„Uvidíme se v září,“ ukončil svůj monolog třídní posledního dne školy, v němž nám připomněl zásady slušného chování do dvou prázdných měsíců, které máme před sebou. Načeš propustil to stádo koní ze třídy, které šťastně prchalo do svobody. Taky bych se mohla řítit za potrefenými spolužáky, avšak v podpatcích a sukýnce chci vypadat jako dáma, že? Narozdíl od ostatních nemám v plánu nic divokého, ale pouze poklidný nákup na mamčinu dovolenou. Nabídku k návštěvě Lucky totiž opravdu přijala a už zítra v noci s Pavlem vyrazí. Beze mne, samosebou. Nechci, aby to vyznělo závistivě, naopak. Máminu nabídku jsem odmítla několikrát a to proto, že se těším, až budu mít celý dům pro sebe. Peťa se stejně neobjeví, tudíž si můžu dělat, co chci. Pořádat večírky každý den by proto nebyl žádný problém.
S vysvědčením v ruce a Mončou po své pravici se vydám před školu, kde se rozdělíme a já dál netrpělivě přešlapuji do příjezdu mamky. Nákup jsem jí slíbila totiž už dnes. Poněvadž naše octavie nebyla k dohlednu, pohlédla jsem na ten kus papíru a udivila se. Žádná čtyřka. Vážně jsem v tomhle maskovaném kriminálu nedostala ani jednu čtyřku? To se nade mnou všichni profesoři slitovali a nechtěli, abych měla na přihlášce na vysokou školu ani jednu dostatečnou? To bych je asi příští rok jako vděk neměla tak rozčilovat, co? Ještě se uvidí, co sebou další rok přinese.
Mezitím, co jsem se viděla už ve své lavici dva měsíce dopředu a sekala dobrotu, přímo přede mnou zastavilo naše auto a já bleskově zapadla za místo spolujezdce, na jehož místě si hověl Petr. Kdyby byl Peťa o pár desítek let starší, myslela bych si, že namísto něj sedí táta. Je totiž přesná kopie táty. Vysoký, ramenatý a tmavovlasý, no prostě fešák v plné parádě. Ačkoli i Petr odmítl nabídku navštívit cizí zemi jako já, s nákupem se rozhodl pomoci. Někdo by mohl tvrdit, že mámě měl pomoci Pavel a měl by pravdu. Avšak ten trávil můj první prázdninový den v práci za volantem, tudíž museli mámě pomoci její dvě šikovné ratolesti.
Pořád jsem nemohla pochopit, proč máma musela v nedalekém Tescu nakupovat tolik instantních jídel a zásob. Máma mě však odbyla se slovy, že tam bude vařit. To by mě nikdy nenapadlo vařit na dovolené, když bych mohla chodit do luxusních restaurací na večeři. Ona však tvrdila, že se bojí místní kuchyně. Nesnáší mořské plody a tam jich bude nejspíš plný jídelní lístek.
Zatímco máma platila u pokladny, mě zaujala velká tabule a v ní jeden inzerát, který vynikal mezi několika nabídkami volných bytů či nabídek prací.
HLEDÁME POSILU NA POZICI SERVÍRKY! JSI PLNOLETÁ STUDENTKA, KTERÁ TOUŽÍ PO NOVÝCH ZKUŠENOSTECH, NADPRŮMĚRNOU MZDOU A FLEXIBILNÍ PRACOVNÍ DOBOU? PAK JEDINĚ MY TI MŮŽEME NABÍDNOUT BRIGÁDU V ÚTULNÉ RESTAURACI U PŠTROSA. PŘI ZÁJMU UPŘEDNOSTŇUJEME OSOBNÍ SETKÁNÍ!
Skvělé, to by mohl být můj další plán na prázdniny. Budu dostávat peníze za focení a ještě si mohu přivydělat brigádou, která nenabízí zrovna podprůměrnou mzdu jako většina restaurací, co znám. Mnohý z vás by mohlo napadnout, proč zrovna mě zaujal inzerát brigádnice jako servírku, že? V tom případě mi tahle otázky přišla vhod. Ačkoli budu zdravotnická sestra, logicky by mě mohli od své plnoletosti přijmout do jakéhokoliv nemocnice, zaujala mě právě servírka. A to hned ze dvou důvodu. V životě si chci vyzkoušet více profesí z důvodu nedokončení zdravotnické školy následkem neúspěchu u maturity a v případě servírky budu mít určitě více volna, což je v nemocnici nemyslitelné.
„Hejbni tím zadkem a pojď mi pomoct,“ vyšiloval hraně Petr, který se skláněl nad košíkem se snahou do své objemné náruče sebrat co nejvíce potravin. Já schválně stála opodál s rukama založenýma v bok a zlomyslně se mu smála.
„Nemám ti udělat z těch štanglí salámů náušnice, aby si unesl opravdu všechno?“ utahovala jsem si z Petříka, aniž bych mu pomohla se zbytkem potravin, které se snažil vydolovat z košíku.
„Nemluv a radši mi pomoz!“ Setřepal mé pobavené poznámky rudý vztekem a úsilím a já kapitulovaně popadla zbytek obsahu košíku.
„Je to těžký,“ zaúpěla jsem hraně nad chlebem a salámy v náručí a musela si skousnout ret, abych se nerozesmála. „Nemůžu ti ten chléb strčit do kapuce?“
Už už jsem chtěla využít jeho zmatenosti a splnit svůj návrh, když vtom nás po pár krocích dohnala mamka. Zdržela se totiž u pokladny, kde platila. Podle přátelského rozhovoru s tmavovlasou krátce střiženou starší prodavačkou mi bylo jasné, že to musí být její známá.
„Jak malí,“ konstatovala a to mi dalo důvod dokončit svůj nápad a dát mu do kapuce celý chléb. Petr se mírně prohnul v zádech, neboť nečekal, že to vážně udělám a nebýt jeho plných paží jídla, pěkně bych to schytala. Momentálně se ale rozesmál na plné kolo, já s ním a nejspíš to byl důvod všech nechápavých pohledů lidí okolo věnovaných nám. Jejich pohledy nás doprovázely až k našemu autu, kam nás mamka hnala, aby se té pozornosti zbavila. Nejspíš nesnáší takovou pozornost jako já. Zabouchla za námi dveře a už si to mířila k nám domů.
S úschovou nákupu jsem však nemohla pomoct, neboť jsem hned usedla ke svému notebooku. Jediná věc, která mě momentálně zajímala, byla ta, kde se nachází restaurace U Pštrosa. Podle strýčka Googlu to nebylo od mého domu příliš daleko, což bylo jenom dobře. Necelé čtyři ulice od mého domu, super. Ačkoliv je to taková blízkost, mohla bych tam skočit rovnou hned a mít brigádu na léto, únava po celém školním roce byla daleko silnější.
„Skočím tam až zítra. Restaurace mi přece neuteče,“ zamumlala jsem si líně sama pro sebe těsně předtím, než má hlava dopadla na polštář a celé tělo se oddalo odpočinku, který si zasloužím.
ČTEŠ
Prvotřídní trest
RomanceŽivot sedmnáctileté Sofie se zdá být bez chybičky do té doby, než skončí vztah se svým přítelem. Odjakživa věřila v opravdovou lásku, ale kluci její víru vyvrátili a to jí život obrátí vzhůru nohama. Mění názor také ona na muže. Změní ho však nějaký...
