se Lucce světlá očka. „Vítám vás u nás doma.“

Než se jí rozzářil úsměv na rtech při pohledu na mou matku, na mě vyskočil zpoza její hubeňoučké postavy nějaký pes, až jsem úlekem vyskočila.

„Daisy, sedni,“ zavelela své fence, která okamžitě poslechla svou paničku. Když jsem pochopila, že pejsek labradorské rasy není nebezpečný a chce jen přivítat další návštěvu, klidně jsem ji podrbala za uchem a nechala si olíznout pravou tvář. Díky jejím svítícím očkům bylo jasně vidět, že je z návštěvy naprosto nadšená.

„Pojďte za mnou,“ hlesla poté, co se obejmula s mámou, a následně nás dovedla na otevřenou terasu, kde za dřevěným stolem a lavicemi popíjelo několik lidí. Ti si nás avšak moc nevšímali, neboť byli zabraní do obrazovky, na které se odehrávalo utkání fotbalistů.

„Tady jsme si dovolili něco malého,“ pronesla máma, když ji předala láhev jednoho z nejlepších vín od nás.

„Děkujeme,“ poděkovala a když si od mámy přebírala láhev, nemohla si nevšimnout jejího úzkého pasu. „Páni, už nehubni.“

Přestože to myslela dobře, já si vzpomněla na horší stránku mámina úbytku na váze a centimetrů v pase. Na vině byl dlouhý rozvod s mým tátou, při kterém se jí nervy jen draly.

Myslím, že si máma vzpomněla na to samé, ale i přesto se dokázala usmát v zářivém úsměvu.

„Ty musíš být Sofie, viď?“ Otočila rozhovor na mě a já jen přikývla. „Maminka mi o tobě hodně vyprávěla. Moc ráda tě poznávám.“

„Ráda bych řekla to samé,“ pronesla jsem téměř neslyšitelně. Mou jedovatou poznámku matka uslyšela a se zasyčením mě dloubla do boku, abych si své poznámky nechala pro sebe. Nemyslela jsem to nějak špatně, ale z neznámého důvodu jsem chtěla působit nemravně. Lucce to ale bylo jedno, jelikož si pohledem měřila Pavla.

„Neměl jsi tmavší vlasy, Marťo?“ Prohodila zmateně směrem k Pavlovi, kterého jako mě i mamku překvapilo oslovení. Nejspíš si myslela, že kolem ramen drží mou mámu táta, který skutečně tmavé vlasy má, ale to byla na omylu.

„Luci, s Martinem jsem se rozvedla,“ uvedla ji do obrazu, aby přerušila její vyčkávání na odpověď a pohlédla omluvně na svého přítele. „Tohle je Pavel, můj nový přítel.“

„Ach tak,“ vydechla překvapeně přijímací ruku Pavla, aby nepůsobila nezdvořile. „Moc mě těší.

„To je věcí, co se změnilo,“ povzdechla si snažíc si to v hlavě uspořádat. Nestihli jsme na to nic říct, neboť se za jejími zády vynořila obdařená postava mladé dívky, jež se mohla pyšnit dlouhými černými vlasy. Nejprve jsem si ani nedokázala tipnout, kdopak je, když vtom mě napadlo, že to může být její dcera, jak mi máma vyprávěla. Mé domněnky se vyplnili, neboť se nám vřele představila jako Lea . I její tón hlasu vypadal vyspěle tak jako objemná ňadra a já si uvědomila, jak snadné je si udělat svůj názor a následný výsledek vás dokáže posadit na zadek. Protože jsem si myslela, že to bude nějaká bláznivá puberťačka, opravdu jsem se spletla. Naopak mi její výrazné líčení, stejný styl oblékání a perfektně udělaná manikúra dokazovaly, že my dvě si padneme do noty.

„Verčo, jsi to vážně ty?“ Prolomil všechny sledující obrazovku snědý plešatý muž tím, že promluvil na mou matku.

„Mario,“ vydechla jeho jméno a okamžitě se s ním šla obejmout. Ano, podle mého úsudku to byl manžel Lucie a otec Ley. Já tam nechtěla stát jako tvrdé Y, tak jsem jemu šla alespoň podat ruku, jako to udělal Pavel přede mnou.

    Mé přiblížení ke stolu, za nímž se veselila Lea, starší pár a mladý kluk, způsobilo, že na mne pohlédli opravdu všichni. Ať už žena středního věku s drdolem z tmavě hnědých vlasů, tak i muž téhož věku s černými delšími vlasy, přesto v jejich očích jsem spatřila zájem a laskavost. U posledního přítomného jsem se zarazila. Zastavil se mi dech a s ním i celý svět. Vše ostatní bylo pro mne vzduchem, neboť jediné, co jsem chtěla, bylo slyšet jeho hlas, který mi v hlavě utkvěl už ze včerejška. Nebudu vás napínat, užaslýma očima na mně visel Marko. Ano, ten sympatický kluk, který mne včera zachránit z mocných vln moře a který si ve mne vybudoval až moc velkou důvěru, kterou si možná ani nezaslouží. Mohla bych do jeho temných a mocně přitažlivých očí hledět do skonání světa, ale to by na něm nesměla existovat má matka, která mne dloubnutím pobídla, abych se vzpamatovala. Důvodem byla Lucie, která nám představila zbývající neznámé: „Tohle jsou naši sousedé. Rodiče Horváthovi a jejich syn, Marko.“

Ahooj všichni 🤗. Dostala jsem chuť psát, a tak není divu, že přidávám další kapitolu tak brzy😊. Mám rozepsané další dvě, takže se můžete těšit na brzké zveřejnění ❤️. Děkuju moc, že můj příběh čtěte 💓.