Seděla jsem na zadní sedačce Liamova auta a ubrečenýma očima jsem se dívala na kapky které stékali po okénku. Přešlo.
"Neboj se za chvíli tam budem" informoval mě Liam.
Před několika hodinami
Harry a Niall měli oba službu v nemocnici a tak jsem byla u Liama. Byl už podzim. Před nekolika dny jsem nastoupila do nové školy a dnes jsme se s Liamem rozhodli že půjdeme vyzkoušet kluziště. Bylo docela slunecno, ale byla zima. Obula jsem si brusle a boty dala do batohu který jsem si dala na záda.
"Můžeme?" Zeptal se Liam a chytil mě za ruku. Párkrát jsme objeli kluziště a poté se vydal každý svou cestou. Nebylo tam moc lidí a tak jsme měli docela prostor. Když už nás to omrzelo tak jsme se šli přezout. Oba jsme si vzali boty a já si všimla že nemám svojí druhou rukavici. Chvíli jsem ji hledala po kapsách když jsem si všimla že je skoro uprostřed ledové plochy. Nemel by být žádný problém když tam půjdu v botech takže jsem informovala Liama a šla do prostřed ledové plochy. Vzala jsem si rukavici a vracela se zpět když v tom mi podjeli nohy a já se natáhl přímo u mantinelu a nohou do něj narazila. Z rány mi začala vytékat krev a viděla jsem tam něco bílého. Liam si toho okamžitě všiml a klekl si ke mě.
"Niky já už jsem myslel že se to obejde bez zranění"
"Asi ne" zatla jsem zuby a čekala co bude. Příšerně to bolelo a já cítila jak mi po tváři tečou proudy slz.
"Je to otevřená zlomenina. Teď to bude nejspíš bolet" řekl mi a kost kterou jsem předtím viděla mi zatlačil zpět dovnitř. Z krku si sundal šálu a nohu s ní úplně zpevnil. Strašně to bolelo.
"Nebolí tě nic jiného?" Zeptal se
"Ne" řekla jsem okamžitě
"Pořádně si to uvědom" Řekl mi a pomohl mi do auta.
"Já nevím" zacala jsem znovu brečet. Venku začalo pršet a Liam mi ještě okolo šály obvázal dlahu a obinadlo.
Seděla jsem na zadní sedačce Liamova auta a ubrečenýma očima jsem se dívala na kapky které stékali po okénku. Přešlo.
"Neboj se za chvíli tam budem" informoval mě Liam.
"Tak jo" vzlykla jsem. A opravdu už mě po chvíli vyndal z auta. Odnesl mě až do vstupní haly kde mě posadil na vozíček.
"Já to radši dojdu po svých" protestovala jsem, ale Liam mě okamžitě přimáčkl zpět.
"Tak na to zapomeň" řekl a zajel semnou přímo do dveří s číslem 158. Tam už jsem mohla vidět Harryho.
"Niky?! Co tady děláte? Co se stalo?!" Vyhrkl okamžitě a položil si stetoskop na lehátko.
