Prvotřídní trest

/19/

Oči mi upoutal menší domeček, který byl sice menší než náš, ale rozhodně byl pěkný a už zvenčí působil příjemným dojmem. Domeček nemusel být velký, vždyť v něm žije jen Danča a její rodiče. Je jedináček. Její rodiče ji měli dost pozdě, takže na další děti neměli ani pomyšlení. Ona však tvrdí, že by si přála mladší sestřičku, ale já jí neustále tvrdím, že mít sourozence je otrava. Teda když pomyslím na bratra, kterého mám já. Ale musím uznat, že je s bráchou docela sranda a když k tomu přidám všechny možné naschvály, co si děláme, jsem za něj ráda. Opravdu, i přesto, že mi na střechu domu hodil moji oblíbenou podprsenku a pak mi oddělal žebřík, když jsem si pro ni lezla. Navíc mě vidělo několik sousedů, což bylo opravdu trapné. V tu chvíli jsem ho chtěla zavraždit. Nebojte, oplatila jsem mu to. Jemu došel poštou objednaný protein v krabici, který jsem vyměnila za meloun. Přála bych vám vidět  jeho rozzuřený obličej a nadávky, že ho okradli. Brzy přišel na to, kdo za tím stál a byla papriková bitva. Máme spolu hodně vtipných zážitků, takže u nás rozhodně nuda není, za což jsem ráda. Nuda mě totiž užírá zevnitř.

Ve dne modrá barva domečku a červené ibišky dodávaly domečku útulný a harmonický nádech. Ale dnes v tmavých ulicích působil zcela jinak. Docela vtipné bylo, že skoro žádný z domů v této ulici neměl rozsvíceno, tudíž Dančin dům zářil jako jediná hvězda na nebi.

Nožičky nás naštěstí nebolely, pěšky jsme šli sotva 10 minut. Když jsme se dostaly ke dřevěným dveřím, z domu byla slyšet hlasitá hudba. Nevím, jestli tahle párty bude lepší než Tomova, ale skrz silné zdi byl slyšet i hlasitý smích dívek a mužů. Bezmyšlenkovitě jsem zazvonil a dveře se otevřely. Stál v nich starší muž, kterému mohlo být kolem 25 let. Působil na mě sympaticky, ale zároveň ve mě vzbuzoval obavy. Jeho pronikavé tmavě hnědé oči jeho blonďatým vlasům dodávaly grády. Stejně tak jako já jsem si ho prohlížela, prohlížel si on mě. Sjel mě od hlavy až k prstům na nohách, které trčely z bot na podpatku a zářily modrou barvou na nehtech. Ovšem mému dekoltu věnoval největší pozornost.

„Pojďte dál slečny,“ usmál se hned poté, co se jeho oči nabažily mého vystouplého poprsí.

Moc jsme si ho nevšímaly, tak jsme se kolem něj protáhly úzkými dveřmi za všemi ostatními účastníky téhle akce. Moc ráda bych v tomhle blázinci totiž našla Danču. Chtěla jsem následovat Monču, která měla ten samý záměr jako já a mířila jistě do obývacího pokoje. Odtud se táhl ten největší rachot. Narozdíl od Monči, jsem zde byla poprvé, takže jsem spíše chodila za Mončou jako ocásek a seznamovala se se světlými prostory jejich domečku.

Náš „vrátný“, který věnoval svůj pohled mému pozadí, mě po pár skocích dohonil a zastoupil mi cestu. Vysloužil si ode mne tázavý pohled se zdviženým obočím.

„Sluší ti to překrásná dámo,“ vypadlo z něj po chvilce a sladce povytáhl jedno obočí. „Nechceš jít navštívit horní pokojíček?“

Lichotka svůj účel splnila, ale jeho nabídka mě rozesmála. Myslím, že ponaučení z baru mám. Navíc jsem měla i pravdu, klukům jde jen o sex, nic víc.

„Ne, díky.“ Odmítla jsem s úsměvem na tváři.

„Dobře, nebudu slizoun,“ zasmál se uvolněně. Opravdu jsem nečekala, že se tomu začneme smát, ale opak byl pravdou. Třeba není jako to prase v baru. Přesto jsem si nemohla být jistá, jestli mu vadí, že jsem odmítla radovánky v posteli s ním. Uvidí se, jak osud zakročí.

„Dominik, Dančin bratranec,“ předvedl své rovné zuby v širokém úsměvu s dlaní napřaženou k té mé.

„Sofie, Dančina kamarádka,“ představila jsem se ve stejném stylu jako on a tomu jsme se oba museli zasmát. Jak nás přešel smích, na seznámení jsme se polibili na tvář.