Prvotřídní trest

/59/

Tiskla jsem se svým tělem na to Markovo a přála si, aby tenhle okamžik nikdy neskončil.  Dlaně omotané kolem jeho krku umožňovaly, aby mě hladil po zádech a my se mohli nechat unášet tóny romantické hudby. Jelikož jsme už něco málo vypili, byla takhle chvíle ještě krásnější. A to bylo to, co jsme právě chtěli. Strávit spolu ty nejkrásnější chvíle, aniž bychom se zaobírali těmi smutnými.

    Na naší dvojici ploužící mezi páry ostatních zamilovanců se upíraly několikery oči. Dokonce i té blondýny, kterou přede mnou Marko poslal k vodě. Momentálně byla v objetí jiného mladíka, ale i tak si mě měřila svým skenovacím pohledem. Rychle si ale našla náhradu, co si budeme povídat. Docela mi bylo i milého muže ovívající kolem jejího pasu hubenou paži s oříškovými vlasy líto. Na Markové bývalé dívce bylo totiž jasně vidět, že kdyby mohla, byla by na mém místě mnohem radši. Svůj žal a hněv se ale pokusila zahnat lokem červeného vína.

„Mám žízeň,“ zašeptala jsem směrem k Markovi, když dozněly poslední tóny nádherné písničky a on mě na závěr v předklonu políbil.

„Proč jsi to neřekla dřív?“ Divil se starostlivě a za ruku jako náznak toho, že k němu patřím, mě dovedl k našemu stolu. „U kluků máme pití.“

„Nechtěla jsem přerušit tak nádhernou chvíli,“ přiznala jsem popravdě. Byl by totiž hřích, kdybych tak krásnou chvíli přerušila. Byla to totiž jedna z mála pomalých písniček, kterou DJ pustil.

„S tím vínem to zase nepřeháněl,“ varoval mě rozesmátý Roko, který měl jistě vypito daleko více než jsem měla já.

„To říká ten pravý,“ uchechtla jsem se, načež se rozesmáli všichni u stolu. Dokonce i ta dívka, která si ho odchytila už na samém začátku a momentálně se mu zavěsila kolem krku a políbila ho na tvář.

„Nechceš se jít projít, zlatko?“ Zeptala se ho, načež se rázně zvedl a nechal se po schodech zavést neznámo kam. Kluci se rozesmáli, ale nedokázali držet jazyk za zuby. „Už by z toho mohli vyrůst.“

„Z čeho?“ Divila jsem se. „Je hezké, že se mají rádi.“

„Ti? Neblbni Sofie,“ vyvedl mě z omylu Dario. „Ti dva spolu jen spí. Nechodí spolu a nejspíš ani nebudou. Jsou to něco jako kamarádi s výhodami.“

„Páni,“ užasla jsem. Vlastně nechápu, proč to udivilo zrovna mě, když jsem každou chvíli spala s někým jiným. Možná proto, že jsem neudržovala sexuální vztah pouze s jedním mužem, jako byl Roko pro tu tmavovlásku.

„Musí být asi hodně dobrá, když s ní spí už přes půl roku,“ uznal Luko s uchechtnutím.

„Přestaňte žvanit bláboly a radši si vymáchejte ty vaše nevymáchaný pusy v pivu,“ uzemnil je podrážděně Marko. Tyhle témata mu musí být asi opravdu nepříjemná, ačkoliv tyhle debaty určitě s kluky vedl běžně.

„Co tě žere?“ Smáli se mu kluci. „Bojíš se, že je lepší než Sofie?“

„Ne. Sofie je daleko lepší.“ Odsekl jim Marko, což kluky donutilo hlasitě hvízdnout. Dost tím překvapil i mě, co si budeme nalhávat. Poněvadž k sexu mezi námi ještě nedošlo, nechápala jsem, jak mohl svůj názor vyřknout tak přesvědčivě.

„Hoši,“ zamávala jsem jim před obličejem sklenicí svého vína, aby si uvědomili, že jsem mezi nimi i já a nebylo úplně vhodné začínat tuhle trapnou konverzaci, kterou mohli začít beze mne někde jinde. „Nezapomínejte, že jsem stále tady.“

„Moc se omlouváme vaše výsosti,“ zasmál se Dario. „Jen jsme se chtěli přesvědčit, jak moc je do tebe Marko zabouchnutý.“

„Podle všeho, co jsme už slyšeli, hádám, že víc to už ani nejde,“ odhadoval Luko, čeho se Marko chytl. „Tak vidíte. Už nechte těch blbých keců a pojďte radši na parket.“

Mě samotnou tam zavedl za paži jako první, až jsem ho musela zarazit. „Teď vážně, co se děje? Proč jsi na ně takový?“

„Utahují si ze mě, protože mě nikdy neviděli tak zblblého jako jsem do tebe,“ přiznal se sklopeným zrakem k lesknoucím se parketám.

„A to ti vadí?“ Nadzvedla jsem jedno obočí.

„Nemám rád, když se do mých citů pletou jiní, i když jde o mé nejlepší kamarády,“ objasnil.  „Oni ví, že jsme z tebe úplně paf a schválně provokují.“

„Nemyslí to zle,“ zastala jsem se jich. „Třeba se jen ujišťují, že nejsem stejná jako tvoje předchozí dívky.“

„To teda rozhodně nejsi,“ ujistil mě a přilepil se na má ústa, aby mi mohl věnovat ten nejdokonalejší polibek.

„Paříme,“ vykřikl Dario do rychlého rytmu písničky a tím naše ústa darující si vzájemné polibky rozdělil. V tu chvíli jsem si uvědomila, že hraje má nejoblíbenější písnička a vrhla se mezi ostatní, abych se natřípala do rytmu jako o život. Kluci nebyli výjimkou, všichni jsme si užívali ty tóny moderní hudby, která dorazila i do menšího města, kde se Marko i kluci narodili. Přidala se k nám i Lea s několikero kamarádkami a několikero kluky, kteří měli z hudby stejnou radost jako my.

    Jednu chvíli, kdy jsem sledovala DJ a oči mi sklouzly na barevné reflektory, se mi malinko zamlžilo před očima. Vinu jsem ale dávala alkoholu, přestože mi zvláštně šumělo v uších. Roko měl s tím vínem asi pravdu. Když ale převzal kontrolu i nad mýma nohama a já se skácela k zemi, nemyslela jsem si raději už vůbec nic. Poslední, co si pamatuju bylo to, že se na mě jeden z barevných reflektorů usmíval.

Vítám vás u další kapitoly mého příběhu 😄. Snad se vám bude líbit, i přesto, že je malinko kratší. Nemusíte se ale bát 😂, brzy vydám další 😘. Neskutečně si vážím vaší podpory, děkuju moc💓.