Když teploměr zapípal tak ho opět vyndal a přečetl si výsledek. Teploměr po té strčil zpět do náprsní kapsy. Venku pršelo. Sledovala jsem jak kapky tečou po okně dolů. Byla mi z toho zima, ale přitom jsem měla určitě horečku. Snad všichni znáte ten pocit když se chcete zavřít do bubliny a tam v klidu brečet. Teď přesně jsem to chtěla. Bolela mě hlava a nebylo mi dobře. Ani jsem nejak moc nevnímala Harryho který mi právě poslouchal srdce. Jakmile se na chvíli odtáhl tak jsem si vytáhla deku výš a zachumlala se do ní.
"Teď ti něco dám a za chvíli by ti mělo být líp" řekl jemně a začal se hrabat ve věcech které si přinesl s sebou.
"Hmm" řekla jsem vyčerpaně a pořád sledovala ty kapky na okně. Před chvílí se objevili a už zase jeli dolů. Milovala jsem déšť. Z přemýšlení mě, ale vytrhla nepříjemná bolest na rameni.
"Au!" Okamžitě jsem otočila hlavu a po té co jsem to uviděla se podívala na Harryho.
"Proč jsi to udělal?" Fňukla jsem a po tváři mi stekla slza.
"Není to lepší?" Usmál se a injekci vyndal.
"Neee" brečela jsem. Chtěla jsem si už lehnout na bok, ale Harry mě pořád držel za tu ruku.
"Já už nechci"
"No tak" dal si prst k puse na znamení toho abych byla tiše. Na rameno mi nalepil náplast a pak už jsem si konečně lehla.
"Za chvíli pro tebe přijdu" oznámil
"Dobrá" řekla jsem mu a on se stratil ve dveřích. Za pár minut už byl zpět i s vozíčkem. Nikam jsem nechtěla.
"Tak pojď" pobýdl mě a já opatrně vylezla z postele. Postavila jsem se a udělala pár vratkých kroků blíž k němu. On mě chytil a posadil na vozík.
"Všechno v pořádku?" Zeptal se a hodil přezemě deku. Jen jsem přikývla a my jsme se společně vydali dlouhou nemocniční chodbou.
"Kam vlastně jdeme?"
"Nejdřív ti uděláme magnetickou rezonanci. Po té uvidíme jak na tom budeš" usmál se
"Co to je?"
"Eeeh...radši se nech překvapit" řekl nejistě a odbočil doprava.
