Prvotřídní trest

/34/

OKAMŽITĚ PŘIJĎ, JE TO NALÉHAVÉ!

Dychtivě jsem četla obsah zprávy odeslané Petrem. Co může být naléhavější než rodinná oslava, že? Vlastně mi nahrál. Povídat si o novinách při sklence šampaňského se zbytkem rodiny mě opravdu přestala bavit.

„Rodinko, bylo to super, ale už musím jít,“ omluvila jsem se, když jsem se zvedala k odchodu. Zarazila mě ale tátova paže. „Kampak? Vždyť jsme teprve začali.“

„Musím si něco zařídit,“ vydechla jsem na chodbě obouvající si své boty.

„Nezapomeň nás zase navštívit,“ žadonil ten malý trpaslík, který vypadal jakoby utekl babičce ze zahrádky.

„Rádi tě zase uvidíme,“ přidala se Šárka, když mě šli vyprovodit ze dveří.

„No to určitě. Hned jak budu mít volnou chvilku,“ odfrkla jsem si sama pro sebe, přestože mi malý Víťa mával na rozloučenou. Velice ráda jsem jim zamávala na oplátku a zmizela z jejich zorného pohledu.

    Nejspíš si říkáte, že nejsem schopna ocenit snahu tříčlenné rodiny. Že ani neocením práci, kterou si dali s přípravou malé rodinné oslavy na počest mé dospělosti. Možná byste o mě také mohli tvrdit, že jsem nevděčná a ono tomu asi tak opravdu je. Jak jste si už všimli, svou oslavu plnoletosti jsem si zařídila podle vlastního svědomí a vědomí a rozhodně to nebyla žádná rodinná sešlost. Jsem holt zvyklá na větší akce s více zábavou a hlavně alkoholem, možná proto jsem zareagovala tak, jak jsem zareagovala. Upřímně je mi trošku líto, že jsem zkazila malému Víťovi rodinnou oslavu, ale jinak jsem nemohla. Nedokážu se dlouho přetvařovat, když nejsem spokojená.

Proto jsem raději vypadla a kráčela přímo k Petrovi do agentury. Od tátova domu to není příliš daleko, přesto se mi na ulici povedlo narazit na jednu starší dámu. To, že jsem ji nikdy nespatřila mi nevadilo tolik jako to, jak přísným pohledem zírala na lem mé minisukně. Ano, pohoršenost ze strany obyčejných lidí byla zpět, ale já ji nebrala vážně. Už jsem si zvykla.

Netrvalo moc dlouho a já stála před svým cílem. Agenturou, jež mi dala nový smysl života, a to být modelkou. Lépe řečeno fotomodelkou prádla do různých e shopů. Bez zábran jsem tedy vstoupila a nepřítomně odpověděla na zdvořilý pozdrav známého muže za přepážkou recepce. Stále jsem myslela na to, co je tak naléhavé, že mi Petr psal zprávu v sobotu odpoledne. Na chodbě jsem však narazila na jednu z dívek, která byla též vybrána jako další fotomodelka. Letmo jsem kývla na pozdrav, ale dál se nevšímala jejího nervozního přešlapování. Nejspíš jde fotit poprvé, nebo opravdu nevím, z čeho může být tak nervózní. Co si to vlastně namlouvám? I ve mě se hromadily obavy, co mě dnes čeká. Chce mě snad vyhodit? Jestli zbytečně vyšiluji, tak se omlouvám, protože mě nic logičtější v té chvíli nenapadlo.

Z obavy vyhazovu jsem podřízeně zaklepala na dveře kanceláře, z nichž se okamžitě ozval Petrův hlas zvoucí mě dovnitř. Zaneprázdněný Petr samozřejmě seděl za počítačem, jak jinak. Když si ale uvědomil, že jsem tak rychle uposlechla na jeho zprávu, rozzářila se mu unavená víčka. Uvědomila jsem si, že to musí být opravdu naléhavý případ, když se i na něm projevila únava. Musel na tom náhlém případu hodně pracovat, z čehož mu musela klesat víčka stále níž a níž.

„Co se děje?“ Vyřkla jsem rozpačitě, když se hbitě zvedl od stolu a mířil ke mně.

„Už jsem tu věc vyřešil, avšak tebe k tomu budu ještě potřebovat,“ odpověděl neutrálně až jsem nevěděla, co si o tom mám myslet.

„A co se tedy stalo?“ Upřesnila jsem svůj dotaz, aby mi konečně smysluplně odpověděl.

„Volali z eshopu, že nově produkty nafocené tebou jdou na dračku a chtějí vyfotit zbytek kolekce za dvojnásobek ceny,“ vydechl a já se neubránila klesnutí čelisti údivem. Dvojnásobek ceny? Prádlo na mých fotkách jdou na dračku? A že já jsem příčina obrovského vzestupu nákupů spodního prádla? Neustále jsem si pokládala tyhle otázky, kterým jsem stále nemohla uvěřit.

„Jdeš do toho?“ Přerušil mé rozpoložení Petr, který na mě naléhavě zíral a nadějí v unavených očích v přijetí nabídky. Asi mu na téhle zakázce opravdu záleželo, protože do ní dal všechen svůj volný čas.

„Samozřejmě,“přikývla jsem rozhodně. Kdo by taky odmítl takovou nabídku s dvojnásobnou odměnou?

„To jsem rád,“ oddechl si klidně s radostným tónem v hlase a do dlaní mi strčil malý balíček. „Utíkej se převléci, ať toho stihneme co nejvíce.“

Ani jsem se pořádně nestihla vzpamatovat a už mě strkal znovu do toho známého pokoje, který se od minule vůbec nezměnil. Vlastně ano, narozdíl od minule tady nebyla Anna. Vlastně k čemu, líčení jsem měla jemné a stále na svém místě, tak nač by tady překážela.

Přes obal avšak nebylo vidět, jaké prádlo se v něm skrývá, a proto jsem se nechala překvapit. Na první pohled na mě krajkový set spodního prádla nepůsobil nijak kouzelně, ale když jsem si ho prohlížela v zrcadle, žasla jsem. Do nevinně bílé podprsenky a brazilek v též barvě, v nichž jsem vypadala jak sexy a svůdně, tak i jemně a důstojně, jsem se asi zamilovala. Opravdu, je úžasné, jak tenhle internetový obchod se spodním prádlem má své zboží tak skvěle propracované. Teď dokonce pochybuji, že se prodej zvýšil opravdu díky mně.

    Na Petra jsem narazila až ve fotografovací místnosti velebícího si v sametově bílém křesíku. Jakmile spatřil mou siluetu s tom luxusním prádélku, uznale hvízl  a podotkl: „Možná to bude i více než dvojnásobek.“

Jeho poznámka mi vykouzlila jak pobavený, tak i lichotivý úsměv, avšak na ztrácení času nebyl prostor. Petr se ihned hnal k připravenému fotoaparátu, a proto jsem se přesunula do jeho záběru.

    Následovala další kolekce, neboť po mě hodil další balíček. „Převleč se tady, nemáme čas.“

Nezbylo mi se tedy důstojně otočit a rozepnout zapínání podprsenky. Z druhého balíčku jsem ani neměla možnost vytáhnout horní díl spodního prádla, neboť mě v činnosti vyrušily dlaně dotýkající se mých boků.

„Chybělas mi,“ vydechl mi touhaplně do ucha. Nejspíš právě zapomněl, že pospícháme, protože se mrštně vrhl se na mou bradavku. Já nemohla zůstat chladná, neboť mám citlivé bradavky, a proto byla celá kancelář zaplněná mými vzdechy. Přes tu slast jsem se ale zvládla vyvléknout zpod jeho dlaní a sama ho přitlačit ke zdi. Což znamenalo pouze jediné a Petr to dobře věděl. Poslušně jsem si klekla před jeho rozkrok a rozhodla se uspokojit toho mého přepracovaného a unaveného workoholika.